Ostrovy kolo/loď

Jednoho dne za mnou přišel kamarád Petr s nápadem vyrazit do Chorvatska na kolo a loď, která s námi obepluje poloostrov Pelješac a ostrovy Korčula, Vis, Hvar a Brač. S tím, že nás vždy na jedné straně ostrova vyloží. My potom ostrov na kole přejedeme a na druhé straně, se zase nalodíme. Ubytování s polopenzí je na lodi. Této nabídce jsem neodolal a zamluvili jsme si zájezd v termínu 5. – 12.5.2007 u nejmenované CK. Jelikož se nám zdál týden málo rozhodli jsme, že vyjedeme už ve čtvrtek odpoledne, abychom ještě v pátek udělali výlet do NP Krka.
V den D jsme se naskládali do Petrovi felicie barvy žluté jak pampeliška a vyrazili směr Znojmo, Vídeň atd. Cestu zde nebudu popisovat, protože neznám Čecha, který nebyl aspoň jednou v Chorvatsku.

Do městečka Krka jsme dorazili v pátek ráno 9hod. Počasí nic moc, teplo bylo, ale dešťové přeháňky. Nasedli jsme na loď, která nás odvezla do NP. Tam jsme si zaplatili střední okruh parkem a vyrazili. V parku jsem neodolal a hned v prvním stánku s různými nápoji. jsem koupil menší flašku Rakie na večer. Bohužel lahev byla nějak špatně zašpuntovaná a začala mi téct do kapsy. Špunt se ztratil a tak mi nezbylo nic jiného, než abych ji postupně vypil. Musim říct, že jsem vodopády viděl hned v lepších barvách. Dokonce mě, na rozdíl od Petra, i svítilo sluníčko. Vodopády byly jinak nádherný, protože taky bylo ještě hodně vody. Na rozdíl od Plitvických jezer, kde jsem byl jednou v srpnu a bylo málo vody, takže místo velkého vodopádu jsme viděli velký „čůrek“.
Další naše zastávka byla v Trogiru. Je to starobylé město s přístavem. Od r. 1997 je Trogir zapsán do listiny světového kulturního dědictví organizace UNESCO. Nejdříve jsme si našli apartmán a ubytovali se. Potom jsme vyrazili na obhlídku města. Opravdu jsme nelitovali město je to krásné. Nejvíce nás zaujala pevnost Kamerlengo a nábřeží u ní. Potom jsme chvíli z balkónu apartmánu pozorovali přistávající letadla na splitské letiště.

V sobotu ráno jsme přes Split dojeli do cíle naší cesty-vesničky Krilo, kde jsme se měli nalodit. Loď jsme po chvíli našli a začali se naloďovat. Můj první sestup do podpalubí nebyl zrovna povedený, protože mi podklouzla noha nebo co a já jsem po dvoumetrových dřevěných schůdkách zafičel dolů i s báglama, tak říkajíc co by dup. Naštěstí se to obešlo bez vážnějších následků, kromě lehce naražené ruky a věřte, že jsem po zbytek plavby tyto schody již slejzal opravdu s respektem, skoro po čtyřech. Kajuta měřila asi tak 1,5 na 2 metry, byly v ní dvě postele nad sebou, malé umyvadlo, zrcadlo a to je snad všechno. Když jsme se všichni nalodili, loď vyplula směr Pelješac. Po seznámení s ostatními účastníky zájezdu v lodní jídelně nám Standa s Kristou (průvodci a majitelé CK) popsali program plavby atd. Počasí stále nic moc, občas přeháňky a fouká vítr Yugo (jugo), jak říká kapitán lodě. Takže neví jestli doplujeme do dnešního cíle plavby, městečka Trpanj na poloostrově Pelješac. S Petrem jsme si našli místo v závětří na zádi lodi a kocháme se nalevo pobřežím pevniny a napravo pobřežím ostrovů Brač a Hvar. Do městečka Trpanj jsme dorazili k večeru a po večeři jsme ještě vyrazili na obhlídku okolí.

V neděli ráno po snídani vyjíždíme na kole směr na Orebič. Počasí se udělalo opravdu nádherné, doufám, že to vydrží. Hned první úsek je pěkně do kopce, takže jsme se pěkně rozcvičili a přijde nám vhod zastávka ve vesničce Dingač s ochutnávkou vyhlášeného místního vína přímo ve výrobně. Po ochutnávce projíždíme Dingačským tunelem na druhou stranu poloostrova, kde je nádherný výhled na moře a v dáli napravo na ostrov Korčula. Dále sjíždíme po štěrkové cestě do městečka Orebič. Zastavujeme se na pláži a vrháme se do moře. Voda je sice studená, ale rychle si zvykáme. Po osvěžení projíždíme Orebičem, kde si samozřejmě neodpustíme zmrzlinu. Za Orebičem cesta pokračuje dále po pobřeží, ale my se s Petrem ještě vydáváme do kopce (pěkný krpál) k nedalekému kostelu se hřbitovem, kde se kocháme výhledy na ostrovy, hlavně na ostrov Korčula. Sjezd dolů byl příjemný po asfaltce. Dále pokračujeme po pobřeží s přejezdem pohoří Pelješace do Loviště. K lodi přijíždíme jako poslední a ihned loď vyplouvá. Dnes jsme ujeli cca 70km. Dáváme si rychlou sprchu, jedno pivko a už připlouváme k hlavnímu městu Korčula, ostrova Korčula. V přístavu je poměrně plno, tak přistáváme vedle dalších dvou lodí a na břeh musíme chodit přes ně. Před večeří podnikáme ještě prohlídku města, které je opravdu nádherné. Zde nám taky Standa vypraví o pobytu Marca Póla, který zde údajně žil-dle cedule na jednom domě (ještě jsem se nesetkal s městem v Itálii a Chorvatsku, kde by Marco Pólo zaručeně léta nežil). Dále přecházíme do kostela, kde zrovna zpívá nějaký sbor a zní to opravdu impozantně. Po prohlídce města je večeře a potom se scházíme na zádi lodi, kde zpíváme jednu píseň za druhou, jelikož se sešla muzikální parta i s nástroji. Několik kytar, housle a harmonika. Chodí si nás poslechnout i turisté na nábřeží. Dokonce i na lodi vedle nás, která je plná teenagerů z USA, ztichla hudba a poslouchají. Dneska jsme najeli cca 60km.

V pondělí ráno vyjíždíme směr Pupnatská luka, kde s Petrem neodoláme a sjíždíme až přímo k ní a koupeme se. Potom doháníme ostatní v městečku Smokvice, kde se v místní hospůdce občerstvujeme. Jsme taky svědky menší dopravní nehody. Dvě auta si urvala zrcátka a trochu poškrábala plechy. Řidiči vyskočili z aut, chvíli na sebe řvali a pak nasedli a odjeli. Tím to bylo vyřízené (takhle to bude vypadat i v Čechách po zrušení příjezdu policie k dopravní nehodě). Ze Smokvice příjemný sjezd po asfaltce zase k moři. Cestou potkáváme zbloudilou cyklistku z naší lodi a bereme ji s Petrem sebou. Za výhledem na ostrov Otočac se zase koupeme na malém poloostrůvku. Dále vyjíždíme přes vesnici Prižba a prudkém stoupání zastavujeme na kopci (cca 200 metrů nad mořem) nad městečkem Blato. Jsou zde nádherné výhledy na ostrov Hvar a v dáli na pohoří Biokovo na pevnině. Sjíždíme do Blata kde si dáváme zmrzlinu. Odtud uháníme do Vela Luky. Jelikož jsme si udělali pořádný náskok před ostatníma, tak si po příjezdu do Vela Luky dáváme s Petrem v jedné hospůdce, s výhledem na naší loď, pivo. Po naložení kol na loď sprcha a po večeři prohlídka nočního města. Za dnešek jsme najeli cca 65km.

V úterý ráno se probouzím za hluku motorů (loď vyjela již v 7hod.) s bolavou hlavou a mořskou nemocí, ale ne z houpání lodi, ale z toho co jsem večer vypil. Popadám foťák a kameru a přecházím (spíš přepotácím) na palubu, aby mi neutekl příjezd na ostrov Vis. Usedám na příď, kde to samozřejmě ještě navíc pěkně houpá, protože jedeme proti větru a vlnám. Navíc kapitán má na Visu asi rande, protože jede co loď snese. Za chvíli jsem zelený jak bzinka, ale musim vydržet, protože příjezdy na ostrovy jsou vždy nejhezčí. Naštěstí před Visem loď zpomalí, protože připlouváme k bunkru pro ponorky, kterých je kolem ostrova hodně. Po prohlídce bunkru vplouváme do přístavu ve městě Vis. Odkud vyrážíme směrem na Podselje na další cyklistické dobrodružství. Po několika zatáčkách v kopci zastavujeme na vyhlídce nad městem Vis, které máme pod sebou jak na dlani. Potom přejíždíme vrchol a sjíždíme dolů. Cestou se kocháme výhledy na ostrůvky kolem Visu které jsou údajně na prodej. Zhruba na půlce cesty do Komiži ,po nekonečné rovince s proti větrem, se trhám s Petrem od hlavní skupiny, která odbočuje na výjezd k prohlídce bunkru, odkud velel Tito za 2. světové války. A my se vydáváme dále směrem na Komižu, před kterou odbočujeme na prohlídku pozemních bunkrů, v kterých do konce roku 1990 pobývala Jugoslávská armáda. Po cestě k bunkrům jsme museli přejet velký smeťák, který byl ve svahu pod cestou a odpadky padali i do moře. Nevim jestli to byl pozůstatek po armádě, ale připadalo mi, že se tam odpad vozí dále. Už jenom proto, že u vstupu byla závora u které seděl vrátný/výběrčí. Takže po cestě plné skla jsme kola převedli a kupodivu jsme ani nepíchli. Asi po 300 metrech jsme narazili na první bunkr. Celý jsme ho prošli protože byl průchozí. Na výšku měl cca 8 a na šířku 5 metrů a vešlo by se do něj asi 6 náklaďáku zn. Tatra. Byly tam ještě další chodby, ale do těch jsme radši nelezli. Po varování od Standy, že se máme držet cest a nechodit mimo ně. Prý nějaký český turista, poměrně nedávno, nedbal varování a lezl mimo cesty a šlápnul na minu, kterých tam je stále dost. Vracíme se zpátky tou samou cestou a sjíždíme do Komiži, kde jsou již na pláži ostatní cyklisti. Po koupání a zmrzlině vyrážíme odhodlaně do snad nejvetšího stoupání dnešního dne, do cca 400 metrů nadmořské výšky. Zatáčky se klikatí skoro v 180 st. úhlu. Potom sjíždíme do města Vis, kde po večeři vyrážíme na prohlídku města, které je po odbití 9hod. úplně prázdné. Dneska jsme najeli cca 55km. Tuto noc jdeme spát pod širák na palubu.

Ve středu ráno se probouzím v momentě, kdy o mě zakopává kapitán, který jde nastartovat loď. Vyplouváme na ostrov Hvar. Po cca 2 hod. vplouváme do přístavu ve městě Hvar. Vylodění musí proběhnout tentokrát rychle, protože naše loď může stát v přístavu max. 30 min. Vyjíždíme k pevnosti nad městem Hvar odkud je nádherný výhled na moře a město. Dále pokračujeme do města Stari Grad. Vzhledem k tomu, že jsem před touto dovolenou skoro nic na kole v Čechách nenajezdil počítám, že dneska budu mít krizi. Naštěstí se můj předpoklad nesplnil a držím se stále v čele peletonu. Neodolávám výhledům a neustále zastavuji a fotografuji, ale potom vždy bez problému peleton dojedu. Po asi 10km stoupání do nadmořské výšky 400 metrů jsme se vyšplhali na vrchol hřebenu a kocháme se výhledy na Stari Grad, Brač a pohoří Biokovo. Potom se jdeme občerstvit do malé hospůdky, která je hned u cesty. Trhám se s Petrem od skupiny a sjíždíme do Stariho Gradu, kde si dáme rychlou zmrzlinu a jedeme dále do Jelsi. Cesta je to pohodová stále po rovině a štěrkové cestě. V Jelse si dáváme další zmrzku a za místním hřbitovem nacházíme malou pláž. Když už cachtání máme dost, vyjíždíme do Stariho Gradu, který je náš dnešní cíl. Tentokrát ale jedeme přes Vrisnik. Kus za Vrisnikem potkáváme zbloudilý cyklistický pár z naší lodi, který jede na opačnou stranu přímo proti nám. Po chvíli dohadování, jsme je přesvědčili, že my jedeme dobře a oni špatně a tak jedou s námi. Ve Starim Gradě v přístavu již na nás čeká loď a jelikož ostatní ještě nedorazili dáváme sprchu, pivko atd. Dneska jsme najeli cca 60km.
Ve čtvrtek ráno vyplouváme na ostrov Brač do města Bol. Plujeme kolem cípu/pláže Zlatny Rat (Zlatý Roh), která údajně mění svojí polohu podle proudění mořských proudů. Do přístavu v Bolu vplouváme asi po 1,5hod. plavby. Po vylodění jdeme do místního vinného sklepa doplnit zásoby na večer. Potom lehce na kole projíždíme Bol ke kostelu a od něho na pláž Zlatny Rat, kde se koupeme. Taky jsme byli upozornění, že si máme užít toho, že jsme na pláži jenom my. V sezóně je pláž permanentně narvaná a bývá na ní až 10 000 lidí. Mořské proudy jsem měl možnost si vyzkoušet na vlastní kůži. Když jsem plaval od břehu tak to byla pohoda, ale zpátky jsem myslel, že nedoplavu jaký byl proud a táhnul mě na moře. Po hodině cachtání vyjíždíme zpět k lodi, s kterou vyplouváme podél pobřeží do Milny kolem Zlatnyho Ratu. V půli cesty vplouváme do malebné zátoky, kde loď nemůže zastavit u břehu a tak se musí schodit kotva. Pro jistotu Steward plave ke břehu ještě s lanem, aby ho uvázal za nějaké skalisko.Potom nakládáme batohy a oblečení do člunu. My však musíme ke břehu doplavat. Výstup na břeh je dost nepříjemný, protože ve vodě je hodně mořských ježků. Tolik jsem jich pohromadě ještě neviděl. Vyrážíme pěšky do kopců, kde má být ukrytý mnišský klášter. Po prohlídce kláštera a posilněni Rakií se vracíme k lodi. Jelikož máme dost času tak se koupeme a hlavně skáčeme z lodi no prostě paráda. Po hodině vyplouváme zase dále kolem bunkru pro ponorky a chovných sádek na ryby, podél pobřeží a potom kousek s ostrovem Šoltou po levé straně. Další zastávka je v zátoce těsně před Milnou. Času je dost a tak se zase koupeme, potápíme a skáčeme z lodi. Milna je malé, ale o to krásnější městečko, takže jeho prohlídku včetně zmrzliny a pivka v místní restauraci máme rychle za sebou. Cestou k lodi potkáváme krajany zpívající na nábřeží. Večer máme také zpěvnou náladu a zpíváme, po půlnoci už spíš hulákáme, až někde do 2 hod. do rána.

V pátek ráno jsme kupodivu v pohodě a vyjíždíme jedna skupina do Postiry lehčí trasou přes Supertar a druhá náročnější trasou přes Vidovu Goru (cca 750 metrů nad mořem). Hlavní peleton mi ujel, protože jsem ještě fotil ranní Milnu.Vyrážím směrem přes Ložišču a Nerežišču. Hned po prvním úseku pěkně cítím nohy a tuším, že krizový den bude dnešek. Dle instrukcí Standy měla být někde v půli cesty na Vidovu Goru zastávka s občerstvením, ale přeslechnul jsem kde a proto jedu rovnou bez zastávek. V úseku kde se jede po hlavní silnici, byl silný provoz. Jeden náklaďák za druhým, navíc zde slunce pařilo a ještě mi ke všemu došlo pití. Myslel jsem, že s kolem praštím a stopnu si auto. Naštěstí jsem krizi překonal a dojel na Vidovu Goru. Musim říct, že to stálo za to. Byl zde nádherný výhled na všechny ostrovy dále Bol, Zlatny Rat, Stari Grad atd. Po hodině kochání a doplnění tekutin jsem si vychutnal poslední sjezd až do Postiry. Mám pocit, že jsem snad ani nemusel vůbec šlapat. Cestou jsem potkal hlavní skupinu. Z křečovitých úsměvů poznávám, že dnes měli krizi asi všichni. Povzbuzuji je, ať vydrží, že to stojí za to. V Postiře jsem se do příjezdu lodi koupal a slunil na mramorových kvádrech z místních lomů. Po nalodění a sprše jsme vypluli na pevninu do Krila. Po večeři bylo poslední sezení na zádi lodi, z kterého si moc nepamatuju, jelikož jsem usnul.

V sobotu ráno jsme se sbalili, rozloučili a vyjíždíme s Petrem ještě na trhy a prohlídku Splitu. Ve Splitu jsme měli štěstí, protože jsme byli svědky slavnostního gladiátorského fotbalového zápasu, v dobových kostýmech, k výročí vzniku fotbalového klubu Hajduk Split.Potom ještě koupačka na místní pláži a hurá domů.

Na závěr musim říct, že tato dovolená byla pro mě jedna z nejhezčích. Za týden jsem viděl tolik nádherných míst a měl zážitků jako nikdy předtím. To, že se spí na lodi jsem z počátku viděl jako nevýhodu, ale bylo tomu naopak. Vždyť kdy se člověku poštěstí, aby mohl spát v historickém centru města (musel by za to zaplatit nemalý peníz). Marně jsem přemýšlel, který z ostrovů (Korčula, Vis, Hvar, Brač) se mi líbil nejvíc. Došel jsem k závěru, že to žádný nevyhrál. Každý má svoje kouzlo. Na Korčule na člověka dýchne dávná historie. Na Visu určité tajemno způsobené vojenskou historií a vzhledem k tomu, že byl donedávna uzavřený normálním lidem, působí stále opuštěně. Hvar je pro turisty asi nejvíc přívětivější a výhledy z něho na Brač a pevninu jsou kouzelné. Brač jsem myslel, že toho nabídne nejméně, ale se Zlatnym Ratem, mnišským klášterem schovaným v kopcích a velkolepým výhledem z Vidovi Gory byl opak pravdou. Kombinace dopravních prostředků kolo a loď byla také úplně ideální, protože se člověk dostane do míst kam autem nemůže a pěšky to je daleko.Co se týká organizace zájezdu tak ta byla perfektní. Vždy jsme ráno dostali přesné instrukce s mapou, takže se nestalo, že by někdo vyloženě zabloudil. Navíc Krista jela poslední a zbloudilce posbírala. Pití jsme mohli mít svoje, ale dalo se i koupit na lodi. Jídla na lodi jak k snídani i večeři byl dostatek. Zájezd byl inzerovaný s polopenzí, ale na cestu jsme vždy dostali ještě velkou bagetu, která k obědu úplně stačila. Takže jsem si odvezl zase všechno mé jídlo zpátky domů a to je co říct, s mojí „tasemnicí“. Hlavně tam byla dobrá parta lidí.

Fotografie a video najdete na stránkách „www.lomet.net“.