Španělsko, Portugalsko, Kanárské ostrovy AIDAmar

Termín: 15.-27.12.2019

Trasa: Palma de Mallorca-DNM-Cádiz-Lisabon-DNM-Puerto del Rosario-Arrecife-DNM-Málaga-Cartagena-Valencia

1. den odlet z Vídně, nástup na loď AIDAmar v Palma de Mallorca
Ve 4.45 jsme odjeli z domova na předem zaplacené parkoviště blízko letiště ve Vídni. Objednávali jsme přes parkandfly.de a naše vybrané parkoviště bylo ve Schwechat-Mannsworth, Heinparking, cena 78 EUR/13 dní. Cesta proběhla naprosto bez problémů, protože byla neděle. Po půl 8 už jsme byli blízko parkoviště, zbyl čas na snídani a kávu. S vytištěným číslem rezervace jsme se hlásili na recepci hotelu Hein, dostali jsme 2 papíry a odjeli na 300 m vzdálené parkoviště. Pomocí kódu jsme otevřeli vrata, jeden papír nechali za sklem auta a druhý sloužil jako voucher pro taxikáře, který nás poveze z letiště při zpáteční cestě. Po chvíli přijel taxík, který nás odvezl na letiště, doprava je v ceně parkování a trvá 5 minut. Náš let byl s Laudamotion (spadá pod Ryanair), zpáteční letenka i se zavazadly vyšla na 60 EUR. Ve 14.30 jsme přistáli v Palma de Mallorca a přivítalo nás jasné počasí se 17 stupni. Měli jsme jen příruční zavazadla, takže odpadlo čekání na kufry. Za chvíli jsme přímo před letištním terminálem nasedli do autobusu 1 (cena 5 EUR/os., jízdenka se kupuje u řidiče). Autobusy jezdí každou čtvrthodinu, na letišti je 1. stanice. My jsme vystupovali až na konečné, protože naše loď kotvila v terminále 6, což je od zastávky asi 500 m pěšky. Cesta autobusem trvá půl hodiny. Při zpáteční cestě jsme si vzali taxi, které je o něco rychlejší a nastupovali jsme přímo u lodi, cena 25 EUR. Odbavení nám zabralo asi 3 minuty, naše malé kufříky jsme si vzali na palubu sami. V 16 hodin jsme byli v kajutě. Loď je téměř stejná, jako AIDAsol, se kterou jsme pluli minule.
2. den DNM
3. den Cádiz Španělsko
Cádiz se rozkládá na poloostrově a dost často zde fouká silný vítr. Bylo jasno, 14-15 stupňů a vítr opravdu pořádný, hlavně u pobřeží. Dopoledne jsme šli okruh přes Plaza Espaňa, Plaza de San Antonio, krásný park/botanická zahrada Parque Genovés, hrad Castillo de Santa Catalina (zdarma), pláž, kde se natáčel James Bond Playa de La Caleta, Castillo de San Sebastián, tržnice Mercado Central se spoustou ryb, zeleniny, ovoce, uličky starého města a zpět na loď na oběd. Odpoledne katedrála, stará katedrála, římský amfiteátr, Plaza de San Juan de Díos s radnicí. Nejvíc se nám tady líbily různé druhy stromů, které u nás nerostou, procházka po pláži, katedrála, podivné tvary prodávaných ryb a mořských plodů v tržnici.
4. den Lisabon Portugalsko
Původně jsme měli být v Lisabonu dva dny, první den od 10.00 a druhý den odplouvat ve 14.00. Protože se blížila studená fronta s prudkými lijáky, byl čas odplutí posunut a na moře jsme vyrazili už o půlnoci. Chtěli jsme si koupit kartu Viva Viagem a na ni nabít 24hodinovou jízdenku, ale tím, že se náš pobyt zkrátil, jsme vyrazili pěšky. Nebe bylo zamračené, 15 stupňů, naštěstí celý den bez deště. Kotvili jsme v přístavu Santa Apolónia přímo pod čtvrtí Alfama. Lisabon leží na řece Tejo a rozkládá se na několika kopcích. Šli jsme podél řeky na Praca do Comércio, pod vítězným obloukem Arco de Triufo na pěší zónu, kolem výtahu Santa Justa na náměstí Rossio, odtud po schodech na vyhlídku Miradouro de Sao Pedro de Alcantara (je vidět hrad), z kopce dolů na náměstí Chafariz do Largo do Carmo, kde je kostel se zřícenou střechou po zemětřesení v roce 1755 a u něj horní stanice výtahu Santa Justa. Sešli jsme uličkami dolů a opět jsme stoupali na vedlejší kopec, kde je čtvrť Alfama. Cestou jsme viděli katedrálu Sé, žluté tramvaje 28, vyhlídku Santa Luzia (je vidět řeka, loď) a nedalekou vyhlídku Portas do Sol. Potom jsme chvíli bloudili strmými uličkami. V původním plánu byla ještě čtvrť Belém, Belémská věž, klášter sv. Jeronýma, cesta tramvají 28, panteon Santa Engrácia, případně nejvyšší vyhlídka Lisabonu Miradouro Nosa Senhora do Monte – snad někdy příště.
5. den DNM, kdy to kvůli silnému větru přes 80 km/hod. opravdu hodně houpalo a byli jsme rádi, že máme kajutu dole uprostřed a opouštěli jsme ji jen na rychlé občerstvení
6. den DNM + připlutí na Fuerteventuru do Puerto del Rosario
Vítr se zklidnil a tím i naše plavba podél břehů Afriky. Užívali jsme si sluníčka na palubě. V 17 hodin jsme zakotvili na Kanárských ostrovech. Po večeři jsme si v ulicích města prohlédli vánoční výzdobu, osvětlené budovy, stromy, palmy a prošli pár obchodů.
7. den Puerto del Rosario Fuerteventura Španělsko
Měli jsme zamluvené auto v půjčovně Autoreisen na letišti (7 km od přístavu). Od lodi nás odvezl taxík za 12 EUR. Cena za Citroen C3 byla 25,40 EUR s kompletním pojištěním. Místo C3 jsme dostali bílý Citroen Cactus, platbu kartou jsme prováděli na místě, předem si nic nestrhli ani neblokovali. První naší zastávkou byla pláž a písečné duny v Parque Natural Dune De Corralejo (východ ostrova). Název Fuerteventura znamenající „pořád vítr“ se tento den nepotvrdil, bylo jasno, bezvětří, 22 stupňů. U moře bylo spousta lidí, kteří se opalovali a koupali. Písek je tu jemný, světlý, moře azurové, klidně by tu člověk vydržel celý den. Následovala krátká procházka střediskem Corralejo (sever ostrova), přes Lajares kolem větrných mlýnů do městečka El Cotillo (severozápad), kde jsou laguny i skalní útesy. Pokračovali jsme přes La Oliva, Tefía směr Betancuria (vnitrozemí), cestou jsme několikrát zastavili na vyhlídkách. Betancuria byla kdysi hlavním městem, prošli jsme si toto pěkné městečko s bílými domy. Přes kopce, serpentiny, vyhlídky a městečko Pájara jsme přijeli do Ajuy (západ ostrova). To je známé svými jeskyněmi, které vyhloubil Atlantický oceán ve skále. Kdysi si tu svoji kořist ukrývali piráti. Kolem útesů vede úzká cesta přímo k jeskyni. Místní pláže jsou s tmavým pískem. Tohle místo nás zaujalo nejvíc, prošli jsme se po útesech, pozorovali sílu vln oceánu, sestoupili do jeskyně. Odtud už jsme se vraceli k letišti. Natankovali jsme na stejný stav nádrže, se kterým jsme si auto přebírali. Benzín na Kanárských ostrovech je levný, kolem 26 Kč/l. Celkem jsme ujeli necelých 200 km. Taxík zpět byl za 10 EUR. Před naší lodí bylo několik buněk Car Rental, kde půjčovali auta za 50 EUR/den. Když jsem z domova půjčovnu sháněla, nic bližšího, než na letišti jsem nenašla. Naše cena byla téměř stejná: 2x taxi + půjčovna z letiště 47,40 EUR.
8. den Arrecife Lanzarote Španělsko
Tentokrát jsme měli auto objednané přímo v přístavu od autopůjčovny CICAR. Nachází se asi 500 m od lodi ve stejné budově jako informační centrum. Kvůli horší cestě na jihu ostrova jsme volili SUV. Nasedli jsme do téměř nového vozu (najeto 1400 km) Opel Crossland za 57,17 EUR opět s kompletním pojištěním. Směrem do vnitrozemí jsme přijeli do oblasti La Geria, kde se v kuželovitých jímkách vykopaných ve vrstvách sopečného štěrku a popele pěstuje vinná réva. Nízká kamenná zídka půlkruhovitého tvaru slouží jako ochrana proti větru. Předchozí ostrov Fuerteventura vykazoval sopečnou činnost před 4-5 tis. lety, zato na Lanzarote byly sopečné erupce ještě počátkem 19. století. A to je všude vidět. Ostrov Lanzarote je vyhlášen jako biosférická rezervace UNESCO. Pokračovali jsme do přírodní rezervace Playa Papagaya (jih ostrova), kde se platí mýtné 3 EUR/auto. Jedná se o cestu bez asfaltu, s kameny, dírami a mraky prachu. Na první z pláží Playa Mujeres jsme se prošli po pobřeží, na druhé Playa de Papagayo jsme vystoupali na útes a kochali se pohledy shora. Jsou to údajně dvě nejkrásnější pláže se světlým pískem na ostrově. Následovala cesta na západ ostrova kolem odsolovacích nádrží Salinas ke tmavým útesům Los Hervideros. Mořský příboj je tu tak silný, že vytvořil krásnou podívanou. Parkoviště (opět zdarma, vlastně jsme na Kanárských ostrovech neplatili ani jednou) najdete kousek od značených cestiček a vyhlídek. Při větší vlně voda stříká hodně vysoko. Další cíl bylo městečko El Golfo, u kterého je vyhlídka na jezírko El Lago Verde. Po 5-10minutovém stoupání na vyhlídku jsme viděli zelené jezírko, černou pláž, modré moře, červené i hnědé skály – opravdu to stojí za to. Přes Teguise jsme serpentýnami dorazili do městečka Haría, což je oáza tisíce palem. Blížili jsme se na sever ostrova a kazilo se počasí. Teplota klesla z 22 stupňů na 18 a přidaly se mraky. Takže po příjezdu na vyhlídku Mirador del Rio jsme neviděli vůbec nic. Rozhodovali jsme se, jestli navštívit placené Jameos del Aqua, Cueva de Los Verdes nebo Jardín de Cactus. Nakonec jsme usoudili, že už toho máme po dvou dnech plných cestování dost a jeli vrátit auto. Tento den najeto opět 200 km.
9. den DNM
10. den Málaga Španělsko
Štědrý den jsme trávili ve městě Málaga v Andalusii. V tomto městě je kolem 320 slunečných dní v roce a bylo tomu tak i při naší návštěvě. Loď kotví na mole, po kterém jsme za 20 minut došli do města. Dopoledne jsme se prošli po pláži Malagueta, která je kousek od přístavu vpravo, zde je písek šedé barvy. Potom jsme šli parkem k autobusové zastávce přímo naproti radnici zjistit, v kolik hodin pojede autobus číslo 35. Vybaveni informací, že je to v 13.25 nebo 14.10 jsme si prošli obchody na pobřežní promenádě a dali si oběd na lodi. Přibližně půl hodiny před odjezdem autobusu jsme odcházeli na zastávku. Autobus číslo 35 jede do kopce (130 m nad mořem) k hradu Gibralfaro. Platí se u řidiče, cena 1,30 EUR, výstup na konečné zastávce. U vchodu do hradu je automat, kde si návštěvník koupí lístek - buď jen na tuto památku nebo kombi lístek s pevností Alcazaba (ta je níže, směrem dolů k městu), cena 3,50EUR/1objekt nebo 5,50EUR/2objekty. U pokladny je mapa, kde je přeškrtnutý průchod mezi Gibralfaro a Alcazaba. To nás trochu vylekalo, ale znamená to pouze, že se nechodí přímo v prostoru mezi dvojitým opevněním, ale po pěšinkách a schodech okolo. Prohlédli jsme si bývalou maurskou pevnost Gibalfaro později přestavěnou na hrad, prošli se po hradbách a vyfotili si Málagu z výšky. Bylo vidět město, bývalá býčí aréna, okolní hory i naše loď. Cesta dolů je vpravo od východu a vede kolem Alcazaba, blízko se nachází římské divadlo. Další zajímavou stavbou ve městě je nikdy nedokončená katedrála. Podle původních plánů měla mít dvě věže, nedostatek finančních prostředků způsobil, že byla vybudována pouze jedna věž. Dodnes se katedrále neřekne jinak než „La Manquita“ - „malá jednoruká dáma“. Za hlavní městskou třídu platí pěší zóna Calle Marqués de Larios, kterou se dostanete i na hlavní málagské náměstí Plaza de la Constitución s kašnou a palmami. Byli jsme rádi, že jsme si alespoň část cesty ušetřili jízdou autobusem, i tak jsme ten den nachodili přes 17 km. Večeře byla v gala, ale nikdo to moc nehrotil. Většina pánů měla košili, sako málokdo. Klasická německá vánoční večeře je pečená kachna a na tu byla pěkná fronta. Všude v jídelně se objevily čokoládové figurky Santa Clause a ještě několik dní potom je číšnici rozdávali.
11. den Cartagena Španělsko
Další krásný den s teplotami kolem 20 stupňů. Je zde významná vojenská námořní základna, viděli jsme několik vojenských lodí. Kotví se pár metrů od města, přímo pod kopcem, kde se nachází hrad Castillo de la Concepción. Vyšli jsme pěšky nahoru. Je to nenáročný a krátký výstup po cestách, minimum schodů. Je možno jet panoramatickým výtahem za 1 EUR, ale ten byl zavřený, stejně jako hrad, protože 25.12. mají ve Španělsku státní svátek. Kolem hradu je park a pěkná vyhlídka na město, přístav, nové divadlo a velké staré římské divadlo. To bylo objeveno teprve v roce 1988 pod zříceninou katedrály. Zpět dolů jsme šli jinou cestou, a to kolem divadla a katedrály Santa María k secesní radnici Palacio Consistorial. Od ní vede hlavní ulice města Calle Mayor s bary, obchůdky a nejkrásnějšími městskými stavbami. Potom jsme se vydali směrem k železniční stanici na náměstí Plaza del Cronista Isidoro Valverde. Nachází se tu muzeum Muralla Púnica s pozůstatky obranné zdi ze 3. století před naším letopočtem a historický oblouk. Zpátky k lodi jsme šli po hradbách kolem budov místní univerzity.
12. den Valencia Španělsko
Naší poslední zastávkou bylo třetí největší město Španělska. Přístav je několik kilometrů od centra. AIDA nabízela shuttle bus asi za 10 EUR. Nevyužili jsme těchto služeb a nasedli do MHD autobusu č. 4, který nás dovezl přímo ke katedrále za 1,5 EUR. Měli jsme štěstí, že naše loď kotvila nejseverněji a nejblíže terminálu, takže jsme to měli na zastávku jménem Manuel Soto Emginyer - Pont de les Drassanes za kruhovým objezdem pár kroků. Při placení v autobuse je třeba myslet na to, že řidič si vezme maximálně 10 EUR bankovku, vyšší hodnoty nepřijímá. V centru je blízko sebe katedrála, osmihranná zvonice El Miguelete (2 EUR, 207 schodů), barokní zvonice Santa Catalina, Placa de la Mare de Deu s kašnou, vstupní brána do města Torres de Serrano, bývalá burza s hedvábím Llotja de la Seda, obří tržiště Mercado Central s více než 1000 obchody. Dále jsme šli na náměstí Placa de Ajuntament, kde je radnice a historická budova pošty. Přímo z tohoto náměstí odjíždí autobusy číslo 35 nebo číslo 13 do moderní části města Ciutat de les Arts i les Ciencies. Cena jízdenky opět 1,5 EUR, platba u řidiče. V roce 1957 byly ve Valencii mohutné záplavy. Po této události bylo rozhodnuto odklonit tok řeky Turia mimo centrum. Bývalé řečiště se změnilo v park, cyklostezky, hřiště. Jeho spodní část tvoří soustava supermoderních budov. Je zde opera Reina Sofia Palace, ĹHemisféric – planetárium, kino, interaktivní Science Museum, největší akvárium v Evropě Oceanografic. Kolem je spousta fontán a vodních kaskád. Zpátky do přístavu to není daleko. Vzali jsme si taxi a cesta nás stála 6 EUR, tj. stejně jako autobus pro 4 lidi.
13. den Palma de Mallorca, odlet do Vídně
Kajutu jsme museli uvolnit do 9 hodin, takže jsme balení nechali až na ráno. Po poslední snídani jsme opustili loď. U AIDA není žádný organizovaný výstup, jen maximální doba pobytu do 11 hodin. Kdo chce zůstat déle, může si připlatit za pozdní check out. Před lodí stálo spousta taxíků. Rozhodli jsme se nejet autobusem, cesta stála 25 EUR (autobus 4x5=20 EUR). Následoval let do Vídně, vyzvednutí auta na parkovišti, nákup a odjezd domů. Kolem 21 hodiny už jsme vybalovali.

Postřehy z této plavby:
1) Líbilo se nám odplutí z Palma de Mallorca. Člověk se bez problémů dostane z letiště do přístavu autobusem nebo taxíkem. Naše letenky byly na vánoční termíny (asi 45 letenky + 15 zavazadla = 60 EUR/os.), jindy se dají sehnat i levněji, odlety jsou z Vídně, Mnichova, Drážďan… Proti dlouhé cestě autem do Janova nebo Savony je to mnohem pohodlnější.
2) U AIDA mi vyhovuje volný režim při večeři. Není žádné přikázané sezení, čas jídla ani oblečení. Je možno si vybrat z 5 neplacených restaurací. Jídlo pestré, chutné, kvalitní a vždy ho bylo dost. V bufetových restauracích není plastové nádobí. Příbory a papírové ubrousky jsou na stojánku na každém stole.
3) V ceně plavby je i pití během oběda a večeře. Jedná se o vodu, colu, fantu, ice tee, pomerančový, grepový, jablečný džus, kávu, sáčkový nebo sypaný čaj. Při obědě a večeři bylo červené víno a perlivá voda ve skleněné karafě na stole, bílé víno na požádání. Pivo a nealko si točí každý sám. Nápoje je nutno vypít v restauraci, stejně jako jídlo se nesmí nikam vynášet. Nekupovali jsme si nápojové balíčky, ale Genießerkarte. Za zaplacených 90 EUR je nabitá na 100 EUR nebo 265/300 EUR, 350/400 EUR, 600/700 EUR atd. Karty lze dobíjet. Každý den od 19.30 do 20.30 byla v AIDA baru happy hour, kdy stály všechny koktejly polovinu.
4) Neplatí se servisní poplatky.
5) Kajuta má dostatek skříni a polic, police i otevřené na stěně, není zde lednice, postele pohodlné, každý dostal župan, pevná zástěna ve sprše.
6) Fotoshop - automat po vložení karty rozpozná tvář a nabídne fotky dotyčného. Na obrazovce je možno si fotky vybrat a objednat. Po zaplacení palubní kartou si můžete fotku stáhnout v plném rozlišení v aplikaci.
7) AIDA aplikace - na Bordportale je denní program, výlety, informace o přístavech, zprávy, přehled barů, restaurací, plán lodě, seznam kurzů ve fitku - je jich hodně zdarma, Bordkonto - informace o stavu palubního účtu a stavu Genießerkarte.
8) Na 7. palubě najdete Waschsalon, tj. prádelnu. V šesti pračkách si vyperete za 2 EUR a v šesti sušičkách za stejnou částku usušíte. Prášek se dá koupit za 0,5 EUR. Všechno se platí palubní kartou.
9) NJ – lodní noviny pouze v němčině, stejně tak názvy jídel a nápojové lístky, ale obsluha většinou rozuměla anglicky. Veškerá hlášení v rozhlase byla také jenom německy.