Cestou do Portugalska

Jak jsme se zajeli vykoupat do bazénu do PORTUGALSKA.

FRANCIE – 1.část
Začátkem léta jsme dlouho probírali kam vyrazit,poznat něco nového a zároveň nepromoknout,popřípadě nenastydnout jelikož počasí v tomto roce neoplývalo příliš ustálenými zvyklostmi.Zima a deště střídaly krátké změny veder s následujícími bouřkami a záplavami.Po dlouhodobém sledování počasí ve sdělovacích prostředcích i ve skutečnosti z toho jaksi vyplynulo,že tento nešvar se letos točí hlavně ve střední Evropě a okolí.Na severu,kam jsme měli namířeno bylo pravidelně ještě hůř,tedy zima i větší deštivo.Na jihu zase horko,přeplněné dálnice,takže volba,která nakonec zvítězila se nejevila až tak nepřijatelná.Vždy jsem toužil poznat atlantické pobřeží Evropy,protože,všechny cestovky a chartery létají většinou na jih za teplem a nebo na sever do velkých měst.Co se týče pobřeží atlantiku,tak to stojí trochu mimo.Letecky se tam dostanete jenom z přestupy na jiných cílových letištích a dle ostatních to není levná záležitost,protože ubytování je tam většinou dražší,počasí nestálejší a informacemi také weby neoplývají.Nakonec padlo rozhodnutí,že se tedy vydáme na čtyřech kolech pod stan za přijatelné náklady.Bude to sice dobrodružství,ale taková už jsem zažil,tak proč bychom to nezvládali.
Naplánovali jsme rychle cestu,kterou už jsem měl teoreticky dávno zvládnutou, protože jsem ji plánoval už aspoň 30 let.Známí z těchto oblastí mi po celou dobu posílali pohlednice na kterých jsem měl představu co asi můžu uvidět.Francii jsem navštívil jen při průjezdech cestovních autobusů přes Lyon do Španělska a to ještě většinou v noci,Španělsko znám dobře ,ale na té východní straně a Portugalsko pouze z prospektů a pohledů.
Cesta tedy vedla tradičně Německem po dálnici z Plzně přes Norimberk ke Karlsruhe a dolů na Freiburg a Mühlhausen.Toto už jsem absolvoval několikrát,takže je to jenom o cestě,kde se ještě modlíte,aby vás nepotkala cestou zácpa na dálnici, nebo-li jak zde říkají „Stau“.To se nám tedy skutečně u Heilbronnu podařilo,takže jsme si to zkrátili po vedlejší silnici až do Karlsruhe.Tato cesta obnáší cca kolem 600 km,což po dálnici s Oktávií zvládnete poměrně dobře a bez větší únavy.Velká neznámá však na nás čeká za hranicí,kde jsme na tom hůř,neumíme francouzsky a na dálnicích se platí.Systém se nám však jeví nepřehledný.Po delší době jsme se ostříleli a zjistili jsme jak to chodí.V podstatě jsou zde dálnice placené a neplacené.
Na podrobné mapě Francie jsou dokonce vyznačené a to tak,že kilometry neplacených dálnic jsou uváděny modře a placených červeně ve žlutém poli,což vám dává možnost se rozhodnout jestli ano nebo ne.Dále je zde drobná změna,dálnice jsou zde značeny modře,podobně jako ve Španělsku i Portugalsku a obyčejné silnice zeleně.U nás je to zcela obráceně,zřejmě podle Německa,takže vás to v první chvíli mate.Co se týče mýtného,každý kraj či department si to řídí většinou podle svého a vybírá sám nebo pověřuje údržbou a výběrem různé renomované firmy.Platíte proto buď klasicky,jako třeba u nás na letišti a to tak,že si vyberete u vstupu lístek a po ujetých kilometrech ho vhodíte do dalšího stojanu,který vám ukáže kolik zaplatit.Po zaplacení vám vyjede potvrzenka a otevře se závora na výjezdu.Druhý způsob je ten,že zaplatíte přímo u vjezdu,neboť trasa je vyměřená a jestli najedete ihned nebo o kilometr později zaplatíte stejně.Na výstupu opustíte již dálnici bez placení.Třetí způsob je ,že dálnici neplatíte a čtvrtý,to se nám stalo asi jen 2x,že vjedete na dálnici jen tak a na konci chtějí pevnou platbu za úsek.Jinak jsou 3 druhy stojanů,na jednom můžete platit kartou,na druhém penězi do automatu a na třetím u okénka přímo osobě určené k vybírání.Optimistické na tom všem však je to,že po dálnicích až na výjimky prakticky jezdit nemusíte,jestliže máte dost času,protože všude jde kolem dálnice další silnice první třídy,nebo můžete jet silnicí horší nebo i okreskou a prakticky žádná z těchto silnic se nepodobá silnici u nás,protože všechny jsou dokonalé a s perfektním povrchem,bez děr,oprav a objížděk,takže zpomalíte tempo jen při průjezdu městečky a vesnicemi,kde je to většinou vedeno tak,aby vás to nezdržovalo,jediné co zde musíte dodržet,sníženou rychlost přes osadu.Tímto bych chtěl tedy říci,že silnice ve Francii jsou asi prakticky nejdokonalejší silnice v Evropě.
Potom bych zařadil Španělsko a Německo až na další místo.Prostě ježdění na francouzských silnicích je pro motoristu radost.Přestože jsme měli dost času a možnost také,dával často syn přednost ježdění a placení na dálnicích z důvodů větší pohody ale zase tolik jsme neutratili.Za celou cestu prasklo na dálnice asi 360 kč ačkoli jsme po nich jezdili často.
Co se týče stravy,výhodou je v dnešní době,že se můžete živit po supermarketech, což je poměrně levnější a často to nevyjde dráž než u nás,jediný rozdíl je ten,že strava tam nakoupená je dvakrát nebo několikrát kvalitnější než u nás.Zkrátka francouzi i španělé umějí jíst,jsou to velké země a mohou si to dovolit.
Nejlepší a největší ze supermarketů ve Francii je Leclerc, bagety, mléko, džusy, sýry,paštiky,to se dá jíst a kvalitu nemusíme dále rozebírat.Většinou chybí taková ta známá éčka.Mléko doma vůbec nepiji,tam velice rád,džusy to je to samé a jejich cena odpovídá většinou ve Španělsku ceně těch nejhorších u nás cca 0,70 až 1,1 EUR.Ve Francii vyjdou dráž.U arabů a podobných kšeftsmanů za 1 EUR v obchodě už kolem 1,70 až 1,90 EUR.Camembert 2x tak silný než náš hermelín vyjde nejlevněji za 1 EUR o paštikách nemluvě.Hotovky,jako orientální půlkilová rizota různých druhů o váze půl kila seženete cca za 2,30 EUR,jsou se semolinou,můžete jíst nastudeno nebo ohřát v mikrovlnce.
Celkově působí Francie mnohem světleji a optimističtěji než naše a německé krajiny protože jsou všude vysazovány platany,u cest,kolem objektů,dokonce narazíte na celé háje.Tyto platany jsou mnohem světlejší než jehličnaté a tmavě listnaté dřeviny u nás.Dále zjistíte,že francouzi jsou zcela soběstační a nikoho nepotřebují.Dávají to najevo už tím,že se s vámi nechtějí bavit jinak než francouzsky,kdo neumí má smůlu.
Německy už vůbec nebrnknete a anglicky,když to musí být ve velkých centrech a informačních kancelářích,tak to s vámi zkusí.Přesto vám ale mnohdy řeknou,mluvte francouzsky,nemáme to rádi,když mluvíte jinak.Když to tak všechno projedete a podíváte se kolem sebe,snadno to pochopíte,Francie,velmoc,co měla spousty kolonií se dnes nechová moc dobyvačně jako USA nebo Británie a hraje si pokud možno na svém písečku.Jsou rozlehlí,mají hory,nížiny,oceán i teplé moře.Bývalé kolonie jim jdou na ruku,protože je naučili francouzsky,tak se tam lidé často stěhují a zároveň s nimi výhradně obchodují a mají všechny zdroje výrazně levněji.Mají tedy dostatečnou ekonomickou sílu k investicím do hospodářství i silnic.Co potřebují víc,nejsou na okolním světě opravdu závislí,mají svou zemi cca 60 milionů obyvatel,svoje zámořské departmenty i bývalé kolonie kteří jim jdou na ruku,mluví jejich řečí a chtějí se jim podobat.Chtějí-li kamkoli do světa,letí prakticky také do svého.
A tak jsme začali ve Francii vyjeli jsme nejdříve po dálnici na Besancon,Dole a Beaune.Syn zbožňuje dižonskou hořčici,takže poznamenal,že Dijon nemůžeme minout bez povšimnutí,obzvlášť když je to historické hlavní město Burgundska.Slovo dalo slovo,odbočili jsme z dálnice na Dijon,kam jsme dojeli v sedm hodin večer.To už neplatí v centru parkovací zákazy,tak jsme zaparkovali před německým honorárním konzulátem a vydali jsme se na prohlídku.Musím říci,že Dijon přes svoji historii působí velice příjemně a uvolněně,kavárničky,zábava a jelikož je světlo pozdě do večera,vysedávají všichni venku.Zcela jasno a teplo,procházeli jsme se 2 hodiny centrem a nakonec si dali pravý nikoli francouzský ale turecký kebab za 4 EUR.
Dijon se nám tedy líbil,centrum je náměstí Place de la Liberté v čele s vládním palácem nebo-li Palais des Ducs,nedaleko je katedrála i kostel Sv.Michala,krásné stavby filigránsky zdobené.Uličky Dijonu jsou starobylé i malebné.Mají zde také svůj vítězný oblouk,což má mimo Paříž mnoho větších měst.Najedeni a příjemně naladěni jsme vyrazili z Dijonu kolem vinic hledat nocleh.Zkusili jsme to u jedné z vesnic, Morey St Denis.Projeli jsme vísku nad vinice po cestě do malého bývalého lomu,dnes rekreační odpočinkové centrum pro mladé,kde začínal být klid.Rozbili jsme stan a zkusili své první nocování nadivoko.Přečkali jsme noc v klidu do jasného rána,které nás provázelo skoro po celou dobu cestování s výjimkou Bordeaux,kde byla vysoká oblačnost a francouzských Pyrenejí,kde se strhla bouřka a průtrž mračen a lilo celou noc.Proti počasí u nás v Čechách bylo počasí na cestě ukázkové.
Ráno jsme vyrazili na Beaune,kde jsme si řekli,nebudeme pořád někam pospíchat a odbočili jsme na okresku kolem Canal du Centre,kde jsme projížděli poklidnými vesničkami kolem kanálu,na kterém občas proplula malá jachta a okolo seděli rybáři nebo jezdili cykloturisté.Ukázková poklidná krajina Francie,která na vás velice zapůsobí. Potom jsme se vydali napříč Francií od severovýchodu na jihozápad s vědomím,že se musíme do večera dostat do Bordeaux,kde jsme měli zajištěn na předměstí hotel přes internet za 16 EUR na osobu.Cesta to byla poměrně dlouhá za těch okolností,že jsme chtěli také ještě něco po cestě poznat.Další zastávka byla lázně Vichy v kraji Auvergne.Musím říci,že Vichy překvapilo mé očekávání.Poklidné lázeňské město na řece Allier má krásné lázeňské centrum asi jako naše Mariánky,
Výstavné lázeňské domy i hotely,lázeňskou kolonádu s krytými promenádami a lázeňským parkem s promenádou pod kaštany i platany.Voda je jako všude v lázních slaná s přísadou sirných solí a zde na mne působila velice chuťově příjemně, možná, že jsem ji potřeboval k doplnění solí.V hlavní hale je několik hlavních pramenů, některé jsou na vstupní kartu pro lázeňské hosty,některé jsou volně přístupné. Ochutnal jsem známý pramen Celestins,který mě zcela vyhovoval.Při procházce pod kaštany či krytými kolonádami provívá větřík a jste chráněni před letním žárem.Ihned za divadlem a lázeňským parkem je kostel,kde zrovna probíhala nedělní mše.Kostel byl zcela zaplněn a dětští zpěváčci zpívali francouzsky nádherné písně,něco jako ve filmu „Četník ze St.Tropez“ ze začátku filmu.Dále se můžete vydat k řece,kde se rozkládá další rozlehlý lázeňský park ze samých exotických mohutných dřevin,mezi nimiž jsou ve velké míře zastoupeny sekvoje,každý exemplář má na sobě tabulku s označením.V parku je socha zakladatele lázní Napoleona třetího,který se o vznik lázní údajně zasloužil.Řeka Allier je poměrně mohutná a na navigaci jsou různé hřiště a bazény pro děti i tenisové kurty pro dospělé.Strávení několika hodin ve Vichy bylo velice příjemné,ani se mi nechtělo dále.Na mostě po kterém jsme opouštěli město vlály všechny vlajky unie,mezi nimi i ta naše.Ujížděli jsme v dopoledním žáru francouzskou rovinou a před námi se zdvihala sopečná vrchovina nazvaná Masiff Central s hlavním městem této oblasti na úpatí hor ležícím Clermont Ferrandem.Toto město je proslavené hlavně centrálními závody firmy Michaelin.Projíždíte kolem obrovských hal propojených dopravníky zřejmě na dopravu drcených kaučukových směsí.Nad Clermont Ferrand se zdvihá také mohutná gotická katedrála,která je vidět zdaleka.Ihned za městem se zdvihá cesta do kopců sopečných vrchů zvaných zde „Puy“. Nejznámější,nepřístupnější a nejnavštěvovanější je zřejmě Puy de Dome vyznačený výrazně v mapě a zdvihající se do výše 1440 m.Z dálky připadá náš známý vrch Lovoš u Lovosic,rovněž sopku,avšak je mnohem mohutnější.Cesta k sopce odbočuje z hlavní silnice až dojedete na neplacené parkoviště,kde vás dirigují zřízenci parku.Můžete se vydat autobusem na vrchol a zpět cca za 8 EUR nebo jít kolem a zezadu po modré.nejdříve lesem a pak po holých úbočích vrchu.Vydali jsme se pěšky,cesta byla nádherná,napřed habrovým lesem potom loukami s různými travinami.Nazpět jsme jeli busem už jenom za 2,40 EUR.
Protože jsme šplhali v poledne za parného slunce pod jasnou oblohou, nebyla to zrovna procházka růžovým sadem.Nahoře byl však větřík, klimatizovaná vyhlídková restaurace a infocentrum a na samém vrcholu vysílač a nějaké správní budovy.Lidí zde bylo hodně,většina sem však přijela busem a nazpátek rovněž.Když jsme se vrátili,bylo již dosti pozdě a ještě daleko do Bordeaux.Protože jsme byli v hotelu domluveni na osmnáctou hodinu,museli jsme tam zavolat a oznámit,že přijedeme asi v deset večer.Odpověděli,že není problém,služba je tam celou noc.No potom jsme už jenom jeli a jeli z přestávkami na jídlo.Do Bordeaux jsme dorazili něco kolem deváté večer a poměrně snadno jsme to našli,ačkoli Bordeaux je velmi veliké město.Má však jednu výhodu a to vnější dálnicový neplacený okruh z označenými výjezdy. Když jsme na něj najeli,byla to už lehká věc.Věděli jsme,že musíme vyjet na sedmnáctce do centra a hned za výjezdem je několik levných hotelů pro turisty,které jsou hned u cesty.Jeden je F1,druhý B&B a třetí byl náš Hotel Stars.Pokoje malé,nic moc s posuvnými železnými postelemi a bylo zde velké horko,něco jako kurníky pro slepice v zájmu úspory,no ale zase to bylo za 16 EUR,což je pro západ cena lidová.Jakékoli další doobjednání než přes internet už by zvýšilo cenu na 23 EUR.
No vyspali jsme se dobře,po těch najetých kilometrech jsme to potřebovali.Dále jsme se rozhodli již víc poznávat než jezdit.
Ráno bylo pod mrakem a horko.Zde je to zřejmě normální.Z jedné strany vliv oceánu
z druhé strany soutok řek Garrone a Dordogne a mohutný záliv Girondy zřejmě vytváří příhodné klima.Vyrazili jsme do centra Bordeaux a zaparkovali v centru u tržnice v patrové garáži na náměstí les Capucins.Tak jako i jinde,parkovné je 1,30 EUR na hodinu a vyplatí se.V klidu zaparkujete a v klidu si prohlédnete centrum.
Centrum začíná jak jinak než u vítězného oblouku,zde nazvaného Porte de Aquitaine
Směrem hlouběji do centra narazíte na katedrálu Saint André a vedle stojící zvonici,věž Tour Pey Berland,kam je možný vstup asi za 15 EUR a prý pěkný výhled na Bordeaux.Nedaleko je nemocnice a palác justice.Všechny stavby působí mohutně a giganticky.Když to celé projdete okolo Velkého divadla,dostanete se na velké prostranství nazvané Esplanade Quinconces,kde se zřejmě konají přehlídky a podobné akce.V čele stojí vysoký sloup s okřídlenou postavou nahoře a kohoutem dole,po stranách jsou mohutná sousoší královny moří s trojspřežím mořských koní,tedy takových,kteří mají místo zadní části rybí ocasy a místo kopyt plovací blány.Jsou to prakticky chrliče nebo-li vodotrysky.Vše působí impozantně.Na druhém konci dvě vysoké věže,které mají nahoře vyhlídkové plošiny,něco jako minarety.Přes plochu se dostanete až na nábřeží Garony,kde je široký prostor u široké řeky.Velký prostor k procházkám ,joggingu a jiným kratochvílím místních občanů.Jedna z takových kratochvílí je tzv.vodní zrcadlo,což jsem ještě nikde neviděl.Je to velká plocha na bursovním náměstí,která je zaplavena vodou do výšky asi max.2 cm.Po stranách jsou odtoky regulovány mřížemi kam voda odtéká.
Na ploše jsou asi metr od sebe instalovány ploché ventily kterými neustále přitéká voda.Lidé a hlavně děti se zují a brouzdají se vodou.Je to zábava a zároveň osvěžení,voda se neustále obměňuje.Opravdu dobrý nápad.Projdete-li se po nábřeží a u mostu zabočíte kolem kostela a tržiště opět na náměstí les Capucins,kde máte auto,můžete se vydat opět dále.Dostanete se na vnější okruh,který vás vyvede na kterou stranu budete chtít.My jsme zamířili dále na západ,po dálnici na Arcachon,který již leží u moře a hlavně poblíž se nachází jedna z nejzajímavějších přírodních atrakcí,Pilátova duna.Není to daleko asi 50 nebo 70 km,krajina už začíná být typická, tvořena písečným podložím s všudypřítomnými borovicemi,krajina Landes.Je to zvláštní krajina svým charakterem připomínající borové lesy kolem Máchova jezera.Po projetí kolem Arcachonu vás již vítají mohutné billboardy s návěstím Duny du Pyla.Nakonec vše končí parkovištěm,kde obdobným způsobem jako na dálnici nafasujete lístek,který při odjezdu zasunete do stojanu,zaplatíte a otevře se vám závora.Později jsme zjistili,že mnoho lidí to obchází,parkují v příkopech u silnic a na dunu se vydávají přes les neoficiální cestou.No ušetříte asi 2 EUR,někomu to asi stojí za to.Parkoviště je však přes den dosti nacvakané,hlavně odpoledne již nejde pomalu kam zaparkovat.PO dlážděném chodníku se vydáte k duně,kolem chodníku stánky se suvenýry a občerstvením,jako u každé atrakce.Pak přijde to hlavní,duna,což je úchvatný pohled.Na dunu vedou dřevěné schody,aby se tam lidem lehce stoupalo,protože písek jinak ujíždí a nebo se boří.Dolů se běhá lehce,po duně také,takže je to celkem praktické.Když vylezete na vrchol,je to nádherný pocit a úchvatný rozhled.Lidé dovádí jako děti a děti s nimi.Duna je prý vysoká 110 m což z ní dělá nejvyšší dunu v Evropě, zároveň se táhne do daleka,kde se snižuje a začíná být zalesněná.Na druhé straně se po sestupu dostanete k moři,kde si můžete dopřávat koupání,musíte ale potom zas vyšplhat nahoru.Každopádně to poznání stojí za to.Do dálky je vidět jen borové lesy,takže ten kontrast barev je nádherný.Na jedné straně modrý oceán,na druhé zelený oceán borovic v kontrastu s jasně žlutým pískem.Duna se prý pohybuje,neustále naváva a ukusuje borový les na opačné straně.Dobrodružství končí, převlékáme se z plavek,najíme a vyrážíme dále na jih.Uhýbáme z plážových oblastí do vnitrozemi,kde je více klidu a hledáme přenocování. Ačkoli je skoro všude zákaz vjezdu,vjíždíme po lesní cestě do oblasti malých borovic,kde nacházíme vhodnou mýtinu a rozbíjíme stan.Pro změnu spím ve stanu a určitě se spí mnohem lépe a kvalitněji než v autě.Ráno se vznáší drobný mlžný opar asi hodinu,nasnídáme se a vyrážíme dále.Vidíme,že o kus dále využili podobného parkování nějací holanďané.Najíždíme na neplacenou dálnici,po které pokračujeme až skoro do Bayonne.Před Bayonne začíná být dálnice opět placená ,tak uhýbáme na vedlejší silnici a dojíždíme do Bayonne,kde se proženeme kolem staré pevnosti a parkování nacházíme u bývalých kasáren pevnosti nové u kostela Sv.Michala.Bayonne působí přelidněně a tedy nepříjemně.Samý turista,samý stánek a obchodník. Člověk si musí dávat při prodírání davem na kapsy.Dostáváme se ke katedrále,která je tak jako i v jiných městech nádherná a imposantní.Po cestě zpět se okamžitě vydáváme dále k moři do Biarritz.Nakonec dojíždíme na poslední náměstí nazvané Place de Bellevue,kde je sedmipatrová podzemní garáž za obvyklé ceny.Odtud vyjdete přímo na Grande Plage u oceánu,což vás příjemně ohromí.Všude mezi cestičkami, schůdky,mosty a ostrůvky a plážemi jsou vysazeny keře a stromy což jsou většinou tamaryšky.Z květin převládají modré hortenzie.Příjemná atmosféra,vzduch prosycený mořskou tříští a překrásné výhledy.Kdo by chtěl plavat,může se svléct do plavek a hrát si na milionáře na hlavní pláži.Zážitek to byl nádherný.Nakonec pokračujeme asi po 2 hodinách dále na jih směrem ke španělské hranici.Biarritz volně přechází v další vesničky a letoviska přes St.Jean de Luz až k Hendaye a přes most dnes už bez celnice do španělského Irúnu.Zde sestupuje silnice v serpentinách dolů k moři a blíží se pomalu k podobně slavnému letovisku španělského Baskicka San Sebastianu.

(Záběry z cesty naleznete ve fotogalerii pod názvem Dijon a okolí,Vichy,Puy de Dome,Bordeaux,Dune de Pyla a Bayone-Biarritz.)