Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 1
Ochrana osobních údajů
© 2006 Cestujeme Evropou

Säuleck (3086m n.m.) a Itálie

Autor:
Zařazeno:
Rakousko
Napsáno:
08.03.09 18:47
Fotografií:
40
Přečteno:
3745
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Včera 23:50
21 °C
Oblačno
proměnlivý, 0.5 m/s
Dovolená podle Petra
Heslo: NOJÓ „NĚMCI“
..v Itálii u moře, v Rakousku Alpy a jezero (03.08.2008-08.08.2008 Ne-Pá)

..aneb bylo nás pět. ..já, můj chlap, jeho brácha s manželkou a samozřejmě ten nejdůležitější VW Transporter – T3.:o)) :-P ..Dana, Petr, Matouš s Magdou a BlueStar;-) ..samej Jančura.:o))
Plánovačem dovolené byl Petr. Magda s Matoušem obětovali BlueStara. A já, abych nebyla pozadu, napíšu cestopis jo?:-D

NE
V neděli ráno jsme vyskočili v 6:00 z postýlek a ještě se zalepenýma očima rychlostně hópli do napakovanýho BlúStára vstříc světlým zítřkům. Vyrazili jsme na dovolenku v 7:00 a packy si radostně mnuli už v 18:00 v kempu. ..baj voko 700km.
Tedy od začátku. Jako hraniční přechod náš ostřílený vlk plánovač Petr vybral Dolní Dvořiště, na který jsme se dostali přes Třeboň a České Budějovice. Dál jsme pokračovali v Rakousku, kde jsme se napojili z E55 na dálnici na Linz, Salzburg, Villach, Udine. Cílem naší cesty bylo Grado.
Do Rakouska bylo třeba koupit dálniční známku, ale tu už jsme měli od hraničního přechodu za 300,-Kč na 10 dnů. Další poplatek byl v Rakouském tunelu, kde nás i čekala hodinová fronta, kterou nám zpestřilo osazenstvo bílé VW T3 Caravela, stojící za námi, řítící se do Srbska. Doporučili nám příště dovolenou na Sicílii a vyzvedli tamní vynikající a levnou kávu. ..tož se máme na co těšit.:-D
V Itálii jsme byli velice překvapeni automatem k placení dálnice, který jsme se snažili podplatit eúrovkou, ale pak nás zachránil Ital stojící ve frontě za námi, který přiběhl, zmáčkl tlačítko a vyjel lísteček (takže žádná dálniční známka, jen něco podobného jako v ČR při parkování). Lísteček nám byl proplacen při výjezdu z dálnice (7,2Euro).
Cestou jsme si pochvalovali, že nejezdí žádný kamiony a že ani v ČR jsme při raním startu nepotkali na silnicích skoro žádného živáčka. Pěkně to odsejpalo. Vyjet v neděli se nám vyplatilo.
Dorazili jsme k cíli a bylo třeba najít kemp k ubytování. S tím nebyl žádný problém. V Gradu bylo spousty šipeček ukazující na různé kempy. Jedny jsme si vybrali a už jsme tam byli.
Tamní výpravčí nám dal vybrat místo ke spaní, pak dojel na kole, zapsal si nás do deníčku a dal nám leták s reklamou a cenama. ..jo a Magdě sebral pas. Poplatek vycházel průměrem 10,-Euro na osobu a noc, to bylo po přepočtu všeho (místo, auto, stan a počet lidí).

Kemp byl nádhernej. Všude borovice, pěkně ve stínu, pláž za plotem, cestičky vyasfaltovaný, umejvárky čistota sama s teplou vodou na sprchování za 20 centů, prodejna, restauračka a teplá voda na nádobí (zadarmo), včetně popelnic kam se podíváš, to zaobalené v úhledných ostrůvcích. Takže hurá na pláž.
Grado je známé svými lagunami a mělkou vodou. Nepřekvapilo nás, že bůhví až kde stáli lidičky pokolena ve vodě, ale co nás dostalo bylo v některých místech bahno. Vycachtali jsme se bahno nebahno a těšili se za pláž na druhé straně Grada, která byla naplánována na druhý den. Ještě dodám, že na pláži byla sprcha se studenou vodou. ..před sprchováním doporučuji psychickou přípravu, pak rychlé průběhy pod kapkami vody s modlitbou na rtu a vyzýváním pánaboho, páč nic tak studenýho jste dlouho necítili a je třeba počítat s tím, že v Gradu a v Alpách to ještě hódněkrát přijde.;-)
Tento celý den jsme završili nákupem vína k pohlazení chuťových buněk a ukončili tancem kolem ohně, včetně údivu nad komárama. Večer totiž teprvá začíná. Na nákup jsem šla já s Peťou a Magdou. Maťo se jal stavěti přístřešek k BlúStárovi. Po návratu bylo postaveno a nahlášeno, že sousedi Němci si fotili stavbu přístřešku z celty, hliníkových tyček vyztužených papírem, lan a kolíků. Naznali jsme nojóó Němci, nechápou kreativitu Evropského Slovana, a pustili se do vaření na benzinovém vařiči. Maťo vytáhl krásný větry ošlehaný benzinový vařič, poskládal ho, naplnil ho benzínem a zapálil. V tomto okamžiku se jal tance s oslavnou písní: „Vodu, podejte mi vodu!“. Přece jen byl ohýnek větší než bylo očekáváno. Hořel celý vařič, hlavně zvenku. Němci odešli do ústraní směrem k umývárkám, v kempu bylo sucho, což nás trochu po jejich obdivu focením „překvapilo“. (..Co bylo snad i znamením z hůry, že na stožáru osvětlení cestiček v kempu byl jen u našeho místa pověšený hasicí přístroj, jako kdyby tady znali pana Jančuru.:o)..) Naštěstí se to zachránilo samo, vyhořelo to bez následků a mohli jsme vařit, hasicího přístroje nebylo třeba.
Navařili jsme, najedli se v autíčku u stolečku a začal boj s komáry. Jak jsme se rychle vzpamatovali a oblekli, tak i komáří útok ustoupil. Po patnácti minutách bylo po všem. Zjistili jsme, že je třeba koupit smrduté kouřící tyčinkoidní šneky, které nás sice od komáru neuchrání, ale z většiny odrazí jejich nálety. ..no, tak dojíst, popít, umejt, vyčúrat a spát.:-)

PO
Na druhý den byl naplánován výlet po Gradu.
Romantické ouzké uličky se sušícím se prádélkem a výklenky s Madonami, veselé povídající snědé Italky s nákupními košíky, zpívající muž v kostele po rychlé hádce manželů nad zlobivými dětmi, okna roubená dřevěnými barevnými okenicemi, zdobené hlavy komínů mazlící se s holubicí na střeše pálených vln, ukrutně líbivá píseň rybích specialit, uhrančiví mrkající italové s medovými hlasy, slastná ta pravá zmrzlina ve všech barvách, chutích a vůních, lodě čerstvě zakotvené v přístavu křičící bojem ryb, rybářů a moře, vodní kanály čekající na gondoliéra, olistěné a oplodněné ruce olivovníků natahující se nad kolemjdoucí a hlavně to vynikající červené lahodné silné vínečko.

To vše, k tomu málo turistů, klid a mír, nás pozvalo na procházku, prostě pohltilo. Přišla krásná písečná pláž s chvilkou opalování, odpočinku a pohody. I houpání v pěně mořských vln nás neminulo. Příjemně unaveni jsme posvačili pizzu a šourali se do kempu.

ÚT
V úterý byl konec libůstkám a kempování, Alpy volají. Bylo třeba přejet z Grada pod Säuleck (pohoří Ankogelgruppe, oblast Kärnten, 3086m n. m.) v National Hohe Tauren. Rychle sbalit, zaplatit kemp, rozloučit se s Gradem a lagunami a už jedu nejen prstem po mapě. ..Udine, Villachy a odbočit u Spittal an der Drau na Lienz a pak po cestě v Obervellach a před Mallnitzem doprava na parkoviště Konradhütte (1620m n. m.) pod Dösner See. Tady šup plnou polní na záda (jídlo, oblečení, spacáky a hygienu) a mazat nahoru k chatě (2281m n. m., 3:00hod.). Na místě jsme zjistili, že chata patří OEAV sekce Graz, je otevřená od června do půlky října (další přístup je z Mallnitz 1900m n. m., 4:00hod.).
Na chatě jsme vyhráli ubytování ve společný ložnici, stálo 20,-Euro. Voda nepřekvapivě studená. Teplou bylo možno navštívit pouze ve sprše za několik Euro (už si nepamatujem za kolik, ale dost nás ta cena svou hodnotou zarazila). Že si z nás dělali šprťouchlata, že máme velký bágly? A že se divili, že nebudeme nic jíst? ..to nebudu rozmazávat. Nojo, Němci, voškliví pívo, drahý kafe rozpustný.. Pobavilo nás to všechno a tak si Matouš přivázal Lovečák do pasu a šel lovit medvědy. ..ne, to už jsme je netrápili. Nikdo nebyl sto pochopit naše nadstandardní vybavení, chata byla totiž po zuby ozbrojena veškerou moderní technikou a nejen tím. A my jsme nedokázali odhadnout naši fyzičku a počítali i se spaním venku. Proto to vše a tak jak to bylo. Příště půjdeme i se stanem, ať máme pokoj.
Vyrazili jsme ven uvařit večeři, tentokrát na plynovém vařiči a proložili to neúnavně nenasytným čerstvým vzduchem. Tím jsme zakončili den a hajdy do snů.
V noci nás vzbudili na pokoji bujaří němci, kteří svou patnáctiminutovou šou ukončili prděním a hlasitým smíchem i přes radostné kamenování posluchačů v prvních minutách představení. ..nojóó Němci.;-)

ST

Ani ráno nás nenechala v klidu spát přetopená ložnice a tak jsme se postupným převalováním dopracovali až do 6:00, kdy jsme si dali budíček.
Plni adrenalinu jsme vystartovali z chaty na plánovanou procházku na Säuleck (3086m n.m. 3:00hod.). Hned za první zatáčkou jsme posnídali, pokochali se pohledem na blankytnou oblohou zbarvené jezero a s úsměvem vyrazili na vrchol. Byli jsme trochu udiveni z toho, že nikdo za náma nejde, protože skoro všichni vstávali s námi. I bujaří němci se chystali, brali si helmy. ..tipovali jsme je na feraty, prvně i na lezení, ale na to měli malý baťůžky (no, ale už jsme jednou s baťohama neuspěli, tak bůh ví).:-))

V sedle pod vrcholem (skoro 3000m n. m.) jsme byli v 11:30, kde jsme i spokojeně poobědvali. Sedlem se táhla stoupající oblačnost, takže výhled nic moc. Tady jsme potkali všechny tůůristy, co vyrazili současně s náma. Všichni ráno vyrazili z druhé strany tou jednodušší trasou a tou samou se i vraceli. ..i Němci. Noojóó, Němci. Pak už zbýval jenom vrchol a cesta zpět.
Při zpáteční cestě jsme se rozhodli, že až dojdeme na chatu, tak si sbalíme věci a půjdeme dolů k autu. Netoužili jsme po dalším večerním představení.
Tento den jsme dolů sešli, postavili tábor, navečeřeli se a začalo pršet. Všechno bylo jako vypočítaný a byl čas jít spát. Popovídali jsme u piva a zalehli. Pršelo celou noc. Leželi jsme u řeky, která si příjemně hučela svou písničku, tak nás déšť ze spánku nerušil.

ČT
Ve čtvrteční ráno vylezlo na chvíli sluníčko. Nechalo nás usušit si věci, posnídat a déšť nás vyhnal na cestu.
Protože jsme měli naplánované Alpy na dva dny a dvoudenní plán jsme zvládli za den jeden, bylo třeba vybrat nový cíl cesty. Všichni jsme přikývli na jezero, kde bychom se mohli i vykoupat, omýt se a porelaxovat.
Našli jsme jedno, takové akorátní hned ve vedlejší dolině. Sjeli jsme dolů do Obervellach a dali se směrem na Lienz. Hned v Kleindorfu jsme odbočili na Innerfragant. V cíli jsme byli velice překvapeni, mile i nemile. Jezero bylo spíš jezírko a bylo oplocené, pravděpodobně zdroj vody. Hned vedle bylo veliké parkoviště, vodopádek a lanovka jako na Petřín, ale v tunelu (Molltaler gletscherbahn 1287m n. m.) ..nojó Němci, která vedla s navazující kabinkovkou z 2234m n.m. až do 3000m n. m., kde se dalo sjezdovat. ..možná dobrý nápad na zimní výlet?:-)

Nezbylo nám nic jiného, než hledat další jezero. Vybrali jsme po cestě, jezero Möll (necelých 800m n. m.). Sjeli jsme dolů do Kleindorfu a opět odbočili doprava na Lienz. Cesta byla rychlá.
Zaparkovali jsme až skoro u Rakowitzenu, kde byla i pěkná zatravněná pláž. Bylo krásné slunné počasí, čas na koupání a piknik. Nastěhovali jsme se se vším, co bylo třeba na pláž pod břízku. Voda byla samozřejmě ledová jako čert, ale schránky chtěly osvěžit a omýt, tak jsme se obětovali. Hned po koupání jsme uvařili oběd a přišla zasloužená relaxace, literatura, válení, opalování, vínečko, debata o tom, jak je všude v horách krásně (nojó Němci, ty se maj) a i o tom, že je třeba najít místo na spaní.
Když už se všichni kromě nás z pláže vytratili, tak Magda s Matoušem vyšli obhlídnout terén. Najednou, kde se vzal tu se vzal, kouzelný dědeček stál před námi a že ta pláž je jeho a ať si tam přenocujeme, že tam budeme v bezpečí. ..nojó Němci. Sejmul hříchy všech Němců, zajásali jsme.
Hned jsme se přestěhovali na zápraží dřevěného domečku na pláži, uvařili si večeři, popili rakouského vínečka na molu jezera, poslechli si klid přicházející noci, postavili stan a šli spát.


Poslední den nás probudila šílená bouřka. Ze stanu nás vyhnalo uvědomění si hučících stožárů vysokého napětí nad námi, až šla husí kůže po těle. Skočili jsme s Peťou na zápraží domečku. Blesky a hromy mlátili všude okolo v horách. Do toho slejvák a vítr, který ohýbal tyčky tropika až k zemi. Čučeli jsme na to všechno jako čerstvě vyvoraný řepy a v hlavách si přehrávali katastrofické scénáře padajících drátů a ohořelých těl. Hned po rozkoukání jsme posbírali všude v okolí válející se plavky a ručníky, které se předchozí večer spokojeně tetelily na šňůrách k uschnutí. Peťa se vyslekl do nahata ke složení stanu. Prej stará dobrá finta, páč co potom s dalším mokrým voblečením. ..tak jsem se v tom šoku trochu pokochala a zasmála tanci mezi ledovými kapkami deště. Našla jsem jeden suchý ručník v koutě zápražíčka a pomohla se šušením.;-) Rychle jsme se zabalili, probudili Magdu s Matoušem v Blústárovi, naflákali všechno do auta a vyrazili zpět na dálnici.
Vymysleli jsme, že se ještě podíváme do Hallstatu, takže odbočit z dálnice Golling an der Salzach. U Hallstatu jsme zaparkovali bez poplatku až skoro u Obertran, kde byla pláž se sprchou. Tady nepršelo. Udělali jsme si kávičku, pojedli, chvilku jsme koukali jestli nevyplave Lochneska a zase nás vyhnal déšť. Z Hallstatu jsme toho moc neviděli, ale pro příště víme, že tady je dobré místečko pro strávení volného času a dobrý výchozí bod k prohlídce okolí.
Pokračovali jsme dál na východ přes Bad Mitterndorf, kde jsme u větší křižovatky navštívili tamní restauraci (přes křižovatku vlevo). Jídlo bylo vynikající a přecpali jsme si pupenda až běda oběda. Stálo nás to za všechny čtyři včetně pití 50,- Euro (na český 300,-Kč na osobu). Cena byla stejná jako u nás v lepší restauraci a to i kvalitou a množstvím jídla, obsluhou a prostředím odpovídalo. ..nóójo Němci.;-)
S plnými bříšky a spokojení jsme vyrazili k domovu (Liezen, Linz). Ještě jsme nakoupili v Českých Budějovicích. Doma jsme byli až za tmy.


Na závěr bych napsala, že se nám to všem moc líbilo. Bodejť, když jsem kvůli tomu napsala svůj první cestopis.:-)) ..a hlavně taky proto, že se o plán cesty postaral Petr, který jezdí už pár let s kamarády do Alp a má to všecko už dávno vomrknutý.:-D A s Magdou a Matoušem jsme moc rádi, že Petr myslel i na nás a že nám vybral takovou pěknou a „lehkou“ trasu v Alpách, kterou jsme zvládli i my nechodiči.
Proč jsme to naplánovali zrovna takhle? Protože jsme si našli na internetu počasí v Alpách a bylo to jasný. Déšť nás poslal prvně do Grada a pak nás pustil na chvilku do Alp. Bude-li příště počasím určená stejná možnost kombinace hor a moře, tak se nebudeme bránit, protože jsme se plaváním a procházkou v Gradu krásně rozhejbali.


Počato 18.08.2008

PS: Kdo neznáš Jančurovskou mentalitu nediv se výkřiku „Nojóó Němci“, který pro Tebe nemá žádnou souvislost. Žádnou souvislost s čímkoliv a ani náhodnou podobnost s tamtímoným. Jde jen o údiv někdy až obdiv nad Germány, který vznikl při opravování vozů VW Transporter T3 BlueStar a Caravela, kterejch to vlastníky jsou Jančurovci.
Jančurovci, známý to rod Česko-polsko-slovenský, který vzešel z dílny v Horní Cerekvi slovutným třeskem po srážce Pelhřimovských Poutníků. ..nechť slouží jejich zdraví a slávě.

Domyšleno 30.12.2008

Konec 14.02.2009


Doplnění 17.05.2010: Stránky kempu - http://www.campingalbosco.it/

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (3)
18.04.13 18:13 dea
Ahojky, tak jsem tu. Mám nápad jak vše vykoumat? Mám nějakou připomínku. Máte vzkaz? Sem s tím! Koukněte na hustou inzerci s diskuzí na www.bazar-top.cz  vím, že vás vytáčí číst pořád dokola ty stejné problémy, ale nedá se nic dělat.
09.03.09 13:36 Dana.trala
Díky Fotini, jsi zlato. Budu se snažit neusnout na vavřínech. Už jsem ho Šárce taky hodila. No ale byl to porod. To víš já prvorodička cestopisů a Peťa asistoval s upravováním fotek, to byla rvačka. Budu určitě pozdravovat. Papa.:-D
09.03.09 09:11 Fotini
Krááááásné Danuško!...Přečetla jsem zatím sice jen k tomu hořícímu vařiči, ale perfekt!...Zbytek si nechám, jako čtení na dobrou noc :o))) Hoď to na F.Z. Šárka bude mít radost! Pozdravuj P.P. i Magdu a Matouše! Paaaaaaaaa!
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
RvmPy
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Dana.trala˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy5
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací