Severské země

Úvodem Vás upozorním, že tuto cestu jsme absolvovali v roce 1990, což je už pár let zpátky, ale přesto si myslím, že pro pobavení si to není špatné přečíst i dnes....
Sobota 11.8.1990
O sedmé hodině ranní jsme se vrhnuli do pakování věcí a balení zásob do naší pár let staré Škody 120, kterou jsme se rozhodli vyrazit v pěti lidech dobít sever Evropy….jela jsem já s mým čerstvým rok starým manželem , moji rodiče a bráška…..takže dost nabouchané auto jen posádkou, a k tomu tedy ještě ty kvanta věcí ssebou….Balení přihlížela naše 80letá babička, která nám strkala stále nějaké další jídlo a konzervy, prostě se toho chtěla také zúčastnit, ale spíš každého ještě více znervózňovala….Nakonec k radosti naší i babiččině jsme to vše nějak pobrali. Auto bylo těsně nad zemí, a to bylo bez posádky!! Plný kufr, plný vak na střeše, za sedačkami narváno. V našich zásobách se objevily i kanystry na benzín (2x20 l), a to z finančních důvodů. V NDR (vysvětlivka pro ml.ročníky: Německá demokratická republika) jsme doplnili pak tento benzín do prázdné nádrže a kanystry jsme ponechali tam, u známých. Dále jsme měli ssebou stan, kempink.stolek s židlemi, plyn.vařič, nádobí z umělé hmoty (pravděpodobně od soudruhů z NDR, to už si ale přesně nevybavuji), trvanlivé potraviny: těstoviny, rýži, brambory, špagety, mnoho druhů rybiček a okolo 50 masových konzerv.
Samozřejmě taky 5 spacáků a oblečení ve dvou kufrech….
V 10,00 se auto posadilo i s námi na všechny čtyři a vyrazili jsme. Bylo úmorné vedro, cestou na hranice nebylo nic zajímavého k vidění ani k napsání.
Hraniční přechod Cínovec (Krušné hory) jsme dosáhli v pravé poledne. Přejezd proběhl bez problémů, až na vyplnění statistických listů a přihlouplé dotazy celníků, ještě dozvuk velké totality bohužel…
Cesta po NDR do Drážďan ve stylu našich silnic, z Drážďan do Rostocku po „dálnici“. V 18,30 hodin příjezd do letního sídla našich známých – 30 km od Rostocku, vesnička Fridrichshoff. Milé přivítání od přátel a obvyklé bohaté pohoštění (až jsme praskali ve švech). Chlapi vyrazili na koupačku do 3min. vzdáleného jezera. Příjemně zchladili svá těla po celodenní jízdě. O půlnoci rozloučení a dobrou noc. Přátelé odjeli domů do Rostocku a my jsme přespali na místě.

Neděle 12.8.1990
Další den jsme strávili návštěvou města Rostock a přístavu Warnemunde spolu s koupáním. Po obědě jsme navštívili zase druhé přátele a při kávě jsme jim vyložili náš válečný plán.
Pak následovala bohatá večeře v Rostocku. Nápor jídla a sladkostí ten večer nevydržel bráškův žaludek, takže celou noc proběhal. Přespali jsme zde.

Pondělí 13.8.1990
Ráno se vstávalo velmi brzy. Den předem bylo zjištěno, že loď Warnemunde-Gedser (Dánsko) má odjezd v 6,50 hod. takže se vstávalo v půl čtvrté. V přístavu nás čekalo nepříjemné zjištění, že v pondělí tato ranní loď nevyplouvá, takže čekání na odjezd se prodloužilo do 10,50 hod. Za námi se mezitím nahromadila řada osobních aut, již v tak časných ranních hodinách. Po zaplacení lodního lístku (67 DEM – 1DEM/cca18 Kč) za celé auto jsme se nalodili. Auto zůstalo v podpalubí a my jsme se mohli podívat nahoru na loď. Plavba trvala 2 hodiny. Brácha strávil jízdu spaním v autě, jelikož ne něho stále doléhaly žaludeční následky předešlé noci. V 13,00 hod. jsme vyjeli z lodě na dánskou pevninu. Vítal nás ZÁPAD. Celník na celnici jen mávl rukou, abychom jeli a tím to končilo. Trasa vedla po E55 Gedser-Nykobing, napojila se na E47 a uprostřed krásného mostu jsme odbočili na ostrov MON. Tam následovala občerstvovací zastávka, při níž jsme v místním kiosku vzali první nádherné prospekty o Dánsku a byli jsme jak v Jiříkově vidění……mj. jsme se dozvěděli, že právě tento ostrov má nádherné křídové pobřeží s vysokými útesy, tak to nám nesmělo rozhodně ujít…..k pobřeží jsme se dostali po 800 dřevěných schodech, vestavěných přímo v křídové skále. Dolů jsme téměř běželi, ale nazpět od moře to bylo pro mnohé vyčerpávající. Cesta autem dále pokračovala napojením nazpět na cestu E47. Dálnice nás dovedla do města Helsingor, kde nás čekal nečekaně rychlý nájezd na loď, která nás během 20 minut převezla do Švédského královstí. Plavba stála 265 švédských korun (tehdy 1SEK/4,85 Kč). Ve 20,00 hod. jsme na švédské půdě a pomalu si začínáme hledat místo na nocleh. Ve Švédsku existuje pro nás velmi výhodný nepsaný zákon, který povoluje pobyt pod širým nebem a volné stanování po celém území Švédska, samozřejmě ne na soukromém pozemku. V 20,30 hod. jsme rozbili stan po 30km jízdy od moře, před městem Eket.

Úterý 14.8.1990
Budíček byl v 5,30 hodin. Jízda pokračuje po silnici E4 směr Jonkoping. Za tímto městem se po naší levé ruce objevilo, a pak se dlouhou dobu táhlo překrásné švédské jezero Vattern, dlouhé přes 100 km. Jezero skýtalo krásná zákoutí a příjemná místa pro odpočinek. I my jsme se nechali zlákat a zastavili na oběd v trávě na břehu jezera, poblíž odpočívadla a restaurace v anglickém stylu Granna.
Dále jsme pokračovali – Linkoping, Norrkoping, Nykoping, přímo do žáru velkoměsta Stockholm. Čtyřproudá dálnice přes město, zaplněná auty jedoucími okolo 100km/hod. To byl pro nás dost velký šok, ale museli jsme se rychle přizpůsobit i s naší škodověnkou….Dlouho jsme se celkem dobře orientovali v směrových tabulích a snažili se jet po směru okrajové části města Sollentuna. Až po odbočení z dálnice jsme po troše bloudění a vyptávání našli to, co jsme hledali. Domek paní Lunge která byla důležitou osobou našeho cestování. Ta nás přivítala spolu s manželem a 7letým synem, typických malým blonďatým Švédem. Prohlédli jsme si jejich vilku, byli jsme usazeni na zahradě u nového vyhřívaného bazénu, trošku jsme si to s údivem prohlíželi pravda, prostě jsme přijeli přeci jen odjinud…Paní Lunge se nám plně věnovala, při kávě a zákusku nám vylíčila, jakým způsobem se dostaneme na jejich 100km vzdálenou chatu na ostrově Vato, od níž nám poté předala klíče. Kolem šesté hodiny jsme rodinu opustili s velkými díky a odjeli jsme na chatu, na kterou jezdí ze švédské pevniny přívoz, my stíhali ten v 19,30 hod. Ostrov Vato je obydlený pár obyvateli, z větší části je však chatovou oblastí. Chatu jsme podle plánku brzy našli a zase jsme žasli údivem. Krásná dřevěná chata uprostřed lesa, velmi útulná. Dobře se nám v ní zabydlelo, a hlavně spalo po té dlouhé cestě. Ještě před tím však padlo jedno ze šampaňských, které byly určené pro oslavy dosažených cílů cesty. Tentokrát se však jednalo o mamčiny narozeniny.

Středa 15.8.1990
Dopoledne odpočinek. Odpoledne jsme se vydali zpět na pevninu, asi 15km od moře do města Nortalje. Překrásné městečko, seznámení se švédskými obchody, opět pro nás velké nóvum.
Návrat do chaty, válečný plán na zítřek.

Čvrtek 16.8.1990
Výlet do Stockholmu. Nejdříve velké bloudění po centru, hledání místa na zaparkování. Nakonec jsme ho chytli v centru u hlavního nádraží. Pěšky jsme se vydali do informačního centra pro plán města a pro informace. Poštěstilo se nám potkat královskou gardu, která kráčela po hlavní třídě (byla tím zastavena doprava) směrem ke královskému zámku, kde se přesně vpoledne vystřídala královská stráž. I my jsme se na královský zámek vypravili. Za 15 SEK/osobu jsme si prohlédli nádherné královské klenoty. Pak jsme namířili do stockholmských královských uliček, plných historických budov, kaváren, obchůdků. Nakoupili jsme pohlednice, které jsme odtud poslali domů. Dále jsme šli obhlédnout novou sportovní halu Globus, ve které se nedávno konalo MS v hokeji – byl to obrovský komplex, dá se říci malé městečko, pod jednou střechou množství obchodů, cukráren, kaváren, kanceláři, navštívili jsme tu i restauraci MacDonald – to byl pro nás ohromný zážitek! Další naší stockholmskou zastávkou bylo Vassa muzeum, které skrývalo obrovskou několik set let starou vikingskou loď. Do muzea bylo pro nás 5 osob přímo astronomické vstupné (5x25 SEK), ale vystavené exponáty opravdu stály za to.Poslední zastávkou dnešního dne byl výhled ze stockholmské TV věže (155m), vstupné tu bylo 17 SEK. Výhled nebyl výborným ale stálo to opět zato podívání. Následoval návrat do chaty a příprava na další den, kdy byl plánován odjezd na daleký sever.

Pátek 17.8.1990
Vyrážíme na sever! Zabaleny všechny potřebné věci, odjezd směr Upsala-Gavle. Celodenní jízda autem, nocleh před městem Umea, při hl. silnici. U lesa, kde jsme stanovali, bylo nezměrné množství hub (kozáci, poddubáci).

Sobota 18.8.1990
Pokračujeme na sever. Oběd před městem Tore, přímo u Baltického moře, u nejsevernějšího výběžku Botnického zálivu. Jedeme na Haparandu, kde překračujeme státní hranici, a to tím způsobem že na semaforu svítí stále zelená, nikde ani noha. Během cesty na hranice a při jejich přejezdu jsme potkali jedny z mála našinců při naší severní cestě. Byl to starší autobus, nastříkaný na bílo, z Automotoklubu Štětí. Slavnostně jsme se všichni pozdravili. Jsme ve Finsku. Začíná se vyjasňovat obloha. Jedeme směr Rovaniemi, 150km od hranic. Po průjezdu městem jsme po 8 km dobyli severní polární kruh. Radost byla veliká. Na oslavu padlo další české šampáňo. Mimořádná událost zapříčinila, že jsme se rozhodli přečkat noc přímo v kempu na polárním kruhu. Byl to zároveň jediný kemp, který jsme během naší cesty vyzkoušeli. V podvečer jsme vyjeli do města Rovaniemi na večerní prohlídku. V městě pulsoval noční život, naše mamka z toho měla tak trochu šok. Prohlédli jsme si také lyžařský areál přímo ve městě se spoustou lyž.vleků a skokanských můstků. Návrat do kempu a příjemný spánek.

Neděle 19.8.1990
Po ranním sbírání hub jsme sbalili všechny věci a odjeli směr Rovaniemi, Pello a přes st. hranici zpět do Švédska. Cílem byly nádherné vodopády na řece Pite Alven – Fallforsen a Storforsen. Všem nám přecházeli krásou oči, táta byl nejvíce nadšen. Vododopád Storforsen byl stupňovitý a po celé jeho délce vedli dřevěné mostíky a chodníčky, kde jsme se mohli kochat a pobíhat přímo přes vodu. Cesta dále pokračovala z města Alvsbyn na Arvidsjaur. Cestu nám zpříjemňovali krásní severští sobi, procházející se lážo plážo podél silnice. Nocleh jsme strávili před městem Slagnas u jezera. Byla ale chladná a jasná noc.

Pondělí 20.8.1990
Ráno probuzení do husté bažinné mlhy. Rychlá snídaně a rychlý odjezd. Zjištěna závada na autě – nesvítí zadní světla. Dosti zlé, protože v severských zemích je třeba svítit po celý den. Nicméně s opravou jsme museli počkat do Prahy. Jedem směr Sorsele za stálé mlhy. Za městem nás čeká nádherné vyjasnění oblohy i našeho dalšího plánu cesty. Můj Zbyšek uvrhl náš osud úplně jinam než bylo původně plánováno. Nový cíl – norské fjordy! V městě Storuman odbočeno směr Norsko-hory. Hory nás přivítaly už ve Švédsku- zastávka v městě Tarnaby, rodišti slavného lyžaře I.Stenmarka, byla jak se ukázalo velmi šťastná, protože jsme zde dostali informaci, jakou zajímavou cestou se dále ubírat. Pokračujeme na Krutvatn – přechod státní hranice po štěrkové silnici – doporučená rychlost 110km/hod.!-označený pouhou cedulí Švédsko/Norsko. Dále jedeme na Trofors a po silnici E6 směr Svenningdal a odbočujeme směr Atlantický oceán a fjordy. Cestou jsme projeli několik dlouhých tunelů (nejdelší 6km, před městem Tosbotn). Následovala silnice kroutící se podél skal a hor po jedné straně a mořskými fjordy po straně druhé. Až se před námi otevřel širý Atlant. Oceán a z něho čnějící skály mnohých tvarů, mezi nimi i zajímavá hora, v níž byla skrz naskrz díra. Z dálky to bylo nádherné. Podél oceánu jsme pokračovali dolů na Vendesund. Cestou jsme pozorovali odliv, který byl krásně viditelný. Ve Vendesundu jsme byli něco po šesté. Trajekt do Holmu nám jel v 18,45hod. Bylo to dobré. Cesta přes oceán trvala 20minut a stále nás 80 NOK (tehdy 1NOK/4,51). Byl krásný rozhled a objevilo se nám i širé moře. Vylodili jsme se v Holmu a opět projížděli několika tunely dále, směrem na Grong, kde jsme se napojili na silnici E6 směr Trondheim. Na této silnici jsme také nocovali před městem Steinkjor.

Úterý 21.8.1990
Pokračujeme na Trondheim. Cestou projíždíme městem Stjordal, tunelem přímo pod startovací plochou místního letiště. Před vjezdem do tunelu vidíme právě startovat letadlo. Cestou nás čekalo nemilé překvapení – placení úseků (mosty,tunely) na naší trase. Zaplatili jsme za průjezd 3 tunelů a úseku dálnice 20 NOK. Pokračujeme směr Oslo, míříme do vnitrozemí Norska. Projíždíme norským lyžařským střediskem Oppdal, mnoho lyž. vleků. Z města stoupáme do horského sedla – výška 1026m. Nádherná krajina – holá, bez porostu, místy sníh, sem tam obydlí. Krajinou vede i železnice, potkáváme nádherná nádražíčka. Po pravé straně se táhne zasněžený horský masív Snohetta (2286m). Sjíždíme dolů z hor do podhorského městečka Dombas, zde navštívíme infocentrum, kde promítají dokument o norské přírodě, horách, lyžování, moc pěkné. Ve městě jsme nakoupili velké množství pečiva, brambor, které nás tu vyšli mnohem levněji než ve Švédsku. Dále jedeme na Lillehammer, přes most po jezeru Mjodsa a za tunelem nás čeká další překvápko – mýtné 15 NOK. V Minnesundě jsme odbočili na město Arnes a pokračujeme na Kongsvinger, za nímž rozkládáme nocleh (asi 30 km od švédských hranic.)

Středa 22.8.1990
Ráno brzy vstáváme, pokračujeme v cestě. Přejíždíme hranice, na semaforu zelená, máme do Švédska vstup volný….Následují města Karlstad, Orebro, Vasteras, Enkoping – po 12 km odbočka na nám již známou Uppsalu. V Uppsale prohlídka města spolu s obrovským pavilonem nábytkářské firmy IKEA. Nádherný nábytek a veškeré věci k zařízení bytu, jsme u v y t r ž e n í…….Odpoledne návrat do staré známé chaty na ostrově Vato. Oslava šťastného návratu po dobytí severu. Kochání se zážitky z cesty a prohlídka suvenýrů z polárního kruhu-jedná sobí kožešina nám zdobí doma krb dodnes…….

Čtvrtek 23.8.1990
Odpočinek na chatě. Sběr borůvek – pečeme koláč. Sběr hub - k obědu je míchanice. Odpoledne následuje práce na údržbě chaty, kterou jsme majitelce za její pronájem přislíbili.
Já se prací nijak zvlášť neúčastním, věnuji se více odpočinku, nějak na mě to cestování dolehlo - jsem totiž ve třetím měsíci těhotenství…..

Pátek 24.8.1990
Ve znamení „černé roletky“…..na noc jsme si totiž zatáhli roletky, které jsou tak černé, že nepoznáte, kdy už je bílý den, takže jsme spali a spali…..až jsme zaspali…Původně jsme chtěli brzy ráno vyrazit na výlet, ale ten se tedy zpozdil.
Odjezd z chaty okolo 10.hodiny směr Nortalje, odbočka na Kapellskar. Přístav, odkud odplouvají lodě do Finska. Zjistili jsme, že naše loď právě odjela v 10,00 hod. takže výlet odložen na další den. Na chatě dokončujeme opravy, chlapi se pokoušejí o jakési vodní sporty, také loví ryby. Večer máme opět houby, a pečeme další borůvkový koláč…..



Sobota 25.8.1990
Včasné vstávání a odjezd na loď. V 10,00 hod. se naloďujeme, tentokrát necháváme auto na pevnině. Cena plavby tam a zpět 30SEK/osobu. Loď je obrovská, je to trajekt spol. Viking Line. Počasí slunečné, z paluby jsme pozorovali ostrovy kolem. Po 2,15 hod. jsme dorazili k břehu finského ostrova Aland – město Mariehamn. Na prohlídku města jsme měli 3,5 hodiny. Nádherné přímořské městečko, typické finské domky…. Odjezd zpět v 16,15 hod., počasí se ale již pokazilo. Cestou začíná pršet – moře je ale naštěstí klidné. Do auta nastupujeme za silného deště. Večer příprava na odjezd domů.

Neděle 26.8.1990
Ráno pěkné počasí, ale chladné. Balíme věci, řádně uklízíme v chatě. Odjezd po 10.hodině. Jedeme směrem Stockholm, Linkoping. Obědváme zase na odpočívadle u jezeta Vato. V Jonkopingu odbočujeme na Goteborg, kde zjišťujeme, že cena trajketu do Dánska je pro nás velmi drahá (nemožná) 495 SEK. Jedeme tedy po E6 do Helsingborgu. Těsně před ním pozorujeme nádherný západ slunce (záliv Laholm) ve 20,15 hod.. Pomalu hledáme nocleh a stavíme stan.

Pondělí 27.8.1990
Přejíždíme známým trajektem Helsingborg-Helsingor. Pokračujeme na Kodaň, kde jsme okolo poledne. Prohlídka nádherného města, kupuje si nějaké ovoce. Ve městě jsme pořád a stále šokování těmi obchody……V půl šesté odjezd směr Billund (sídlo Legolandu). Okolo deváté rozbalujeme nocleh za městem Soro.

Úterý 28.8.1990
Jedeme směr Halsskov (přístav), zázrakem stíháme loď na druhý ostrov Dánska – vjedeme a za námi se okamžitě zavírají velká vrata. Vyloďujeme se v Kaudshovedu a pokračujeme po E20 přes ostrov, dále přes nádherný most spojující jeden ostrov s druhým – dánsko je prostě země mnoho ostrovů. Odbočujeme na město Veile, dále na Billund. Navštěvujeme Legoland, ráj dětí i dospělých. Vstupné na osobu 40 DKK (tehdy 1DKK/4,55 Kč). Nádhera, stavby v životní velikosti postavené ze stavebnice Lego. Městečka, letiště, přístavy, hory, zoolog.zahrada (vše v pohybu). Dále městečko ve stylu Divokého západu – pravý šerif, rýžování zlata, vykouření dýmky míru s pravým indiánem. Ráj na zemi. Po návštěvě Legolandu dáváme oběd – poslední lunchmeat s rýží, vařenou téměř bez vody.
Je vedro k padnutí. Po obědě se rozhodujeme, že pojedeme rovnou cestou až do NDR k našim známým. Jedeme na Holding, dálnicí E45 směr Hamburg. Z dálnice sjíždíme směrem na Lubeck, kde krátce procházíme historický střed města. Trasu Lubeck-Rostock (110lm) jedeme 3 hodiny. Po překročení hranice s NDR jsme „zase doma“ – děravé silnice, nepořádek všude, řada Trabantů před námi i za námi . Jsme otráveni vzduchem i tím co vidíme. V Rostocku vyzvedáváme klíče od chaty a jedem rovnou do Fridrichshoffu. Něco po jedenácté uléhám u praskajícího krbu. Je nám dobře.

Středa 29.8.1990
Odpočinek na chatě. Plavání v jezeru. Oběd ve znamení pravých českých bramboráků, specialitku připravuje bramborákový král Zbyšek. Moc nám chutnaly. Večer trávíme zase u krbu a probíráme zážitky z cesty.

Čtvrtek 30.8.1990
Zkouška surfu na místním jezeře. Po obědě výlet k moři, pěkné slunečné počasí. O páté návštěva přátel. Venku silná bouřka, liják. Hlásíme se telefonicky do Prahy i do Č.Těšína – zítra odjezd do Prahy.
Večer přejíždíme na chatu a trávíme poslední noc mimo domov.

Pátek 31.8.1990
Ráno po zabalení vyrážíme. V plánu je návštěva „západního Berlína“. Ta nám dá pořádně zabrat. Podle mapy se dostáváme do centra velmi zaplněnou hlavní silnicí. V této šňůře aut vypoví naše unavená Škoda své síly. Zavaří se motor. Zastavujeme, jdeme zjistit, kde jsme a ptáme se na historické centrum – hlavně na Brandeburgskou bránu a legendární berlínskou zeď. Auto po odpočinku jede v pořádku, ale mi musíme být ve střehu. U zdi vystupujeme, prohlížíme si jí a okolní postávající, kteří za 5 DEM půjčují kladivo a majzlík na 20min. a můžete si odseknout osobně kus zdi. Dále tu stánkaři prodávají kus zdiva za 10 DEM jako suvenýr….no prostě kýč na kýč.
Prohlédli jsme si budovu Říšského sněmu a pomalu ukončili prohlídku města. Odjezd z centra nám trval 1,5 hodiny než jsme se dostali na dálnici směr Drážďany. Přes Drážďany směr hraniční přechod Cínovec. Tam jsme se opět, teprve po druhé na celé cestě severní Evropou, setkali s celníkem. Přejezd byl rychlý. Domů jsme dojeli v 21,30hod. Babička nás již očekávala s výborným guláškem…

Shrnutí: Severské země oplývají, krom jiného, nádhernou, v mnohých případech člověkem nedotčenou přírodou, takže rozhodně stojí za to je vidět…..a to platilo tehdy v roce 1990 a platí to stále…..takže plánujeme se tam rozhodně ještě někdy vrátit.