Londýn-Oxford

Cestování do Anglie autobusem,návštěva Londýna a Oxfordu.Postřehy z cestování,z Londýna i Oxfordu v dubnu 2007.
Cesta začala náhlým a tedy nepromyšleným rozhodnutím na základě pozvání.Z tohoto rozhodnutí vznikl okamžitý nápad zakoupit jízdenku na autobus,pokud možno ihned,tedy také na poslední chvíli.Musím však přiznat,že od doby,kdy jsme naposled cestovali busem před 10ti lety několikrát do Španělska,doznala kultura cestování v tomto směru pokroku,dosti se změnila k lepšímu,ale dlouhé hodiny setrvávání v autobuse déle než je nezbytně nutné,tedy 4 až 6 hodin,přináší člověku neustále stejné fyzické a tedy i psychické utrpení,obzvlášť při cestě v noci.
Cestoval jsem s agenturou „Student Agency“ v tzv.kategorii „Speciál 10“,což je zpáteční jízdenka za 1990 kč,nevratná a nestornovatelná,na jméno cestujícího.Po stránce technické i kultury cestování musím přiznat,že přístup byl na úrovni.Cesty jsou prováděny pěknými, žlutými autokary značky MAN a člověka napadne při tom množství autobusů a tras provozovaných touto společností,které jsou vidět na stanovišti na Florenci v každou denní dobu,že firma musí disponovat opravdu velkým základním kapitálem při tak široké obslužnosti.V autobusu dostanete několikrát během jízdy kafe,capucino,čokoládu nebo čaj zdarma jako podobný servis v letadlea zároveň čerstvý český tisk,k výběru od seriozních titulů až po bulvár.Dostanete také na vyžádání sluchátka s napojením na panel mezi sedadly,kde si zvolíte z 8 kanálů hudbu dle přání,která vám zpříjemňuje monotónnost dlouhé jízdy.Osmý kanál slouží tradičně pro DVD-Video,kde jsou promítány střídavě během jízdy filmy v anglickém a českém znění s recipročními titulky.Video je na vysouvacích panelech jako v letadle a nechcete-li je poslouchat,stačí přepnout osmý kanál nebo vypnout sluchátka a samotný obraz vás neruší.Pobavení se dostane jen těm,kteří si ho přejí a v tomto smyslu je dnešní cestování opravdu ohleduplné.Kdysi při cestách do Španělska vyřvávalo video celou noc.Vyjíždí se z Prahy oficiálně v 17,15 ačkoli někteří cestující sedí již několik hodin v autobuse z Brna nebo Ostravy.V 19,00 jsme nabrali poslední cestující v Plzni a autobus byl zcela zaplněn.Ve 20,00 jsme zakotvili zcela sami na hranici v Rozvadově ke kontrole pasů.Pasy byly vybrány a předány na celnici,za půl hodiny jsme pokračovali v jízdě,němci velké průtahy nedělali.Cesta pokračovala až do 23,30,kdy byla první 20ti minutová přestávka na odpočívadle Spessart.Další pokračování již začalo být zhruba po šesti hodinách náročnější.Lidé klesali zkrouceni i zhrouceni do sedadel a snažili se usnout.Jako naschvál začalo řvát malé mimino v zadní části busu a teprve po 2 hodinách se podařilo osazenstvu v zadní části vozu společnými silami dítě ukonejšit a uspat.V tomto případě pomáhala sluchátka na uši a příjemná hudba.Jedna Slovenka asi kolem pětačtyřiceti to řešila tak,že si občas asi na hodinu stoupla do uličky a pospávala ve stoje,asi jí to připadalo přijatelnější než pořád sedět.Další zastávka proběhla ve 3 hodiny v noci poblíž Aachen,asi 10 km od belgické hranice.No a potom už to začalo být opravdu „hustý“,jak se říká.Nejhůře se prožívají asi hodiny od půlnoci do rána za neustálého drncání a třesení.V 5 hodin ráno jsme ještě zastavili nějakému návštěvníku Bruselu,možná nějakému úředníku v EU.V 5,20 u Gentu se začaly ozývat ploténky na které trpím.Člověk již vyloženě z nechutí popohání očima čas na hodinkách a neví jak by si sedl.No začalo se rozednívat,byli jsme ve Francii a člověk dostává naději do finiše.Tato naděje a svítání s ranní kávou ho posílí.Co nás ale ovšem neposílilo,když nám začali angličtí celní inspektoři při kontrole v Calais provádět obstrukce formou rentgenové kontroly všech zavazadel,které jsme museli rozespalí vytahat ze spodku autobusu a jednotlivě odnosit na rentgen.Ptali se každého hlavně na cigarety.Prý jsou u nás 4x levnější.
Vlaky v eurotunelu odjíždí každou půlhodinu a to v termínech po 30 minutách,
např.7,20/7,50/8,20/8,50 atd.Přestože jsme přijeli v 7,00 vlivem celní kontroly se nalodění,tedy spíše nájezd na vlakový podvozek,oddálilo až na 8,20.Mají to dobře vymyšleno.Přímo z rampy se najede do vlaku na kryté vagony,mezi sebou pospojované.Jeden autobus nebo 4 auta na vagon.Přední a zadní nájezdová plošina je zasunuta do hnací soupravy formou zvednutí postranic,čímž vznikne přechodná plocha k toaletám zabudovaným v lokomotivě.Během jízdy,která trvá zhruba 25 až 30 minut je možno v zadní či přední části soupravy navštívit tuto toaletu. Po průjezdu pod tunelem je lokomotiva odpojena,vyjede z plošiny,panely se odklopí na strany a vozy mohou opět postupně vyjíždět.
Na druhé straně kanálu jsme zakotvili v krajině plné zelených pastvin a pasoucích se ovcí.Bus začal pokračovat v jízdě vlevo ve směru na Londýn.Směrovky ukazovaly asi 65 mil.Zhruba za 2 hodiny jsme dojeli na konečnou do centra na Victoria Green Line Station.
Stanice se nachází v krytém podjezdu zadní části budovy nazvané Colonnades Shoping Center.Šikmo naproti je hlavní autobusové nádraží Victoria Couch Station odkud odjíždí busy firmy Eurolines.
Při cestě předměstími Londýna si člověk uvědomí co měla Anglie kolonií,protože ve čtvrti Peckham máte chvílemi dojem,že jste se ocitli v Africe.Černoši se vyskytují ve většině všude na ulicích,zastávkách busu i jinde,běloši jsou v menšině a působí to na našince neobvyklým dojmem,zkrátka doma se to nevidí.Po postupném procházení Londýna i jinde uvidíte černochy většinou v pomocných a nekvalifikovaných službách,tento dojem ve vás určitě vznikne.Při nevázané zábavě mladé generace v metru či ležérní nevšímavosti londýňanů vás napadne,že se britové nechávají opět jinou formou všemi těmito přistěhovalci živit,aniž by se moc udřeli.Jejich ekonomika je silná,dle článku v novinách jsou obraty na burze za den 6x větší než na proslavené Wall Street v USA,angličanů je prý také asi 3x více na km/2 než nás.Jejich vybavení osobním parkem vozů na silnicích je obdivuhodné,jejich klid a pohoda také,co stojí v Německu euro,2 nebo tři,to je v Británii za libru,2 či 3.Vesele utrácejí za lecos v dosti velké míře,zřejmě na to všichni mají.

V Londýně.
Chvíli jsem si musel počkat než mne kontaktoval syn,potom jsme vzali malý kufr a vydali se po Buckingham Road k nedalekému Buckinghamskému paláci.Protože bylo jasno a teplo,kufřík byl malý a lehký,domluvili jsme si,že zůstaneme v Londýně do večera a projdeme si hlavní pamětihodnosti,abychom se do toho shonu velkoměsta nemuseli již vracet během týdne znovu a měli čas na ostatní zajímavosti anglické.
Před Buckinghamským palácem i v přilehlém parku bylo spousty lidí různých národností.
Královská rodina byla zřejmě přítomna,protože vlajka nad palácem vlála.Vydali jsme se parkem směrem k Westminster Abbey,kde poskakovaly krotké veverky a u jezera St. James se mezi vodním ptactvem procházeli i krotcí pelikáni.Chrám i s přilehlým opatstvím byl o předvelikonoční neděli z nějakého důvodu uzavřen pro veřejnost,
vydali jsme se tedy pomalu dále směrem k nábřeží a známé věži Big Ben.
Snědl jsem jablko ale nenalezl jsem nikde po dlouhou dobu odpadkový koš.Lidé to řešili odhazováním odpadků,kde se dalo.Dozvěděl jsem se,že z důvodů terorismu,
tedy nedávných atentátů výbušninami uloženými do odpadkových košů byl tento fenomén z ulic odstraněn,čímž se prospělo opačně zřejmě většímu nepořádku
na ulicích.Všiml jsem si,že koše se vyskytovali ojediněle před chrámy a kostely. Britové jsou zřejmě přesvědčeni,že nábožně založení lidé se teroristických akcí v koších před církevními památkami nedopustí.Došli jsme k Temži a okolo Big Benu přešli Westminsterský most na druhou stranu a po nábřeží se vydali k proslavenému London Eye,nebo-li obrovskému kolu se zavěšenými kabinami podobnému tomu ve Vídni v Prátru,ale s moderními kabinami a asi 2x většímu,odkud je určitě velký rozhled přes celý Londýn.Stáli tam ale tak obrovské fronty v několikastupech a vstupenka byla tak vysoká,že jsme předem zamítli tuto atrakci vyzkoušet.Před kolem
je stálé museum Salvatora Dalího lákající dovnitř extravagantními výtvory soch.
Vstupné asi poloviční.No zjistil jsem,že na naše české poměry je ještě naše platební bilance příliš nízká na Londýnský spotřební život,prostě jsou asi v Evropě nejdražší a mají na to.Ani v Norsku se mi nezdálo vcelku tak draho.Prošli jsme se po oblíbeném nábřežním korse až k Waterloo Bridge,po cestě jsou tzv.živé sochy podobně jako na Ramblas v Barceloně,nebo-li lidé namalovaní celí stříbřenkou nebo bronzem apod.kteří setrvávají nehybně v určitých pózách a pouze při všimném dají najevo děkovný pohyb.Přešli jsme zpět Waterloo Bridge a dostali se do metra,kterým jsme se přesunuli trochu dále po Temži až k slavnému Toweru.Předtím jsme si dali ještě v jedné ulici na druhé straně nábřeží lehký oběd asi za 5 liber a na nábřeží navštívili a vyfotili si známou Needle neboli monolit z Egypta z Alexandrie darovaný před několika staletími Anglii.Monolit hlídají dvě menší kopie sfingy,kde se fotilo zrovna spousty japonců.Oběd sestával z kuřecích rolek s přílohou rýže,byly však zastoupeny i vločky a dýňová semínka,příloha zeleninový salát,bylo to celkem chutné,dokonce bych řekl ,že i zdravé a výživné.
Protože moje další stanoviště,nebo lépe řečeno přechodné bydliště mělo být u Oxfordu,zakoupil mi syn jízdenku na vlak s tzv. celodenním tarifem,která platí i na metro v Londýně po celý den.Mohli jsme tedy cestovat po celém Londýně sem a tam metrem za stejnou cenu.Londýnské metro je staré a taky obrovské s množstvím křižujících se a propojujících se okruhů.Ten hlavní žlutý Circle se pohybuje v centru a od něj se odvíjejí nebo na něj napojují většinou další periferní linky.Do strojku v metru zasunete lístek,otevřou se lítačky,projdete a na druhé straně lístek vyjede a vy si ho odeberete.
Přesunuli jsme se na stanici Tower,kde jsme vystoupili opět na slunečné nábřeží,obešli celý Tower a vydali se na slavný most Tower Bridge.Chcete-li si prohlédnout most i řeku z výšky,zakoupíte u jedné z věží vstupenku za cca 13 liber a vystoupíte se skupinkou s průvodcem nahoru.Toto jsme také neabsolvovali,stačili nám zážitky z mostu i okolí.Z mostu uvidíte slavnou loď z II.svět.války Belfast,sloužící na Temži dnes jako museum.Od lodi či z nábřeží uvidíte na druhé straně výškové centrum Londýna s věžáky,ve kterém je pěkně zakomponovaná nová ultramoderní stavba švýcarské firmy Swiss Re nazvaná londýňany „pickle“ neboli okurka nakládačka.Opět jsme nasedli na metro a vydali se k proslavenému chrámu Sv.Pavla,St.Paul Catedral.Chrám je mohutný a krásný,spousty turistů neustále posedává na vstupním schodišti.Zrovna začala zvonkohra,nebo spíše řečeno zvonohra,která však ač mohutná není tak malebná jako v Praze nebo u italských kostelů.Metrem o něco dále je možno navštívit národní přírodopisné museum nazvané National History Museum,které disponuje nádhernou mohutnou historickou budovou ale sbírky a umístění uvnitř mi nepřipadají tak hezky uspořádané jako v Praze.Je tam jeden mohutný obří sál s kostrami velryb plejtváků a zřejmě sádrovou maketou a všemi možnými ostatními zvířaty jako sloni apod. pro srovnání.
Ostatní boční sály jsou věnovány hmyzu,mořské fauně,občerstvení prehistorickým maketám koster a podobně.Zřejmě je to hlavně atrakce pro děti,popřípadě pro odborníky,také mne vycpávky naposled nadchly v dětském věku.Poblíž stojí ještě slavná hudební hala Royal Albert Hall,kde koncertují světoznámí hudební umělci včetně našich.No měli jsme Londýna tak akorát,bylo pozdní odpoledne a cítili jsme se již utahaní.Nastoupili jsme tedy na metro a po několika stanicích vystoupili na severozápadním nádraží Paddington,odkud odjíždí vlaky do Oxfordu.Vlaky jezdí každou chvíli a návěsné elektronické tabule o tom spolehlivě informují.Můžete jet zastávkovým vlakem nebo rychlíkem,rychlík má mezi Oxfordem pouze asi 3 stanice takže je to lepší ale zase snad obsazenější.Vyberete si podle návěští „platform“ nebo-li nástupiště a za chvíli můžete vyjet.Do Oxfordu trvá cesta vlakem zhruba 1 hodinu a do cílové stanice Didcot,asi 15 mil před Oxfordem,kde jsem vystupoval to stojí jak už jsem řekl 20 liber.No přijeli jsme tak akorát asi v 17,00 nebo 18,00.Čas je v Anglii proti našemu středoevropskému posunut o hodinu zpět.
Přebýval jsem v rodinném domku firmy u které byl syn zaměstnán na předměstí Didcotu.Takové malé městečko je poklidné,lidé zde ještě ani nezamykají dveře,když zamykají tak obráceně než u nás,zkrátka vše je obráceně,tak jako jezdí vlevo,na což si musíte zvyknout,tak zamykají obráceně,zároveň nesvítí při jízdě nebo snad dokonce nesmí svítit přes den,protože když rozsvítíte,okamžitě na vás blikají,smíte pít před jízdou v malé míře alkohol tedy pivo asi 2 dcl vám nikdo nezakáže.
V období dubna je všude zeleno a všechno kvete,dříve než u nás,snad proto,že zde má vliv vlhké atlantské podnebí,které je mírnější než vnitrozemské.Cesta se mi vydařila,protože bylo celý týden jasno a přes den teplo kolem 18 až 20 st.C a lidé mnohde chodili i sportovali pouze v tričkách.
Oxford
Jak jsem se již zmínil do Oxfordu asi 15 mil vlakem stojí zpáteční jízdenka z Didcotu 5 liber a 10 pencí.Přestože jsou používány libry,soustava je již desetinná,nebo-li do libry máte 10 desetipencí,takže se to dnes již dobře počítá.Courákem,nebo-li vlakem zastávkovým je člověk za chvíli v Oxfordu.Nádraží je sice trochu stranou,ale do centra je i pěšky nedaleko.Oxford je tedy nejen historický ale musím uznat,že i krásný a sympatický.
S přilehlými parky,nábřežím Temže i vedlejší řeky Cherwellmá velmi příjemnou,poklidnou atmosféru.Promenáda v parku okolo Temže mi připomínala svojí atmosférou poklidu Labe v Nymburku.
Proslavené koleje následovaly jedna za druhou s krásnou neopakovatelnou gotickou architekturou. Zastavil jsem se v chrámu St.Virgin Mary,koleji All Souls,Queens, nádvořích university i dalších kolejí.Po projití historického centra jsem zamířil k řece Cherwell, botanické zahradě a parku vysokoškolské koleje Christchurch podél Christchurch Meadow.Všude kvetou ve velikých množstvích narcisy,zřejmě proto,že nepotřebují velkou údržbu a na jaře rozkvetou lehce a první samy.Prý jsou zde v Anglii brány pomalu jako plevel.Zákoutí řeky Cherwell jsou romantická,po cestách kolem řeky běhají mezi mohutnými stromy a narcisy obézní vysokoškolští studenti a při soutoku s Temží je spousty ochočeného ptactva,husy,kachny,potápky,labutě,
které loudí něco k snědku.Obešel jsem Chrischurch Meadow a okolo Temže se vrátil ke kolejím,přímo k bráně hlavní koleje Christchurch college,kde probíhaly prohlídky.
U pokladny se zrovna zabývali nějakým žactvem,tak jsem se přitočil k výpravě mladých japonek a pronikl jsem dovnitř zdarma.Nechtělo se mi zrovna zase platit 12 liber nebo podobnou částku,přesně si nepamatuji.Kolej i vnitřní nádvoří,přilehlý chrám a hala významných osobností jsou nádherné a historické,vše je impozantní,ale studovat a žít tam mi připadlo přece jenom trochu ponuře historicky konservativní,nebo na takový styl ve studiu zřejmě my odchovanci reálného socialismu z dejvických vysokoškolských kolejí nejsme zvyklí.
Po prohlídce jsem vyrazil k nádraží a vydal se opět zpět podél Temže po tzv. Thames Path městem a později parkem až mimo Oxford,kde jsem si vždy trochu odpočinul a pojedl na přilehlých lavičkách.Prošel jsem několik km kolem Temže tzv.parkem Long Bridges až někam k předměstí čtvrti Cowley k Donnington Bridge,kde jsem se vydal po silnici zpět do Oxfordu.Lidé se zde zase procházeli,běhali a hlavně jezdili na kolech.Vyjížďky na kolech kolem Temže jsou prý nádherné,protože Thames Path jde okolo Temže až do Londýna.
No vrátil jsem se do Oxfordu,došel na nádraží a bylo toho tak akorát dost od rána od osmi do čtyř do odpoledne,sedl jsem tedy na vlak a kolem 17,00 jsem již byl doma,spokojen po příjemně prožitém dni.Po těchto dnech mne Anglie celkem nadchla a začal jsem o ní mít lepší představy než jsem si uchovával doposud jako o zemi plné mlh,šedivých staveb a nevlídného podnebí,které jsem měl v podvědomí z doby reálného socialismu.Jako bych to trochu zakřikl,příští den bylo pod mrakem.Ač teplo,ráno dokonce trochu mžilo.Musím ale říci,že to bylo poprvé a naposled,odpoledne se opět začalo vyjasňovat a jasno vydrželo pak až do konce pobytu.Tento den jsem tedy využil k odpočinku,přemítání o Anglii a o cestě a tvoření poznámek.Na další dny jsme naplánovali při stávajícím počasí další program.Rozhodli jsme se,že si zapůjčíme auto a poznáme trochu vzdálenější cíle.