Obklopeni čtyřtisícovkami II

S těžkým srdcem jsem redukoval materiál na 40 fotek a pokračuji...

Den 4:
Mírně odpočinkový, takže prvně vyjíždíme místní bednou na Sorebois a bereme to horskou cestou podél hřebenu do závěru údolí k Zinalskému ledovci. Vyloženě se poflakujeme, takže 3hod cesta k chatě Cabane Petit Moutent nám trvá přes 4 hodiny i s poležením na louce Signaline a čekáním, zda přece jen Matterhorn nevyleze z mraků. Nevylezl, zato mohutně "čoudil", jak vlhký vzduch kondenzoval na jeho SV stěně. Tak pár hezkých pohledů a sestupujeme k chatě (nabídka nás opět nepřesvědčila, pivo v plechovce a kafe hnusné, přestože chata je dostupná terénním autem). Přímá cesta k ledovci je uzavřená - o nic nejde, protože ledovec je stejně pokryt na posledním kilometru sutí. Definitivně škrtám z programu okruh na chatu Cab. Grand Moutent, překročit ledovec a zpět po druhé straně, protože obě cesty nekopírují ledovec, ale různě se vinou po horských úbočích a teď věřím, že Zinal-Zinal je to na 11 hod. Jdeme zpět. Zinal má také historickou čtvrť , lidé tu v chalupách až 240 let starých dosud bydlí.

Den 5:
Hodně si slibujeme od výletu do sousedního údolí k přehradě a chatě Cabane Moiry. Startujeme první lanovkou v 8 hod, jede s námi ještě jeden pár, paraglidisti, personál restaurace a kontejner na smetí. Stoupáme lyžařským areálem přes louky plné líných svišťů na vrchol Corne di Sorebois, odkud prvně vidíme přehradní jezero Lac Moiry s neskutečně modrou ledovcovou vodou a sestupujeme do údolí. Asi 100m nad přehradou míjíme odbočku na turistickou cestu - jde do kopce a údaj Cab. Moiry 4 hod. je varující - podobnou cestou přes kamení a potoky jsme šli včera, kdyby tak alespoň odbočovala o několik set metrů výše - a tak jsme to zpaďouřili a vzali jsme to od přehrady po silnici. Provoz tu byl čilý, na to že se v materiálech tvrdí, že silnice je v létě uzavřená. Cestou se otevíraly první pohledy na ledovec Moiry , bohužel voda v jezeře byla po deštích neprůhledná. Od parkoviště na konci silnice začínáme stoupat po moréně k chatě potkáváme se s turistickou cestou, odhad byl správný : po silnici to bude o celou hodinu kratší. Od morény se nabízí pěkné detaily spodní části ledovce, poté traverzujeme přes sněhové pole s ledovými jezírky na skálu a poměrně drsně na ten průchoďák stoupáme k chatě. Tam nás čeká šok dne : Místo chaty s vyhlídkovou terasou tu nacházíme staveniště vysokokapacitního "kravína" a je vůbec problém najít místo na vyfocení monstrózní hradby horního ledovce Moiry. Dolů sestupujeme za deště (rosničkáři předpovídali jasno) a čekáme asi 1,5 hod na postbus do Zinalu, tam nás vítá teplo a hezky.

Den 6:
V rozporu s předpovědí (přes den déšť, večer bouřky) je hezky a tak se vydáváme znovu na hezká místa nad Zinalem, ale opatrně, promoknout bychom nechtěli. Jdeme podél Navizence k Zinalskému ledovci a kolem vodopádu Weisshornu vzhůru modřínovým lesem jako dřív a vychutnáváme tato místa podrobně. Nahoře to ovšem taková idylka není - fouká nárazový vítr a na hřebenech se usazují těžší mraky a tak se vzdáváme přechodu přes vyhlídkovou horu Roc de la Vache a vracíme se do Zinalu neznačenou zkratkou, kterou máme dobře prohlédnutou z protějšího kopce - je na ní docela provoz. Nakonec začalo pršet ve 4 hod odpoledne, ovšem podle TV zpráv přívalové deště a blesky bičovaly střední Švýcarsko celý den a padaly kroupy až 5cm v průměru. V Zinalu je nějak jinak.

Den 7:
Musíme řešit velké dilema - opět v rozporu s předpovědí je krásně, mohli bychom vyrazit někam jinam, třeba k Aletschgletscheru, který jsme před týdnem vynechali, ale je to tak 1,5 hod cesty autem a co kdyby se zvedly mraky, které tam podle panoramy leží až k 2100m?
Nakonec stoupáme přímo od rezidence lesní cestou proti směru 2. etapy Tour Anniviers a maratónu Sierre-Zinal na náhorní cestu směrem k hotelu Weisshorn/Chandolin. Opět nádherná vyhlídková cesta a za farmou vybíráme hned dva bonusy : ze stráně na nás čučí kamzík a jsme mu evidentně fuk a na vyhlídce z mraků konečně vystupuje Matterhorn . Obracíme a pokračujeme touto vyhlídkovou cestou Sentiero Arolles dál nad Zinalem přes koryta potoků až k vodopádu Roc de la Vache a poté sestupujeme cestou od Cabane Tracuit.
Potkáváme davy turistů s výstrojí zdolávající v odpoledním vedru převýšení 1600m na tuto chatu ve výšce 3256m, aby mohli druhý den ráno vystoupit po sněhovém poli na Bishorn 4153m a poté sestoupit o cca 2500m zpět do Zinalu - tak moc lidí se snad ani nemůže na chatu vejít.

Den 8 :
Vyrážíme na cestu zpět a plánujeme malou zajížďku - ne přes Furkapass, ale přes Grimselpass navštívit věhlasnou soutěsku Aareschlucht a pak přes Sustenpass do Andermattu zpět na trasu. Přes dobrou předpověď počasí je na Grimselpassu zataženo a prší a soutěska Aareschlucht nás nijak nenadchla. Není v ní nic zvláštního k vidění , možná, když teče v říčce blankytně modrá voda, ale teď tekla šedá "schmelzwasser" z ledovců a deště, zato byla soutěska plná autobusových výprav. Hodnocení : ztráta času a peněz. Zato sedlo Sustenpass je nádherné, i z nevysokých hor tam sestupují masivní ledovce, škoda, že nebylo lepší počasí. Po silnici vzhůru k Andermattu se ploužíme v zácpě, protože dálnice před severním portálem Gotthardského tunelu je tradičně ucpaná a mnozí to berou radši průsmykem, takže na Oberalppass míříme s malým zpožděním, míjíme druhý Glacier Express a ten první dojíždíme v galerii na Oberalppassu, takže si můžeme prohlédnout japonce a ostatní cestující v 1.třídě. Po pikniku nastala vzácná příležitost fotit křížení Glacier Expresů z obou směrů. Stavujeme se ještě ve Flims, ale není čas, jdeme jen kousek k prvnímu jezeru Cauma, je nádherně zelené a s ostrůvky, ale foťák jsme nechali v autě a na vyhlídku Conn půjdeme až někdy příště. Pěkný mastňákov - turistika jak procházka v neděli ve Stromovce a když se nechce pěšky, tak jsou tu připraveny kočáry.
Bezproblémovou mimodálniční trasou Chur - Landquart - Vaduz - Feldkirch - Dornbirn - Bregenz najíždíme na německou dálnici a domů !