Korsika, hora v moři

Korsika - hora v moři, svoboda v prostoru.

Od svého mládí se toulám po světě. Rumunsko, Bulharsko, NDR, Polsko, dál se většinou nesmělo. Potom ztěží Jugoslávie a dlouhé čekání v beznaději. A najednou Sametová revoluce. Otevřený svět. Člověk si připadal jak králík v otevřeném kotci. Mám, nemám, smím ? Nedalo se to vydržet. Vyrazil jsem. Do té doby propagovaná představa imperiailistického západu se okamžitě rozplynula. Lidi jako my, žádné naježené zbraně proti východu, přátelé nás vítali. Tak se otevřel vandrákův svět do svobody a volnosti.
Ne však dokonalý svět. Postupně jsem začal objevovat vlivy nadvlády peněz, byznysu a nesmlouvavých zákonů trhu. Auta, dálnice, hotely, obchody, reklama. Příroda ustupuje tzv. civilizaci, lidé se zavírají do budov, města se nafukují, spotřeba energií roste, bohatší vrstva nesmírně plýtvá vším, chudší na ně pracují , nebo dřou bídu. Svobodný tulák nemá kam hlavu složit, vše je jen za peníze. Vstup do rezervace, přístup k moři, vtup do horských dolin i na vrcholy, platí se i běžkařská stopa, jeskyně, propasti, pohled nahoru i dolu. Turismus - finanční kolotoč.
I války přinášejí jedné straně nesmírné zisky a hrůzné obrázky na prodej.
Hledám dál a časem objevuji dávno objevené. Rumunsko - zhroucený průmysl už neničící přírodu, obrovské prostory nedotčené přírody, dobří horští lidé, živící se svojí prací, absolutní svoboda pohybu. Alpy - stále tytéž vlastnosti původních horalů - pracovitost, skromnost, dobrosrdečnost. A krásná, lidskou rukou kultivovaná příroda. Všude pořádek, nikdo tě nevyhání, nekrade se. Dolomity - něco neskutečného, překrásného, zdánlivě nedostupného. Bílé, růžové i zelené nebetyčné hory. Kam vystoupíš, kam si stan postavíš, ve které salaši spočineš, všude jsi svým pánem. Zajištěné cesty, lákadlo k vysokému stupni nestrojeného dobrodružství. Sám si ověříš, čeho jsi schopen, ovládneš strach a zvítězíš nad sebou samým. Řecko, Sardinie - nepoznal jsem zatím větší volnost na březích mořských. Stálé teplé počasí, volné pláže bez hotelů a kempů, neuvidíš zákaz ani policajta. Břehy a moře jsou tu pro všechny, přezrálé ovoce nikdo nesklízí.
Korsika - hrdí obyvatelé, živý turistický ruch, mnoho turistů, ale jen tam, kde jsou silnice. Jdeš břehem, horou, pustinou a nepotkáš tu
třeba nikoho. Vylidněné vesnice, cesty zarostlé, někdy bys rád i pár vět
s pocestným prohodil. Jen na populární dálkové GR 20 najdeš v mapě zakreslenou horskou chatu. Po cestě krásné potoky ke koupání, plachá prasátka, staleté borovice, neskutečné tvary skal, dálky, hloubky, oblaka. Tu se dá i v rezervaci přespat, chytat ryby v moři, toulat se po pobřežních stezkách, pozorovat v noci lišku na pláži. Některá pobřeží jsou zastavěná, silnice k nim vedou kolem smětišť, popelnice plné. Nikdo z místních tu
k přírodě netíhne a ani si jí příliš neváží. Do krásné soutěsky - rokle vraky aut padají, krásný hřeben hor je zastavěný sítí vysílačů a větrných elektrá-ren. Jdeš dál a náhle cítíš, že jsi sám. Tu a tam domek rozpadlý, někde jen dvěře zatlučené. Zbytky oplocení pastvin, fíkovník u cesty s přezrálými plody. Shora pohled na nekonečné moře, lodičky na něm jak dětské hračky. Občas jen turistiku připomene letadlo, trajekt, silnice v dálce. A ty jsi tu svobodný, sám, bez stresů, závislostí, nechvátáš, vnímáš, cítíš vůni. To je ten korsický lék, co dává mocnou sílu, energii do dalšího roku, co vkládá touhu k dalším cestám do tvé duše. Neboj se, přijedeš zas a možná ještě jednou. Ostrov je totiž velký, dva týdny nestačí a je na něm co obdivovat. Hory, skály, potoky, řeky, města, zapadlé vesničky v horách, samoty na pobřeží, domky v zemi, křišťálové moře.
Nejcennější je i tady pro tuláka svoboda pohybu a nocování. Je totiž v dnešní civilizované době zvykem, spát v pohodlné posteli se stropem nad hlavou. A Korsičané, dobře živeni turistickým ruchem se svou příslovečnou pohodlností, nebudou běhat večer po pobřeží a nahánět pár trempů do kempů nocovat. Narozdíl třeba od Chorvatů, by to bylo pod jejich úroveň. Většinou se tu dá spát na pláži, nejromantičtěji pod širákem.
A tak své nadšení pro návštěvy Korsiky vkládám do svého článku, aby i ty čtenáři sis mohl zkusit ten neskonalý pocit všeho svobodně krásného, co na tomhle našem světě znám. Neznám silnější lék na civilizační tlaky a choroby, než je Korsika.
Přeji ti mnoho dní hezkých, bezoblačných a teplých, horských i koupacích, aby ses vrátil domů posilněný, uspokojený a odpočinutý, tak, jako já se vracím ze zemí které jsem pro tebe jmenoval.
Pajdík