Putování Anglií

Uplynul rok a my jsme se s maminkou vydaly pět poznávat svět.
Tentokrát padla volba na Londýn. A protože já se domluvím anglicky v Egyptě, ale ne v Anglii :-), pro jistotu jsme zvolily poznávací zájezd s Čedokem.
Vzhledem k faktu, že naše letadlo letělo v 6 ráno a na letišti jsme tedy musely být ve 4 hodiny, rozhodly jsme se začít ve velkém stylu a ubytovaly jsme se v Marriottu přímo na letišti. Daly jsme se opulentní večeři a ulehly celé natěšené na další den.
Budíček byl o to příjemnější, že jsme mohly vstát opravdu na poslední chvíli. Stačilo předrantit kuframa přes silnici. Zívajíce jsme tedy obdržely na přepážce Čedoku letenky, prošly všemi kontrolami a pak už se jen pomalu probouzely, čekajíc na letadlo. Nízkonákladová letecká společnost WIZZ AIR pro mě byla noční můrou, protože jsem si připadala jako kus dobytka, naháněného do ohrad. Bez jídla - hlavně kávy - jsme tedy dorazily na letiště Lutton, kde nás čekal pan delegát. V příjemném autobuse jsem ožila. Už jsme byly na místě, dobrodružství mohlo začít.
Hned první cesta vedla k profláknutému Parlamentu. Protože tady jsem do dobře znala už z předešlé návštěvy, šly jsme si po svém: prohlédly si London Eye, prošly se po mostě k Parlametu s Big Benem, k Westminsterské katedrále, po Whitehall k Trafalgarskému náměstí. Tady se mamka podivila, jak je malé (neboť bylo celé oplocené díky paralympiádě) a dál jsme se šly podívat na Picadilly Circus. Koupily jsme tu pár suvenýrů, nějaké jídlo a šly si ho sníst zpátky na Trafalgarské náměstí. Usadily jsme se u muzea a divily se, proč ty davy kolem nás, než okolo projel průvod s paralympioniky :-). Díky němu bylo také místo označené jako sraz naprosto ucpané lidmi a bylo docela s podivem, že se celá skupina opravdu sešla.
Hupsly jsme zase do busu a zatímco jsme projížděly městem rychlostí cca 1 km/hod, díky průvodu, který byl před námi, mohly jsme si aspoň v klidu prohlížet okolní ruch.
U St.Paul´s jsme se zase trhly a zatímco skupina obdivovala katedrálu, my jsme s maminkou ve vydatném dešti a větru, jež lámal deštníky, vyrazily k Millenium Bridge, přes něj k Tate Gallery a Shakespears Globe. Tady jsme s radostí uvítaly teplou náruč Starbucks s jeho výbornou kávičkou.
Po opětovném shledání se s autobusem jsme si to namířili do Greenvich, nicméně se nám do cesty zase připletl průvod, takže jsme jeli chvílemi za ním, chvílemi s ním, a lidé stojící podél cesty nám zuřivě mávali..tak jsme jim vřelé přivítání opláceli :-). Bohužel to mělo za následek, že do Greenvich jsme dorazili s pořádným zpožděním, a protože zpátky vedla naše cesta vodou - tedy lodí, stihli jsme tak akorát s panem průvodcem doběhnout k námořní akademii a zpět do přístavu. Uklidňoval nás tím, že nultý poledník je stejně zavřený...nicméně o několik dní později naši spolucestující výlet podnikli znovu a na poledník se dostali. Tohle mě moc mrzelo.
Lodičkou po Temži to bylo příjemné, odpočinkové a pohledy, které se naskýtaly, dávaly vyniknout mnoha krásným fotkám. Přesto jsme byli všichni již tak ucaprtaní, že nám bylo jedno, že se znovu rozpršelo, chtěli jsme jen na hotel. Ten se nacházel ve čtvrti City, celkem příjemný 3* hotel, mající vše, co unavený cestovatel potřebuje. Protože jsme si s mamkou koupily i večeře, pan průvodce nás zavedl k Červenému lvovi, kde nám oznámili, že pro nás mají na každý večer nějakou anglickou typickou kuchyni. Snědli jsme tedy houby a kuřecí s hranolkami celkem bez reptání. Moučník byl ale nad mé ćhuťové buňky: teplá bábovka zalitá pudinkem. Ne, děkuji.
Druhý den, odpočatí a natěšení, jsme si to hasili v autobuse zhlédnout Buckinghamský palác (davy a davy a davy lidí) a Tower. Ten jsme si s chutí prošly a maminka obdivovala korunovační klenoty stejně jako já při předchozí návštěvě. Vyfotily jsme si opice (viz galerie),prošly se po hradbách a dole si potom daly fish and chips k obědu. Osvědčenou kávou ve Starbucks jsme jídlo zakončily. Odpoledne nás čekalo Covent Garden, čínská čtvrť a Soho, ale protože se zase rozpršelo, byly jsme většinou zalezlé v obchůdkách, kterých je všude plno. Po Charing cross road jsme dorazily zase k Trafalgarskému náměstí a teď už hurá na večeři. Jaké bylo naše - nemilé - překvapení, když před nás položili....fish and chips. A bábovku politou pudinkem. To už jsme od stolu s mamkou utíkaly :-). Měly jsme v plánu nafotit Okurku. Když jsem tu byla s Týnou, nedostaly jsme se k ní, teď jsme bydlely jen kousek od místa, kde stála a tak jsme se večerním City vydaly ji najít. Byla krásná, impozantní a v sousedství stejně nádherně nasvícených mrakodrapů, takže procházka na dobrou noc se moc povedla.
Třetí den jsme měly naplánovaný výlet na Stonehenge. Moc jsem se těšila. Jaké bylo tedy moje překvapení, když jsme po několikahodinové jízdě uviděli na loukách podél silnice ovečky, jak z pohlednic, a vedle, jen tak mimochodem, Stonehenge. Je o moc menší, než jsem čekala. V průměru má 30 metrů!
Následující zastávka - katedrála v Salisbury - nás nechala chladnými. Raději jsme se prošly malebným městečkem. Stejně tak poslední z dnešních výletů - lázně Bath, nás nijak neoslovily. Mamka řekla, že je to možná tím, že jsme z našich lázní a tedy nám to připadá stejné, ne-li horší, než karlovarská kolonáda.
Bylo docela pozdě, když bus přijel zpátky k hotelu, vlastně už si teď ani nevybavuju, co bylo k té večeři..?..:-), jen že jsem padla do postele a usnula, že by mě nevzbudilo naprosto nic.
Druhý výlet, následující den, byl úplně jiný než předchozí.
Vyráželi jsme později a tedy jsme se dobře vyspaly, cesta nebyla tak dlouhá a navíc jsme se na dnešní zastávky moc těšily. První byla na hradě Warwick. Dovnitř jsme nešly, to jsme nechaly na jiných, my jsme se podle našeho zvyku couraly malým nádherným městečkem u hradu. Narazily jsme na místní trhy, pokochaly se starobylými domky, daly si kávinku.
V jednu hodinu jsme dorazili do Strattfordu. Rodné město W.Shakespeara svým slavným rodákem žije. Je maličké, ale okouzlující. Rodný dům Shakespeara je zrovna takový. V jeho zahradě si můžete posedět u čaje. Po domě vás provedou lidé v dobových kostýmech, v každé místnosti seznámí s tím, co se tady dělo. Prostě zážitek.
Ale to nejlepší na konec nás ještě čekalo: Oxford. Velký, plný impozantních areálů kolejí, přeplněný studenty i turisty. Samozřejmě že jsem musela vidět Christ Church College, kde se natáčel Harry Potter. Jídelna koleje posloužila jako předloha pro velkou síň Bradavic. Po kamenných schodech a pod velikým průčelím se Harry proháněl také. Jako fanynka jsem tohle musela prostě vidět na vlastní oči :-) Ovšemže i bez známého kouzelníka je to místo, které bere dech. Zahrady, celý areál, kaple....rozhodně mě to nadchlo.
A k tomu všemu jako třešnička na dortu byly k večeři krevety! :-)
Poslední den jsme sbalili kufry, dopoledne se rozloučily s Londýnem procházkou po Hyde parku a Oxford Street. Kupodivu se počasí umoudřilo a od výletu do Stonehenge bylo příjemně a nepršelo (jestli to nebylo tím,že jsem si pořídila pláštěnku!). Londýn se tedy procházel dobře a v parku bylo příjemně a odpočinkově. Už po cestě k parku mi ovšem začalo cukat v kotníku, který jsem si měsíc před výletem nešikovně zranila. Teď mi dával jasně najevo, že tolik chození tedy ne. Zrušily jsme proto procházku po Sussex Garden, pomalinku se - tedy já - došouraly zpátky k autobusu a odpolední výlet na zámek Windsor už jsme neabsolvovaly. S ohledem na mé pajdání jsme se kochaly zámkem zdálky, sedíce u výborné čokolády na terase kavárny v městském parku.
V sedm hodin večer už jsme stály na letišti Lutton a čekaly na odbavení. Jak jsem psala ze začátku, WIZZ AIRem už nikdy, navíc na Luttonu naprosto šílené odbavení, takže jsem se zařekla, že tento druh dopravy už nikdy.
Ve 23:55 jsme přistávali na Ruzyni.
Výlet to byl zajímavý, pan průvodce byl skvělý (vyklubal se z něj profesor historie na jedné z našich univerzit), přesto mohu říct, že takový druh výletů už nehodlám absovovat.
Nejspíš jsem moc pohodlná, prostě na vlastní pěst, beze spěchu, vlastní dopravou, to je nejlepší řešení.
Rozhodně nelituju, že jsem jela, nikdy bych neviděla Stonehenge, Strattford nebo Oxford.
Bylo to parádní.