Pobaltí

Naše osmá plavba s MSC Poesia, trasa Warnemünde-DNM-Helsinky-Stockholm-Tallinn-DNM-Warnemünde
V neděli 26.6. jsme nad ránem vyjeli z domova, celá cesta po klidné dálnici, krátce po půl jedenácté jsme už měli zaparkováno na parkovišti cca 3 km od přístavu. Shuttle bus s přepravou k terminálu v ceně parkovného, vše odsýpalo, naložili nám kufry a okamžitě nás odvezli do přístavu. Cesta cca 4 minuty.

1. den – Warnemünde
Před terminálem už probíhalo odevzdávání zavazadel, fronta krátká. Při převzetí kontrolovali negativní AG, několik pasažérů bylo bez něj, ale v hale bylo stanoviště, kde AG na počkání zapomnětlivcům udělali. Pak už vše probíhalo vcelku rychle a organizovaně. Při vchodu do terminálu opět kontrola AG, dostali jsme vodu v lahvi a klasický check-in. Opět kontrola AG a pojištění na Covid, předání palubních karet. Kolem poledne jsme byli již na lodi a usadili se na bar. Krátce před půl jednou jsme dostali informaci, že naše kajuta je již připravená. Odnesli jsme si příruční zavazadla a rovnu požádali kabinového stevarda o rozdělení postelí, sice jsme dali požadavek předem, ale informace mu nedorazila. Poprvé vnitřní kajuta, ale mile nás překvapila. Druhá od konce na zádi, naprostý klid, sotva pár kroků ke dveřím a dvě patra na horní palubu. Rozdělením postelí jsme získali slušný prostor, takže jsme netrpěli nedostatkem místa při občasném pobytu na kajutě. Prošli jsme si loď (obdobná jako naše oblíbená Musica a Orchestra, ale jsou to vlastně sestry), zašli na oběd do bufetové restaurace a zakotvili na chvíli v baru. Setkali jsme se tam se „známou“ servírkou z Lirici (naše plavba do Izreale, 2019) a číšníkem z Fantasie (plavba SAE, 2017). Je s podivem, že si nás pamatovali, při tom množství lidí, co se jim v barech protočí. Později jsme si šli projít město a procourali jsme si přístav. Ve Warnemünde jsme již několikrát byli, takže jsme to nijak nehrotili. Vrátili jsme se akorát tak k absolvování bezpečnostního cvičení, vítaná změna – probíhá na kajutách před TV, pak pouze zaběhnout na kontaktní místo pro odpípnutí. TV jsme vynechali a rovnou si nechali odpípnout absolvování cvičení. Kufry už byly před kajutou, tak jsme je v rychlosti vybalili a převlékli se k večeři. Měli jsme první sezení v 17:30, vážně moc brzy. Odplutí jsme viděli pouze z restaurace, bylo načasováno na stejnou dobu jako začátek večeře. Náš číšník i jeho pomocník byli v pohodě, ale zažili jsme přátelštější. U stolu jsme seděli se třemi milými staršími dámami z Čech. Jinak restaurace poloprázdná, všude kolem neprostřené stoly. Po večeři, která probíhala jako obvykle v poklidu, jsme zašli do baru, pak divadelní představení (nebudu rozebírat, shrnu v závěru).

2. den – na moři – východ slunce 5:13, západ 22:50 (ještě skoro jako u nás)
Ráno jsme si zašli na servírovanou snídani, na této plavbě poprvé a naposledy. I když byla restaurace poloprázdná, vše neskutečně dlouho trvalo. Pak celý den poflakování se a lenošení na lodi, bylo nádherně, modro a sluníčko. Fitko, karty a tak. Těsně před večeří „coctail párty“ pro všechny, ale vypadalo to, že nápoje byly rozlévány zbytečně, do barů dorazilo nevelké množství lidí, myslím, že špatné načasování. Gala večer, divadelní představení, zakončení večera v baru Il Grappolo – oblíbený číšník. Celý den bylo krásně teplo a modro.

3. den – Helsinky – východ slunce 4:04, západ 22:57
Rozhodli jsme se zajít na snídani do bufetové restaurace a nebylo to špatné rozhodnutí. Oproti jiným plavbám byla v kterýkoliv čas poloprázdná, nikdy nebyl problém si sednout k volnému stolu, žádné fronty u pultů, ani nevhodné chování ostatních. Po snídani jsme se vydali pěšky do města, ignorovali jsme shuttle bus MSC za 16,99 Eur, centrum nebylo výrazně daleko a byla to příjemná procházka. Prošli jsme asi to nej z Helsinek, jako Helsinskou katedrálu, Parlament, Železniční stanici, Národní divadlo atp. Vše je blízko sebe, stihli jsme se ještě vrátit na loď na servírovaný oběd. Odpoledne už jen poklidně strávené na lodi. Večer servírovaná večeře a bar dlouho do noci, zapovídali jsme se tam s mladým německo-texaským párem, hodiny angličtiny zdarma. Opět nádherný, slunečný a teplý den.

4. den - Stockholm - východ slunce 4:26, západ 21:28
Do Stockholmu jsme připluli kolem deváté hodiny, ráno tedy bylo dostatek času na snídani a přípravu vyrazit do terénu. Ještě před východem z lodi jsme si koupili Hop On Hop Off, cena příznivější než přes MSC. V případě Stockholmu jsme si řekli, že ho vyzkoušíme, pěšky bychom vše nestihli. Hopík už byl přistaven v přístavu, nijak zvlášť ani nekontrolovali zakoupené lístky, dostali jsme sluchátka a vyrazili na projížďku městem. Po asi hodině a půl jsme z hopíku v centru vystoupili a šli jsme si ještě některé památky prohlédnout pěšky. Stockholm je krásné město, škoda, že nebylo více času. Měli jsme i štěstí na střídání stráží u paláce. Později odpoledne jsme tedy asi půl hodiny čekali na hopík zpět do přístavu, kam jsme přijeli krátce před večeří. Stihli jsme se jen převléct a už se odplouvalo. Škoda, že odplutí bylo přesně v začátek našeho sezení, poměrně dlouho se proplouvalo na volné moře a i z oken restaurace to vypadalo nádherně, z paluby by to ale bylo mnohem lepší. Po večeři jsme stihli i první divadelní představení, pak už jen odpočinek u drinku.

5. den – Tallinn – východ slunce 3:22, západ 21:44
Připlutí kolem deváté hodiny, v klidu jsme stihli bufetovou snídani. Zde je opravdu, ale opravdu zbytečné využít nabízený shuttle bus od MSC, vstup do města je hned za přístavem. Do města jsme vstoupili vchodem vedle mořského muzea a jako první „zajímavost“ jsme poté viděli „vyzdobenou“ ruskou ambasádu …. No a pak jsme si v klidu prošli nejdůležitější památky – katedrály Alexander Nevsky, St. Mary, kostely – St. Nicholas, St. Olaf, Tallinn Town Hall a pevnost Kiek in de Kok. Vše je prakticky na jednom místě. Po poledni jsme se vrátili na servírovaný oběd a hned poté jsme se vydali do Kateřinina údolí, je od přístavu na opačnou stranu než centrum města a kousek cesty to je. Sice v horku, ale po cestě je několik fontánek a mlhovačů, dalo se zchladit. Krásné, klidné místo, stálo za návštěvu, navíc v parku i palác Kadriorg s krásnými upravenými zahradami. Zpět jsme se vydali tak, abychom se stihli připravit na večeři. Pak klasický večerní program – bar, divadlo, bloumání po lodi.

6. den – na moři – východ slunce 4:02, západ 21:49
Druhý den nicnedělání a odpočinku na naší plavbě, využili jsme i k návštěvě wellness centra.

7. den – Copenhagen – východ slunce 4:31, západ 21:55 (už skoro jako doma)
Ráno jsme kolem deváté hodiny připluli do Kodaně, zašli si na snídani a vydali se do města. V přístavu jsem si všimla přístavního free shuttle busu, tak jsme se nechali odvézt k první zastávce MHD. Poesia kotvila na nejvzdálenějším terminále. Do centra jsme se dostali příjemnou procházkou, po volném dni nám nevadilo víc chodit. Mírně nepříjemné byly vyhraněné trasy pro Tour de France, které v tento den využili snad všichni obyvatelé Kodaně k cyklistické projížďce. Sice průchodů bylo poměrně dost, u každého byli pořadatelé, ale chtělo to rychlé nohy k přeběhnutí. V Kodani jsme už byli, ale stejně jsme nevynechali Amalienborg, Ofelia Plads, Gefion Fountain, Kastellet, Malou mořskou vílu a vodní kanál a přístav Nyhavn. Pozdě odpoledne jsme se vrátili ke stanovišti přístavního autobusu, ale po marném asi půlhodinovém čekání jsme to vzdali a došli do přístavu pěšky – cca 2 km. Trochu nám bylo líto starších lidí a rodičů s kočárky, kteří na bus čekali také, pravděpodobně marně. Přitom jsme se řidiče pro jistotu ptali, zda bude jezdit i zpátky a ujistil nás, že jezdí tak dlouho, dokud jsou v přístavu lodě. Ale po celé cestě po něm nebylo ani vidu, v přístavu neparkoval také. Možná nám zapomněl říct, že v sobotu se jezdí jen dopoledne.
Po návratu na loď jsme se po nachozených cca 22 km občerstvili a šli zabalit. Kufry jsme tentokrát nechali na kajutě, využili jsme nabídku rychlého vylodění s tím, že veškerá zavazadla si vyvezeme sami. Pak poslední večeře, večer loučení se s oblíbenými barmany a číšníky, divadlo jsme vynechali a poseděli na baru.

8. den – Warnemünde
Připluli jsme kolem sedmé hodiny, zašli si na bufetovou snídani, zabalili zbývající drobnosti a bez problémů se vylodili. V přístavu už čekal shuttle busík, který nás odvezl k parkovišti. Přehodili jsme kufry a krátce před osmou už opouštěli Warnemünde.

Závěr: pěkná a klidná plavba, útulná loď, čekali jsme, že budeme spokojeni. Miluju německou organizovanost, nalodění i vylodění rychlé a bez problémů, což se například nedá říct o italských Benátkách …. Opět nám vyšlo počasí, bylo neskutečně modro a na sever i dost teplo..
Kabinový stevard: nikdy nezmiňuji, ale tentokrát mi to nedá. Při příchodu na kajutu se s námi přišel pozdravit, bez problému rozdělil postele na dvě samostatná lůžka. Překvapeni jsme byli druhý den, když jsme mu říkali, že není třeba, aby nám kajutu uklízel denně, stačí obden. Jeho odpověď zněla, že úklid je na vyžádání a pokud ho budeme chtít, ať pověsíme na kliku visačku. Tak to se nám ještě u žádné plavby nestalo. Naše spolusedící u večeře měli kajutu uklizenou každý den po snídani a po večeři opět připravenou ke spánku, takže to nebyla změna systému, ale pravděpodobně jeho rozhodnutí. Mimo jiné, každý den jsme ostatní stevardy při úklidu viděli, pouze našeho ne . Ale neřešili jsme to, nijak nám to nevadilo, šlo spíš jen o jeho přístup.
Servírované večeře: oproti předešlým plavbám zřejmě postcovidová změna - nebyly tištěné jídelní lístky, ale na stole QR kód a jídelníček ke stažení. Když pominu, že ne všichni mají chytré telefony (většina klientů na této plavbě 60+), a ne každý si ho s sebou bere k večeři (jako například já, dokážu bez něj v pohodě pár hodin být), tak ne každý vidí dobře na malý display … První večer číšníci nevěděli, komu dřív instalovat aplikaci a vysvětlovat její použití…. Ale bingo, manažer to rychle pochopil a během 10-15 minut roznášeli tištěná menu a pak již každou servírovanou snídani/oběd/večeři.
Kvalita jídla: na kvalitě se Covid dle našeho názoru nepodepsal, bufet rozmanitý jako v minulosti, pouze jsme zaznamenali „osekané“ jídelní lístky při servírovaných obědech a večeřích, ale vždy jsme něco vybrali.
K divadelním představením: byla to bída. Hlavně zpěváci tedy skoro katastrofa, přemýšleli jsme, kam na ně chodí. Jen jednou jsme zůstali až do konce (akrobaté byli dobří), jinak jsme nevydrželi a v průběhu odcházeli, vážně se to nedalo vstřebat. Jinak divadlo bylo více než poloprázdné, jestli tam bývalo 50 lidí, tak to snad bylo moc.