Úvod - úvahy cestovatelovy
Jednoho pozdně podzimního dne kamarádi - říkejme jemu O. a jí E. - jen tak nadhodili, že (spolu s dalšími 2 kamarády - organizátory) uvažují o Madeiře, jestli se nechceme přidat. Pak bylo pár měsíců ticho. Koncem února jsem se pozeptal, jak to tedy vypadá. Odpověď zněla, že organizátoři neorganizují a asi to padlo. Řekl jsem tedy „Proč to nezkusíme sami?“ „Vy byste s námi do toho šli?“. Říkám „Samozřejmě“ (Madeira byl jeden z mých snů) a hned navrhuji to zkusit bez cestovky neb ty jsou drahé. Tím pádem je jasné, že organizace spadá výhradně na mne. ... Číst cestopis
Modrý soumrak nad vzdouvajícím se mořem domů svažujícím se k o několik odstínů odlišné, klidem spoutané hladině Atlantiku. Noc nad vyhřátou dlažbou úzkých uliček, potemnělé nebe podepřené věžemi. Zelené okenice, prastaré zahrady. Noc tady ve Funchalu. Nádech, výdech, nádech, výdech - v přicházejícím šeru se rozvoněly jasmíny, malá oslava návratu.
„Víš, tady na Madeiře, když se zhluboka nadechneš, tak máš pocit, jako kdyby se jednalo o tvůj první opravdovej nádech v životě“, vypisuji se domů ze svého respiračního zanícení. Bude se Vám to zdát úsměvné jen do doby, než se sem sami vydáte – až ... Číst cestopis