Týden na Korčule

Po dlouholetém objevování krás Evropy i exotických krajů jsme se rozhodli s manželkou,že si dopřejeme trochu klidu a pohody a vydáme se do tradiční destinace,kde jsme kdysi začínali,tedy na rodinnou dovolenou do Chorvatska. Jeli jsme sice bez dětí i vnoučat, rozhodli jsme se dokonce pro září,čehož jsem se již kvůli obavě z nižších teplot obával ,ale všechno nám obdivuhodně vyšlo,přálo nám i počasí,které bylo v přeminulém roce obdivuhodně teplé po celé Evropě a poslední zájezd sezony koncem září,all inklusive,byl velice klidný, příjemný a plný slunce s dokonalým zázemím a výbornou pestrou stravou, podpořenou velmi dobrým vínem,pivem i dalším pitím po celou dobu pobytu. Jedinou nevýhodou byla doprava autobusem,ale za cenu 7000 kč na osobu se i tato nevýhoda dala přehlédnout,obzvlášť když první část jízdy kvůli poloprázdnému autobusu umožnila všem cestujícím,vytvořit si pohodlí i v době noční přepravy do místa ubytování.
Vyjeli jsme odpoledne přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska a ráno asi v devět hodin jsme zakotvili na nábřeží v Orebiči na poloostrově Pelješac. Obloha jako vymetená, nádherně teplo,slunce hřeje ale již nepálí.Asi za půl hodiny se nás ujal slíbený chorvatský průvodce mluvící sice ne moc dobře ale česky a dovedl nás k převozu,tedy smluvené lodi,která nás přepravila přímo k hotelu na Korčule.Průvodce se o nás dále moc nestaral, dostali jsme klíče a ubytovali jsme se.Restaurace a terasa byla obrácená směrem k moři, tedy s výhledem na město Korčula a protilehlý poloostrov Pelješac s nejvyšší horou Svatým Iljou.Kombinace byla velmi příjemná,tedy koupání a strava v místě s krásnými výhledy a v případě nudy pár minut do města,kde bylo neustále co vidět od místních trhů, architektury,korzujících turistů i kotvících lodí od malých jachet v jachetním přístavu až po obrovské koráby v přístavu námořním. Atmosféra se měnila,jiná byla ráno,jiná odpoledne a jiná večer.Žena se věnovala po většinu dne koupání,já jen pár hodin denně a ostatní čas jsem věnoval poznávání ostrova na pěších výletech.Večer jsme většinou navštěvovali společně staré město.Celkově by se dalo říci,že člověk nepopisuje cestopis ale pohodovou dovolenou,kterou asi prožívá většina rodin.Přesto jsme stačili procestovat celý ostrov Korčula a podívat se i lodí do Orebiče na Pelješac a udělat si pěší výlet i tam.
V centru Korčuly, poblíž přístavu jachet je malé autobusové nádraží,odkud vyjíždějí spoje po celém ostrově.Dokonce zde jezdí i vnitrostátní linka do Dubrovníka,bohužel pouze večer tam a ráno zpět,což není výhodné pro turisty z Korčuly,pouze pro obyvatele nebo turisty Dubrovníku.Výhodnější už je lodní spojení na ostrov Hvar,kde odjíždí loď na Hvar v 5 hodin ráno a zpět se vrací asi v 18.00.Cena zpáteční palubenky je přijatelná asi 100 HRK.I přes tuto výhodu se málokomu chce vstávat tak brzo ráno.Autobus jezdí po okolních vískách, dálkový spoj také přes celý ostrov,z Korčuly až do Vela Luky.Vybrali jsme si výlet do nedaleké Lumbardy.Bylo vyjímečně pod mrakem a od moře vál teplý vítr.Lumbarda leží v oblasti vinic,takže celé okolí působí velice příjemně. Písečna pláž Pržina byla v této době již opuštěná,pouze v přilehlém hotýlku se rekreoval nějaký němec s rodinou a se psem. Říkal,že sem jezdí v tuto dobu,že už je tu klid a pohoda.Výlet do Lumbardy byl příjemný,tak jsme si naplánovali další, přes celý ostrov do Vela luky.Autobus do Vela Luky jede asi přes hodinu, poznáte ale při jízdě celý ostrov.Jedete přes nejvyšší vrchol ostrova, několik zastávek,jedna v největším městečku ostrova Blato,které je zajímavé tím,že je tam v centru tak málo prostoru,že dlouhá hlavní silnice procházející městem,rámovaná stromovím je tak úzká,že každých asi 100 m je odstavná plocha na které se protijedoucí auta vyhýbají autobusu aby mohl projet.Je to takový zajímavý fenomén,jinak městečko působí malebně. Korčula je obdivuhodně lesnatá,průvodce uvádí,že je to nejzalesněnější chorvatský ostrov hned po ostrově Krk.Vela Luka je roztahané městečko kolem hlubokého přístavu,tedy přístavu zasahujícího hluboko do pevniny mohutným fjordem. Jinak je Vela Luka malebné město,obklopené vrchy se zajímavými turistickými pozoruhodnostmi.Jednou z nich je prehistorická jeskyně z pravěku,kde se doposud dělají vykopávky nazvaná Vela Spilja.To co se tam již našlo můžete si prohlédnout v místním museu.Další zajímavý výlet nabízí trek na horu Hum s vysílačem a prý i rozhlednou,odkud se naskýtá krásný výhled přes celý záliv a okolí Vela Luky.Pro nedostatek času jsme navštívili jen jeskyni.Poslední spoj měl odjíždět asi v 15 nebo 15,30 avšak řidič si dal zřejmě siestu a nejelo nic.Prý to tady tak chodí. Spolehnutí na chorvatcké spoje moc velké není,přestože mají jízdní řád,někdy se spoje nedočkáte a ani žádného vysvětlení.Tuto zkušenost jsem již získal asi před 30ti lety a zdá se,že se za tu dobu mnoho nezměnilo. Když autobus nejel a čekalo nás tam přesto dost, kteří jsme chtěli nazpět a dokonce jsme měli již zakoupenu zpáteční jízdenku,přijel poslední dálkový spoj,Vela Luka-Korčula-Dubrovník,který ale tvrdil,že nemá žádné instrukce a že nás nevezme,že to není jeho věc.V tu chvíli se manželka tak rozčílila,že je tam seřvala na tři doby a vzala to od dopravy přes národní hospodářství až po chaos který jim tam panuje a ostatní cestující chorvatští i mezinárodní se přidali,že řidiči začali chvatně telefonovat a dohadovat se s centrálou,kde jim zřejmě nařídili,že nás musí odvézt.Bylo to štěstí v neštěstí, jinak bychom se zpět asi nedostali.Autobus to byl dálkový,takže objížděl města a vesničky po dálnici a stavěl jen na Korčule.Tam nás vysypal za poloviční dobu,co jsme jeli tam a upaloval na převoz a do Dubrovníku.Celodenní výlet nakonec dopadl dobře,ale ne hladce,protože ve stylu pomož si sám,bude ti pomoženo.Přestože Vela Luka působí trochu dojmem že tam „chcípnul pes“ tedy „ztracená varta“, bylo nám ve Vela Luce místními sděleno,že předešlý den tam kotvily 2 jachty, jedna milionáře Abramoviče s mohutnou ostrahou a druhá anglické královské rodiny s princem Wiliamem a Katy,kteří si zde půjčili kola a projížděli se na nich po městě kolem zálivu.No lidé ,kteří jsou ve středu zájmu v mediích naopak taková místa vyhledávají. Další den jsme se vydali lodním spojem,což je něco jako mořský autobus,navštívit protilehlý Orebič s jeho hotely.Loď jezdí každou hodinu nebo snad i půlhodinu tam a zpět.S námi tam jeli školáci,kteří takto dojíždějí do školy.Orebič má tu výhodu oproti Korčule,že tam svítí celý den slunce.Na Korčulu svítí přímo jen dopoledne,potom se skrývá za kopci na západě.V Orebiči jsou písečně pláže za to na západním pobřeží Korčuly,tedy ve městě a okolních vískách jsou pláže oblázkové.No všechno má své klady i zápory.Když vyrazíte z Korčuly do vedlejší vísky Medvinjak,jste tam skoro sami a voda nad oblázky je velice čistá.V Orebiči vám pálí slunce,koupete se na písečku,který se ale občas kalí.Hora Svatý Ilja má skoro 1000 m,ale je vyprahlá. Výhledy ale musí být nádherné jak popisují ti co tam vylezli a jejich fotogalerie. Když ale přijdete pod horu,zjistíte,že lézt tam v tom letním žáru je holý nesmysl. Ostatní radí vyrazit brzy,skoro ještě za tmy a vzít si sebou dostatek vody.Tomu věřím,přesto je to záběr nejméně na půl dne.Stačil mi výstup k františkánskému klášteru asi do třetiny hory a měl jsem toho dost.Výhled odsud je také velkolepý, jak na Korčulu i celý průliv s ostrovy.Co dodat:Korčula je krásná,stojí za poznání i když cesta tam je dlouhá a náročná.Dle průvodce je zařazena na druhé místo jako historické nejkrásnější město chorvatského Jadranu hned po Dubrovníku. Myslím si,že je to pravda,protože v historických kulisách starého města je nádherně,je tam pořád co vidět,město navštěvuje každý den mnoho lidí z celého světa,přijíždí mnoho jachet malých soukromých i velkých trojstěžníků a dopravních lodí.Omrzí-li vás lidé,zajdete si do městského parku nad Korčulou,protkaného cestami a cestičkami,kde se můžete pod korunami starých borovic procházet a kochat se vyhlídkami na staré město ze všech stran nebo tak jako místní provozovat denně třeba jogging.Dá se říci,že při dovolené na Korčule se určitě nudit nebudete.
(Fotografie k cestopisu najdete ve fotogalerii)