Cestou do Portugalska III

Jak jsme se zajeli vykoupat do bazénu do PORTUGALSKA.

FRANCIE - 2.část
Po průjezdu průsmykem Ibaňeta v západních Pyrenejích jde cesta ještě chvíli po španělsko-francouzské hranici než se začne v serpentinách stáčet do údolí.Pyreneje nejsou v západní části moc vysoké,jsou zalesněné a působí spíše jako vysoké kopce.Poprvé na cestě se začíná opravdu zatahovat a postupně stále více pršet.Sotva sjedeme do údolí,déšť se mění v liják a začíná hřmít a blýskat se ze všech stran. Blýskání se změnilo v silnou bouři a průtrž mračen.Déšť neustává a pokračuje s přestávkami až do večera.Situace nevěstí nic dobrého.Když dojíždíme do městečka Orthez jsem pevně rozhodnut hledat poprvé po cestě penzion.Syn chce do kempu stanovat,déšť mu prý nevadí.V hotelu Kyriád chtějí za noc 75 EUR v kempinku 14 EUR.Za pomoci správcové kempu nalézáme v centru soukromý hotýlek Termines,kde chtějí jen 24 EUR za noc.Jsou to samostatné pokoje s válendou a sprchou,WC je společné na chodbě.Bereme to a děláme dobře,leje celou noc.Majitel na nás kouká vyjeveně a říká špatnou angličtinou,že čechy vidí poprvé v životě.Je to oblast kam turisté moc nejezdí.Ráno se vybarvilo opět do jasného dne,velmi dobře jsme se vyspali.Po jídle vyrážíme k severozápadu opět do Bordeaux.Když tam dojíždíme,objíždíme celé Bordeaux po vnějším okruhu a pokračujeme na sever.Po několika desítkách kilometrech dojíždíme do ústi Girondy v kraji Charente Maritime.Čeká nás přímořské letovisko Royan.Těším se na něj,ale je to jen větší město v ústí Girondy s širokou podkovitou pláží,přístavem a pobřežní promenádou obklopenou stánky.Prodávají zde různé suvenýry a pochoutky moře.Mezi nimi také baskové z Bayone,prodávají smažené pochoutky.Baskové jsou zde ve Francii oproti svým soukmenovcům ve Španělsku zřejmě spokojeni,jsou zařazeni do obchodního procesu,aniž by měli nějaké vyhraněné nároky.Život ve Francii jim zřejmě vyhovuje.Po návštěvě Royanu jsme usoudili,že je čas na odpočinek u moře a koupání.Zabočili jsme na nedaleký ostrov Oléron,kde byly inzerované už cestou rozlehlé pláže.Bylo právě poledne,přejeli jsme vysoký viadukt,jak zde nazývají most na ostrov.Dole se v moři kroutily zbytky starého mostu,který byl částečně poničen a slouží mnohde jen rybářům k rybolovu.Po příjezdu na ostrov jsme zabočili v prvé vesnici nalevo k velké pláži.Grande plage je vzdálena od vesnice ještě asi kilometr a vede tam asfaltová cesta,kolem asfaltka pro cyklisty a ještě stezka pro pěší.Po cestě jsou sem tam odpočívadla se stolečky a lavicemi,kde praktikují příchozí piknik,asi po třičtvrtě hodině dojdete k pláži.Můžete tam také rovnou dojet,protože je tam velké parkoviště v písku.Pohled na oceán je majestátní,pláže jsou široké ale neupravené,oceán bouří,je příliv a vysoké vlny vytváří tříšť a místy opar.Koupání je zde nebezpečné a náročné.Přesto do toho lidi lezou a snaží se dokonce surfovat,což se jim moc nedaří.Ostatní se jen opalují.Takové vykoupání to je boj s příbojem. Značně vysíleni opouštíme po několika hodinách pláž i Oléron a pokračujeme do města La Rochelle.La Rochelle opravdu stojí za to,je to historické město plné života se vším všudy.Každý kámen mluví historií. Přímořská promenáda kolem přístavu je zaplněna kejklíři a lidmi co se jen tak povalují všech barev pleti.Vládne zde pohoda ale ceny v okolních stáncích i restauracích jsou vysoké.Padá na mne krize z vysílení z koupání na Oléronu a nakonec zjišťuji že se potřebuji najíst.Polévka stojí 6 EUR,to mi za to nestojí.Nakonec je nejlevnější bageta proložená masem a zeleninou za 4 EUR.
Dělá se mi zase dobře,ale to už pokračujeme do vnitrozemí.Dospíváme k závěru,že toho máme tak akorát po krk,zážitků bylo každý den moc,už to nestačíme zpracovávat hlavou ani foťákem.Karta je zkrátka „full“.Nafotili jsme dohromady přes 800 fotek a zážitky jsou na celý rok.Vracíme se tedy domů,tentokrát rovně od západu na východ,přesto nás čeká dlouhá cesta.Několik kilometrů za Niortem jsou městečka jejichž jména jsou jak říkanka.Nejdříve Celles Belles potom Melles.V Celles Belles jsme asi v 9 hodin večer a hledáme kemp.To se nám náhodou povedlo na místním hřišti.Je zde vybavený kemp se sprchami a záchody,vedle hřiště a dokonce bazén.
Později přijíždí správcová,je to portugalka,žijící od malička ve Francii,tak se s námi snaží bavit anglicky.Kemp je levný vychází na noc se vším všudy na 7,25 EUR.
Správcová povídá,že minulý týden zde byli češi,byli to první češi co viděla v životě a hned na to za týden vidí čechy podruhé.Vyspali jsme se dobře a ráno pokračovali dále.Ačkoli po vedlejších silnicích a okreskách,cesta ubývala rychle,protože silnice byly perfektní a nepřetížené.Sem tam jsme zastavili na jídlo v supermarketu Leclerc a také doplnili nádrž benzinem.Po celém dni putování jsme konečně přejeli opět Francii a zařadili se na placenou dálnici na Besančon a Mulhause,směrem k německé hranici.Nad Schwarzwaldem se blýskalo a bylo černo.Než jsme tam dojeli,tak se tam vyčasilo.Přejeli jsme hranici a poblíž Freiburgu jsme začli hledat nocleh.Po té anabázi po Francii a Španělsku se nám zdáli ti němci protivní a nafoukaní,za přelidněný kempink chtěli všude 25 až 26 EUR,což se nám zdálo oproti poslednímu příjemnému kempování opravdu moc.Nakonec jsme zamířili na posečené pole za kukuřici a spali jsme sladce až do rána.Jedinou nevýhodu to mělo tu,že jsme ráno obírali ze stanu slimáky,kterých zde bylo nepřeberně. Jeli jsme sice asi 6 km okolo Strassburgu,syn navrhl ještě prohlídku,měl jsem ale měst a prohlídek nad hlavu,tak jsme jeli dál.To je jako když popíjíte dobrej drink a zavře se vám záklopka,už nemůžete nic víc.Cesta přes Německo zas trvala přes půl dne,ale domov se blížil a s radostí jsme uvítali hranici.Do Plzně to bylo ještě asi 70 km a domů potom už jen skok.Přijeli jsme asi ve 4 odpoledne a byli jsme rádi,že jsme doma.Mezitím jsme si dali u cesty ještě pravý český oběd za české ceny.Následovalo vybalování,sprcha a odpočinek.Jak byl tak člověk rozjetý,jel by ještě pár dní dál a dál.Najednou jsem si musel zvykat na to,že už se nikam nepohybuju.Tak jsem si poslechl zprávy s typickými horory o kterých jsme cestou nevěděli a žabomyšími spory politiků a to už jsem poznal ,že jsem doma v tom našem milém Kocourkově. Poznal jsem to tedy už o pár hodin dříve na našich silnicích,které se těm západním co se týče okresek moc opravdu nepodobaly.

(Fotografie z cesty naleznete ve fotogalerii pod názvy Ille d'Oléron a Royan-La Rochelle.)