Cestopisy
Napsat nový cestopis (nejdříve se musíte přihlásit/zaregistrovat)
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Nevšední zážitky z krátkého LM pobytu na Mallorce mne přiměly napsat tento cestopis. Budu stručný :
Sobota 1.9.
Přistávací manévr trval přes 40 minut, protože letiště v Palmě nepřijímalo pro špatné počasí. Prodíraje se hustými mraky a sprchou deště ti informovanější přemítali, kolik asi naše nízkonákladovka načerpala benzínu navíc, když od nás doplatek nevybírali. Když už jsme podle mých představ byli někde nad Marokem, slavnostně se z nicoty vynořil přístav v Palmě.
Při hledání autobusu jsme zmokli poprvé, večer při procházce Cala d´Or podruhé.
Neděle 2.9.
Celý den zataženo a zima, voda daleko teplejší než vzduch, takže koupání prima, bylo jasné, že jedeme podle té nejhorší předpovědi (Weather Underground). Večer v městě frčely džíny a fleecové bundy, mezitím se promenovaly spoře oděné rekreantky mířící do oblíbených barů - tam přece neprší a něco na zahřátí se také najde.
Pondělí 3.9.
Ráno vypadalo nadějně, mraky od moře se přesunuly nad pevninu a nesměle vysvitlo slunce. Než se pláž stačila naplnit, mraky změnily směr, zdvihl se vítr a z šedých mraků se spustil další deštík. Teple oblečeni, ale s plavkami v pohotovosti jsme vyrazili okouknout okolní pláže. Cestou k Esmeraldě v ulicích města jsme se docela ohřáli (tady nefoukalo) a hrdině vlezli do vody. Kupodivu mraky se roztrhaly a chvílemi svítilo a hřálo slunce, ovšem když ho zakryl mrak a zvedl se vítr, tak bylo lepší z vody nic zbytečně nevystrkovat.
Úterý 4.9.
Nádherné ráno, super koupačka, pláž Cala Gran se rychle zaplnila a své úlohy se ujal plavčík a hrdě vyvěsil zelenou vlajku. Jeho hlavní pracovní náplní bylo :
1) Bedlivě hlídat, aby si nikdo nedovolil natáhnout osušku v prostoru, kudy se šlapadla zatahovala do vody
2) Pískat na kamarády
3) Pečlivě kontrolovat pospojování bójí, které vymezovaly hlídaný prostor, neboli jak říkala manželka :"Kdyby po cestě narazil na nějakou mrtvolu, možná by ji připřáhl, ale ty provázky, ty musí štymovat"
4) Schovávat sadu vlajek před deštěm.
Před 11 hodinou jsme usoudili, že přišel čas se poprvé namazat (opalovacím krémem). A jako by na to čekaly, opět se přihnaly černé mraky z vnitrozemí. Preventivně jsme uschovali všechen inventář z lehátek do baru a vlezli do moře. Netrvalo to dlouho a spustil se opravdový liják - v moři krásně bubnoval do hlavy, vodní tříšť všude a břeh se zaplňoval beduíny s osuškami přes hlavu. Největší tlupa právě vystupovala z Glass-bottom-boatu. Nastal masový útěk z Cala Gran a jediný spokojený byl výběrčí, který už za slunečníky a lehátka stačil inkasovat.
Všecho mokré, i naše věci na balkoně a nic neschne. Zjistili jsme, že kalhoty od pyžama lze účinně sušit fénem metodou nafouknutý balón, ale u vrchního dílu dost vadí díra pro hlavu.
Po dešti jsme zkusili včerejší fintu a vyrazili pro změnu na Cala d'Or. Počasí ovšem neinspirovalo a skončili jsme v plážovém baru na kapučínu a první Sangrii. Kapučíno manželku moc neohřálo a ledová Sangrie v polovině určitě ne, no ale po vypití medvědí porce by se to možná na úplně prázdné pláži dalo zkusit. Nakonec jsme radši vyrazili do města dokončit nákupy dárků a světe div se - bylo tak hnusně, že i obchody otevíraly o hodinu dřív. Zde nastal zásadní zlom : sehnali jsme peněženku podle naší představy, do které se vešla i klasická česká občanka a pásky z pravé kůže na přijatelnou cenu.
V půl šesté večer se na Malorku vrátilo normální teplé počasí, rekreanti vzali útokem svá už zaplacená lehátka a dál už není o čem psát, prostě všechno jako vždycky předtím, snad jenom jedna poznámka :
Pláž S'Amarador v Cala Mondragó už není tak úžasná, protože po zřízení baru jí začalo navštěvovat několikanásobné množství lidí a u břehu byla vlastně nejvíce znečištěna zvířeným jemným pískem a zbytky řas, pro přírodní pláže typickými. Zato v malém písčitém zálivu v jinak skalnatém pobřeží Caló d'en Burgit jsme našli tu nejmodřejší křišťálovou vodu Malorky. Tento záliv je k dosažení od hotelu Cala Mondragó po hezkém vyhlídkovém okruhu č.2. Není to ovšem opuštěná pláž, méně líní hosté blízkého hotelového komplexu Iberostar Club Cala Barca o ní dobře vědí.
Tak už jen pár obrázků s komentáři :
Sobota 1.9.
Přistávací manévr trval přes 40 minut, protože letiště v Palmě nepřijímalo pro špatné počasí. Prodíraje se hustými mraky a sprchou deště ti informovanější přemítali, kolik asi naše nízkonákladovka načerpala benzínu navíc, když od nás doplatek nevybírali. Když už jsme podle mých představ byli někde nad Marokem, slavnostně se z nicoty vynořil přístav v Palmě.
Při hledání autobusu jsme zmokli poprvé, večer při procházce Cala d´Or podruhé.
Neděle 2.9.
Celý den zataženo a zima, voda daleko teplejší než vzduch, takže koupání prima, bylo jasné, že jedeme podle té nejhorší předpovědi (Weather Underground). Večer v městě frčely džíny a fleecové bundy, mezitím se promenovaly spoře oděné rekreantky mířící do oblíbených barů - tam přece neprší a něco na zahřátí se také najde.
Pondělí 3.9.
Ráno vypadalo nadějně, mraky od moře se přesunuly nad pevninu a nesměle vysvitlo slunce. Než se pláž stačila naplnit, mraky změnily směr, zdvihl se vítr a z šedých mraků se spustil další deštík. Teple oblečeni, ale s plavkami v pohotovosti jsme vyrazili okouknout okolní pláže. Cestou k Esmeraldě v ulicích města jsme se docela ohřáli (tady nefoukalo) a hrdině vlezli do vody. Kupodivu mraky se roztrhaly a chvílemi svítilo a hřálo slunce, ovšem když ho zakryl mrak a zvedl se vítr, tak bylo lepší z vody nic zbytečně nevystrkovat.
Úterý 4.9.
Nádherné ráno, super koupačka, pláž Cala Gran se rychle zaplnila a své úlohy se ujal plavčík a hrdě vyvěsil zelenou vlajku. Jeho hlavní pracovní náplní bylo :
1) Bedlivě hlídat, aby si nikdo nedovolil natáhnout osušku v prostoru, kudy se šlapadla zatahovala do vody
2) Pískat na kamarády
3) Pečlivě kontrolovat pospojování bójí, které vymezovaly hlídaný prostor, neboli jak říkala manželka :"Kdyby po cestě narazil na nějakou mrtvolu, možná by ji připřáhl, ale ty provázky, ty musí štymovat"
4) Schovávat sadu vlajek před deštěm.
Před 11 hodinou jsme usoudili, že přišel čas se poprvé namazat (opalovacím krémem). A jako by na to čekaly, opět se přihnaly černé mraky z vnitrozemí. Preventivně jsme uschovali všechen inventář z lehátek do baru a vlezli do moře. Netrvalo to dlouho a spustil se opravdový liják - v moři krásně bubnoval do hlavy, vodní tříšť všude a břeh se zaplňoval beduíny s osuškami přes hlavu. Největší tlupa právě vystupovala z Glass-bottom-boatu. Nastal masový útěk z Cala Gran a jediný spokojený byl výběrčí, který už za slunečníky a lehátka stačil inkasovat.
Všecho mokré, i naše věci na balkoně a nic neschne. Zjistili jsme, že kalhoty od pyžama lze účinně sušit fénem metodou nafouknutý balón, ale u vrchního dílu dost vadí díra pro hlavu.
Po dešti jsme zkusili včerejší fintu a vyrazili pro změnu na Cala d'Or. Počasí ovšem neinspirovalo a skončili jsme v plážovém baru na kapučínu a první Sangrii. Kapučíno manželku moc neohřálo a ledová Sangrie v polovině určitě ne, no ale po vypití medvědí porce by se to možná na úplně prázdné pláži dalo zkusit. Nakonec jsme radši vyrazili do města dokončit nákupy dárků a světe div se - bylo tak hnusně, že i obchody otevíraly o hodinu dřív. Zde nastal zásadní zlom : sehnali jsme peněženku podle naší představy, do které se vešla i klasická česká občanka a pásky z pravé kůže na přijatelnou cenu.
V půl šesté večer se na Malorku vrátilo normální teplé počasí, rekreanti vzali útokem svá už zaplacená lehátka a dál už není o čem psát, prostě všechno jako vždycky předtím, snad jenom jedna poznámka :
Pláž S'Amarador v Cala Mondragó už není tak úžasná, protože po zřízení baru jí začalo navštěvovat několikanásobné množství lidí a u břehu byla vlastně nejvíce znečištěna zvířeným jemným pískem a zbytky řas, pro přírodní pláže typickými. Zato v malém písčitém zálivu v jinak skalnatém pobřeží Caló d'en Burgit jsme našli tu nejmodřejší křišťálovou vodu Malorky. Tento záliv je k dosažení od hotelu Cala Mondragó po hezkém vyhlídkovém okruhu č.2. Není to ovšem opuštěná pláž, méně líní hosté blízkého hotelového komplexu Iberostar Club Cala Barca o ní dobře vědí.
Tak už jen pár obrázků s komentáři :
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (3)
Ahoj, Cala Gran se nám nikdy nelíbila, ale i tak do 11hod byla na koupání super a na terasách hotelu Rocador se nikdo nemačkal :-) Týden před náme se prý občas nedalo po tom chodníku k pláži ani projít.
Jejda, tak to je tedy smůla, takové počasí...My byli na Mallorce ten týden před Vámi - do 30.8. bylo počasí pěkné, až na vítr a nepříjemné, velké vlny, v pátek 31.8. bylo zataženo, zima, vítr a vlny takové, že byl zákaz vstupu do moře a v sobotu 1.9. jsme odlétali za hustého, silného deště. Naštěstí jsme odlétali brzo ráno, kdy ještě letiště fungovalo, takže letadlo z Prahy doletělo včas a my s ním odletěli také téměř bez zpoždění, ale jak vidno, později už to tak jednoduché nebylo.
My byli v Cala Millor, kde jsem byla šokována množstvím lidí a slunečníků na pláži, ale když vidím fotečku Cala Gran, tak to je tedy teprve "hustý" a to v pravém slova smyslu :-)
No, ja to rikam porad, ze takove ty jistoty "od kvetna do zari je ve Stredozemi krasne" uz par let neplati a rok od roku jsem si tim jistejsi. Minuly rok touto dobou to bylo podobne.
Ja jsem ted se slzou v oku pozorovala webkamery a tu krasne zamracenou oblohu a litovala, ze jsme jeli v cervnu, kdy bylo nebe bez mracku a teploty vysoko nad tricitkou.
Meli jsme si to vymenit :-). Snad jste si to ale i tak uzili...
Cala Gran me bude strasit ve snech :-).
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
˝bohous357˝ a jeho/jí aktivity
