Východním Polskem 1974

Procestoval jsem krátce po sobě západní a centrální Polsko na mopedu a protože jsem měl drncání na mopedu v nepohodě nějak dost a více odvahy na cestování v zemi,kterou jsem již částečně poznal,vydal jsem se za další 2 roky do Polska po třetí autem Škoda 100,které jsem již pár let vlastnil. Pro tuto cestu jsem si vybral tentokrát Polsko východní.
Tentokrát jsem dojel až na východní Slovensko.Má cesta směřovala přes dukelský průsmyk na Rzeszow a Lublin,odkud jsem směřoval do Varšavy a mým konečným cílem byly Mazurská jezera.První noc jsem přespával u příbuzných na severní Moravě,druhý den jsem se dostal až na Duklu.Cesta přes Slovensko byla zajímavá, za Prešovem jsem odbočil na Svidník a jak jsem se pomalu blížil k hranici celé okolí tedy pole a pastviny byly pokryty různými těžkými zbraněmi,tedy tanky,děly, obrněnými vozy v různých vojenských postaveních,jakýsi skanzen znázorňující pozůstatky bojů o Duklu.Tanky i děla byly nefunkční se zavařenými poklopy a pouze s obnovenými nátěry.Bylo to zajímavé a sloužilo to často malým klukům z okolí k hrám na vojáky,nevím,zda je to tam dosud.Na Dukle jsem získal ubytování v hotýlku,navštívil památník padlým s pomníkem a po jídle a pár pivech jsem se odebral na lože.Byl jsem ale tak unaven,že jsem dlouho do noci byl vzhůru.
Krajina za Duklou na mne zapůsobila trochu exoticky,připadal jsem si jako v Rusku, obzvlášť,když jsem narazil u cesty na bábušku u velkého sudu na kterém měla nápis Kvas.Okamžitě jsem zastavil abych tento neobvyklý nápoj,který jsem znal pouze z doslechu ochutnal.Je to prý zkvašený starý chléb,no nápoj byl teplý a vůbec mi nechutnal a okamžitě mi bylo jasno,že takovéhle pití už nikdy nemusím.Ihned pár kilometrů na to mi vypověděl službu můj nový stroj Škoda 100.No když se vám něco podobného stane tak daleko od veškeré civilizace,obzvlášť když jste skoro čerstvý majitel auta bez veškerých hlubších zkušeností s provozem,zastaví se vám skoro dech.No přesto jsem za chvíli nabral ztracenou rovnováhu a jako skoro čerstvý absolvent průmyslovky se zkušeností s mopedy a motorkami jsem se zamyslel nad nastalou situací a začal jsem postupně kontrolovat kabely na rozdělovači a svíčky.Při té smůle jsem měl štěstí,že jsem okamžitě narazil na závadu při sejmutí víčka rozdělovače. Zjistil jsem utržený spojovací drát v rozdělovači,který jsem opět připevnil a světe div se,auto nastartovalo.Dalo by se v té chvíli říci,že jsem měl víc štěstí než zkušeností a naštěstí to byla poslední velká závada při této cestě.Vyskytla se mi ještě jedna závada na kterou mne upozornili policajti ve Varšavě nebo Lodži,už přesně nevím, a sice prasklá žárovka blinkru, kterou jsem na místě okamžitě opravil.Dodalo mi to sebevědomí a uvědomil jsem si,že i tak daleko od domova si dovedu v případě nouze poradit.Cesta za Rzeszowem byla celkem nezáživná zavodněná rovina, několikrát jsem překročil Vislu a dojel jsem do Lublinu.Narazil jsem na ukazatel Majdanek,což mne oslovilo,protože v té době se hodně diskutovalo téma koncentrační tábory ve škole i později v tisku a protože jsem mimo povinou školní návštěvu Terezína navštívil při cestě do NDR i tábor Buchenwald,rozhodl jsem se poznat i nějaký tábor v Polsku.Majdanek byl určitě tak jako všechny koncentráky hrozné místo ale to co tady zbylo při mé návštěvě bylo jen několik dřevěných baráků vypadajících napůl jako obrovské seníky.Prý to byl pouze tábor transportní,později jsem však četl v historických pramenech,že tábor vyhlazovací,tak nevím.Po návštěvě jsem se vydal směrem na Varšavu.Cesta tady byla tak nezáživná,že už si ani nepamatuji,kde a jak jsem tady přespal,ale myslím,že v autě někde u Deblinu. Varšavě jsem se nějak vyhnul po předměstí a pokračoval přes Ostroleku k Mazurským jezerům,kde mi tehdy počasí moc nepřálo,často pršelo a obrovské vodní plochy jezer Sniardwy a Mamry mě nijak neoslovily,neboť plachetnici jsem nevlastnil.V Gizycku jsem to obrátil a vydal se podél západního břehu jezera Niegocyn směrem zpátečním.Zde jsem přespával i se koupal a jezero na mne zapůsobilo celkem příjemným dojmem, zřejmě hlavně také proto,že přestalo pršet,bylo sluníčko a poměrně teplo.Vydal jsem se po hlavní silnici přes Mragowo na Olsztyn a Ostrodu,kde na mne menší jezera v okolí těchto měst už působila mnohem příjemnějším dojmem.V Ostrodě jsem to otočil k severu na Elblag,odkud jsem se vydal podél wislanského zálivu do Fromborku,kde prý žil a působil první astronom Koperník. Navštívil jsem obrané hradby a místa kde pobýval,celkem příjemná prohlídka. Napadlo mne,že bych se mohl podívat k ruské hranici a vydal jsem se po původní zarostlé dálnici,prý ještě postavené za Hitlera směrem k hranici do vísky Braniewo. Dálnice byla ještě skoro funkční,místy se na ní pásly kozy,mosty byly chatrné, nicméně jsem dojel až za Braniewo,kde místní děvečka dojila krávu a dálnice končila,byla rozoraná a pár místních zemědělců si ze mě dělalo legraci,že dál to nejde.Ať prý to zkusím,že mě hned zatknou a strčí do gulagu.Asi po sto metrech byl ostnatý drát a za ním oraniště asi v šíři 50 nebo 100 m po kterém jezdil neustále pásový trakror a kypřil půdu branami,zřejmě pro to aby byly dobře vidět stopy narušitele.No vydal jsem se zpět a sháněl nocleh.Podařilo se mi oslovit dvě staré babky v Braniewu,že prý mě ubytují,ať si dám auto na dvorek.Byly nějaké vystrašené a pořád se mě vyptávali na naši černou kroniku,kolik je v Čechách loupeží a vražd a podobně.Udivilo mne to ale vyprávěl jsem jim nezáludně něco co jsem přečetl v tzv. černé kronice v Lidovkách nebo Rudém Právu.Odebral jsem se spát,usnul jsem a asi kolem půlnoci najednou plno hluku,po dvorku lítaji nějací lidé a svítí baterkami,lekl jsem se,že mi někdo krade auto ale bylo to jinak.Byli to policajti, které na mne poštvaly ty dvě vystrašené babky,myslely si,že je budu chtít asi v noci okrást a podřezat,protože za chvíli vrazilo komando do pokoje svítili mi do očí baterkami a požadovali doklady.V klidu jsme si to vysvětlili,i policajti nějak pochopili, že babky jsou nějaké potrhlé a přestrašené a odešli.Moc dobře jsem nespal,protože na rozdíl od nich jsem nepochopil,proč mě babky s takovým gustem ubytovaly a potom na mne volaly policajty.Teď jsem pro změnu nedůvěřoval já jim a nevěděl jsem co od nich ještě můžu čekat.Ráno jsem zaplatil,chladně jsme se rozloučili a vydal jsem se zpět.
Tak mě ta situace znechutila,že jsem měl dlouho špatnou náladu a na zpáteční cestě při průjezdu Malborkem,začalo opět pršet,takže jsem neměl ani chuť zastavit ve známém křižáckém hradu.Ani nevím jak jsem dorazil domů,jen si pamatuji,že jsem se ještě koupal v řece Wartě a pobyl jsem krátký čas u jezera Otmuchowského.Tato poslední cesta autem na Mazury na mě nezanechala moc velké stopy,zřejmě již nebyla tak zajímavá jako první dvě cesty na malém motocyklu Mustang.Dojmy byly spíše záporné,než aby se uchovaly déle v paměti.