Cestopisy
Napsat nový cestopis (nejdříve se musíte přihlásit/zaregistrovat)
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Deníček o Maroku
CESTA ZPĚT 22.09.-26.09.2009 03:00
Cesta zpět pro nás začala výjezdem z Imlilu. Vlastně to bylo už jen těšení na oceán a odpočinek. Návrat byl rychlý. Jeden den jsme snídali v 3200 m n.m. na hoře Jbel Toubkal, druhý sbírali mušle a koupali se v Atlantiku pod El Jadidou a další den přešli hranice do Afrického Španělska. Každý tento den Blústár udělal přibližně kolem jednoho tisíce kilometrů. Zbytek cesty se trávil v autě, přes den se jelo a v noci spalo.
Na hranicích jsme byli kontrolováni policií a celníky snad pětkrát, včetně obouchání kastle a kol auta obuškem a pročuchání auta a nás všech psem.
Trajekt zpět byl bez problémů. Katamarán byl mnohem větší než ten při cestě do Maroka, dalo se po něm bez problému procházet, kochat i nakupovat. Tady byla možnost nakoupit v bezcelku alkohol, sladkosti, parfémy, šperky atd. Takže hurá doplnit za pár peněz zásoby alkoholu, s kterými to v Maroku hodně zamávalo.
Pro cestu Evropou jsme změnili strategii tranzitu a rozhodli se nejet přes noc. Jízda přes noc byla pro řidiče vysilující a zbytečně otupovala. Byla to výhoda i pro spolucestující, za světla se dalo krásně kochat. Plán byl jet vždy do jedné, dvou do rána a pak najít nocleh.
Cesta od trajektu až na Vysočinu trvala tři a půl dne.
První noc v Evropě byla v překvapivě tichém kempu u dálnice. Takto klidná místa se nám dařila najít při celé cestě domů. Správce kempu nám vybral speciální místo, úplně vzadu bez živáčka. Tady jsme odpočívali celé odpoledne. Koupili jsme si kus masa, zeleninu, olivky a vínko, povařili, vysprchovali se, vyprali prádlo a hodovali. Byl to lehký příjemný návrat do Evropského standardu. V éteru se válel smutek po opuštěném a vracel do hlavy všechny okouzlující zážitky z Maroka. Vše bylo vykoupené radostí z přežití bez úhony a těšením se domů. Krásné prožívání tady a teď. Nechtělo se dál.
Druhý den jsme spali kousek pod Peniscolou u bílé kamenné zídky, která vyzdobená starými olivovníky ukazovala příjezdovou cestu k jakému si domu. Ráno nás hladově vystartovalo do blízkého městečka koupit si místní vynikající pečivo. Z pekárny vše čerstvé vonělo sladce i slaně. Největší gurmánský zážitek přinesla kapsička plněná rajčaty a tuňákem, lahoda. Nákup jsme završili v obchoďáčku, kdy koš přetékal olivami s peckami nebo bez pecek, s bylinkami nebo kyselými se různou zeleninkou, olivovým olejem, balsamicem a neodolatelným španělským červeným vínem.
Poslední noc nás nechala na odpočívadle ve Francii. Našli jsme si plácek se šťavnatou orosenou měkoučkou trávou. Spalo se jako v postýlce. Francii jsme poznávali jen na benzínkách při dálnici. Přicházela opět nakupovací mánie. Okouzlovali nás Dijonské hořčice od růžových přes zelené až ke klasice, balené vždy ve skle od pidiskleniček až po kilovky, ale cena nás vrátila na zem. Také mýdla se nenechala zahanbit svým originálním raženým designem a s parfémy bojovala o své prvenství příjemnými vůněmi.
Pak už jen profrčet Německo, hranice, večerní česká benzinka, smutné loučení s Terkou v Praze a ukončení expedice u nás na Vysočině, kdy jsme padli do postýlek.
Od rána se truchlilo nad návratem do kruté reality s Pelhřimovským Poutníkem. Další zbytek volných dnů se obšťastňovalo příbuzenstvo vyprávěním o daleké zemi zvané Maroko, ukazovaly videa a fotky z mobilů a těšilo se na fotky z digitálů a na diáčky.
Naši Poláci museli dojet také domů. Ještě poslední sbohem a je to všechno pryč.
Jeden zajímavý údaj nakonec, mělo by to dohromady být i s cestou do Polska bajvoko 10.000km.
....................................................................................................................
....................................................................................................................
Toť vše, bimbam a konec šmitec.
05.12.2009
PS: Dále koukněte na odkaz, kde je další cestopis z naší dovolené od Zdendy, kde se najde i mapa, trasa cesty atd., vše příjemně rozčleněno v bodech: http://www.easycomputer.cz/vip/akce/maroko2009/maroko.html
CESTA ZPĚT 22.09.-26.09.2009 03:00
Cesta zpět pro nás začala výjezdem z Imlilu. Vlastně to bylo už jen těšení na oceán a odpočinek. Návrat byl rychlý. Jeden den jsme snídali v 3200 m n.m. na hoře Jbel Toubkal, druhý sbírali mušle a koupali se v Atlantiku pod El Jadidou a další den přešli hranice do Afrického Španělska. Každý tento den Blústár udělal přibližně kolem jednoho tisíce kilometrů. Zbytek cesty se trávil v autě, přes den se jelo a v noci spalo.
Na hranicích jsme byli kontrolováni policií a celníky snad pětkrát, včetně obouchání kastle a kol auta obuškem a pročuchání auta a nás všech psem.
Trajekt zpět byl bez problémů. Katamarán byl mnohem větší než ten při cestě do Maroka, dalo se po něm bez problému procházet, kochat i nakupovat. Tady byla možnost nakoupit v bezcelku alkohol, sladkosti, parfémy, šperky atd. Takže hurá doplnit za pár peněz zásoby alkoholu, s kterými to v Maroku hodně zamávalo.
Pro cestu Evropou jsme změnili strategii tranzitu a rozhodli se nejet přes noc. Jízda přes noc byla pro řidiče vysilující a zbytečně otupovala. Byla to výhoda i pro spolucestující, za světla se dalo krásně kochat. Plán byl jet vždy do jedné, dvou do rána a pak najít nocleh.
Cesta od trajektu až na Vysočinu trvala tři a půl dne.
První noc v Evropě byla v překvapivě tichém kempu u dálnice. Takto klidná místa se nám dařila najít při celé cestě domů. Správce kempu nám vybral speciální místo, úplně vzadu bez živáčka. Tady jsme odpočívali celé odpoledne. Koupili jsme si kus masa, zeleninu, olivky a vínko, povařili, vysprchovali se, vyprali prádlo a hodovali. Byl to lehký příjemný návrat do Evropského standardu. V éteru se válel smutek po opuštěném a vracel do hlavy všechny okouzlující zážitky z Maroka. Vše bylo vykoupené radostí z přežití bez úhony a těšením se domů. Krásné prožívání tady a teď. Nechtělo se dál.
Druhý den jsme spali kousek pod Peniscolou u bílé kamenné zídky, která vyzdobená starými olivovníky ukazovala příjezdovou cestu k jakému si domu. Ráno nás hladově vystartovalo do blízkého městečka koupit si místní vynikající pečivo. Z pekárny vše čerstvé vonělo sladce i slaně. Největší gurmánský zážitek přinesla kapsička plněná rajčaty a tuňákem, lahoda. Nákup jsme završili v obchoďáčku, kdy koš přetékal olivami s peckami nebo bez pecek, s bylinkami nebo kyselými se různou zeleninkou, olivovým olejem, balsamicem a neodolatelným španělským červeným vínem.
Poslední noc nás nechala na odpočívadle ve Francii. Našli jsme si plácek se šťavnatou orosenou měkoučkou trávou. Spalo se jako v postýlce. Francii jsme poznávali jen na benzínkách při dálnici. Přicházela opět nakupovací mánie. Okouzlovali nás Dijonské hořčice od růžových přes zelené až ke klasice, balené vždy ve skle od pidiskleniček až po kilovky, ale cena nás vrátila na zem. Také mýdla se nenechala zahanbit svým originálním raženým designem a s parfémy bojovala o své prvenství příjemnými vůněmi.
Pak už jen profrčet Německo, hranice, večerní česká benzinka, smutné loučení s Terkou v Praze a ukončení expedice u nás na Vysočině, kdy jsme padli do postýlek.
Od rána se truchlilo nad návratem do kruté reality s Pelhřimovským Poutníkem. Další zbytek volných dnů se obšťastňovalo příbuzenstvo vyprávěním o daleké zemi zvané Maroko, ukazovaly videa a fotky z mobilů a těšilo se na fotky z digitálů a na diáčky.
Naši Poláci museli dojet také domů. Ještě poslední sbohem a je to všechno pryč.
Jeden zajímavý údaj nakonec, mělo by to dohromady být i s cestou do Polska bajvoko 10.000km.
....................................................................................................................
....................................................................................................................
Toť vše, bimbam a konec šmitec.
05.12.2009
PS: Dále koukněte na odkaz, kde je další cestopis z naší dovolené od Zdendy, kde se najde i mapa, trasa cesty atd., vše příjemně rozčleněno v bodech: http://www.easycomputer.cz/vip/akce/maroko2009/maroko.html
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (3)
Zajímavé. Bylo to určitě náročné, ale zážitky máte na celý život. Pokud budou i fotky,ráda se mrknu......Díky za cestopisy.
Přesně tak.;-) Hlavně je to o přístupu k životu všeobecně.
Zajímavé,všechny cestopisy vlastně ukazují na to,že se to dá pochopit pouze osobním poznáním,jinak žije člověk pouze v představách.
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
˝Dana.trala˝ a jeho/jí aktivity
