Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 2 | 5
Ochrana osobních údajů
© 2006 Cestujeme Evropou

Jižní Kalábrie

Autor:
Zařazeno:
Kalábrie
Napsáno:
08.12.06 14:31
Fotografií:
38
Přečteno:
15573
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Místo, kam se určitě budeme chtít vrátit: Kalábrie - Capo Vaticano

Na jaře roku 2004 jsme s přítelem začali plánovat dovolenou. Předtím jsme často jezdili do Chorvatska, jednou jsme zkusili řecké Korfu a také italské Gargáno. Přiznám se, že mě Itálie nikdy moc nepřitahovala. Nelákaly mě nepříliš atraktivní rovinaté písečné pláže plné turistů a ne moc čisté moře u severních břehů italské boty. Mírně hornaté Gargano mě ale příjemně překvapilo. A nejhezčí částí Itálie je prý její jih. Po dlouhém pátrání na netu jsme se tedy dohodli, že navštívíme nejvíce vychvalovanou (a dnes si myslím, že právem) oblast Kalábrie - Capo Vaticano.
K toulkám po jižní Evropě jsme vždy využívali služeb cestovních kanceláří. Do Capo Vaticano ale v roce 2004 zřejmě žádná česká nebo moravská cestovka nejezdila (alespoň my jsme ji nenašli). Sami jsme si tedy v cíli naší cesty zajistili ubytování a na dlouhou cestu si vypůjčili auto. Naše italská anabáze mohla začít. Máte-li chuť a čas, pojďte a prožijte si ji společně s námi.

Pátek a cesta na jih
Vyjíždíme v pátek kolem půl deváté ráno, společně s námi jedou i naši dobří kamarádi - Dita s Radkem. Felicii máme naloženou k prasknutí. Na dálnici najíždíme již v Německu (E40; A72; A9), kde není zapotřebí dálniční známky. Kolem třetí odpoledne míjíme Mnichov (A8; A93), v půl šesté Innsbruck (A12; A13). V Rakousku už dálniční známku mít musíme (stačí desetidenní za 7,60 euro). Pokračujeme přes Brenner (8 euro a dálnice A22), Veronu, Bolognu - to už je kolem desáté večer (dálnice A1 a dále A30).
Cesta probíhá v pohodě. Řídíme tři, u volantu se střídáme po čtyřech hodinách, v noci raději po dvou. Kolem jedné, někde u města Fabro, zastavujeme u benzínové pumpy a necelé tři hodinky odpočíváme. Po čtvrté hodině jsme už zase na cestě a Vesuv míjíme kolem půl osmé.
Dálnice v severní a střední Itálii jsou dobré, jen ty poplatky by mohly být levnější. Celkem jsme za obě cesty (tam a zpátky) zaplatili 96 euro. Ve městě Salerno (najíždíme na A3) končí placená dálnice. V Kalábrii se zatím dálniční poplatky neplatí. Jsme rádi, že ušetříme, i když se to trochu odráží na kvalitě. Na mnoha místech se dálnice opravuje, značení je ale perfektní a tak provoz stále probíhá plynule. Ceny benzínu si moc nepamatuji, ale nebyly nijak horentní. Samozřejmě, že byly o něco vyšší než u nás. Naši Felicii ale pohání plyn a ten je i v Itálii pro Čechy cenově přijatelný. Navíc ho tam prodávají snad na každé pumpě.
Asi 100 kilometrů před cílem, u města Lauria, sjíždíme z frekventované komunikace a pokračujeme po pobřeží. Nemůžeme se dočkat, až uvidíme moře. Na chvíli zastavíme v hezkém městečku Scalea, kde je oblázková pláž a neuvěřitelně čistá voda. Po malém odpočinku pokračujeme jízdou podél pobřeží, nakonec opět najíždíme na dálnici a přes Cosenzu míříme k městečku Pizzo, kde již začíná mys Capo Vaticano. Do naší rezidence v Ricadi přijíždíme v sobotu kolem sedmnácté hodiny.

Sobota a neděle a naše pláž
Ubytováni jsme v nevelkém domě s terasou (foto 01, 02, 03, 04). Domek leží v kvetoucí a vonící zahradě. Co se týče zařízení - není si nač stěžovat. V lednici na nás čeká příjemné překvapení - mísa čerstvě natrhaných jahod. I když jsme po cestě dost unavení, nemůžeme si odpustit přivítání s mořem. K pláži to je z kopce necelý kilometr. Pro ty, kteří neradi chodí pěšky, přijede (jak později zjistíme) několikrát za den mikrobus. Zadarmo. Jde totiž o pozornost majitelů naší rezidence.
Každý hotel, i ten nejmenší, má na pláži vyhrazené místo pro své hosty. Občas i my v nadcházejících dnech využijeme lehátek a slunečníků, které jsou v ceně ubytování. ?Naše pláž? - jak jí říkáme, je prostě nádherná (foto 05). Písečná, obklopená vysokými útesy, občas ji zalijí i skvělé vlny. A přestože písek zrovna moc nemusím (raději mám kameny a skály), tahle pláž mě jednoduše okouzlila. Trávíme na ní hned celou neděli.

Pondělí a San Domenica
Náš první výlet nás v pondělí zavede do sousedního městečka San Domenica. Také pod ním se rozléhá doslova pohádková pláž (foto 06, 07, 08), kterou pak ještě v průběhu našeho pobytu několikrát navštívíme. Nikdo kromě nás na ní není a to je fajn. V San Domenica, jako i v dalších městech Kalábrie, se každý týden koná trh. Dá se na něm koupit spousta věcí a jídla. Výborné sýry i čerstvé mořské ryby.
Navštívíme i další městečko Tropea, které leží kousíček za San Domenica. Prohlédneme si poutní kostelík Santa Maria dell´Isola (foto 09, 10). Tyčí se na útesu nad mořem, i s nevídanou patrovou zahradou, co leží za kostelíkem. Naskýtá se nám nádherný výhled na zachovalé staré městečko, které stojí na strmých skalních stěnách (foto 11). Od kostelíku se na obě strany táhnou hezké písečné pláže s průzračnou vodou.

Úterý a zvědaví kluci z vesničky Zungri
Vydáváme se ještě více na jih. Do městečka Nicótera. Kopcovitý ráz krajiny se střídá s dlouhou nížinou, vhodnou pro pěstování vína (foto 13). Prohlížíme si malé muzeum a pokračujeme směrem do vnitrozemí k vesničce Zungri. V její blízkosti je v přírodě ukryté skalní město z období Byzance (foto 14). Od 14. století v něm nikdo nežije. Napočítáme v něm více než 80 domů, míjíme mlýny na olej i lisovny vína - vše vyhloubené v měkkém pískovci. Dva zvědaví kluci nám dělají doprovod. Zdá se, že na turisty tu zatím moc zvyklí nejsou.
K večeru se vracíme domů a po večeři se kocháme nádherným západem slunce ze dvou vyhlídek nedaleko naší rezidence - v blízkosti majáku. První nám nabízí výhled na naši pláž a doslova mýtickou sopku Stromboli (foto 15). Druhá pro změnu pohled na čarokrásné plážičky ukryté mezi útesy (foto 16, 17, 18) a opět Stromboli.

Středa a odpočinek
Odpočíváme, opalujeme se a koupeme se na "naší pláži". Zkoumáme okolí.

Čtvrtek a Pizzo a zmrzlinová koule Tartuffo
Vydáváme se s našimi sousedy (přijeli z Prahy a mluví italsky) směrem na sever, do městečka Pizzo (foto 20, 21). Čeká na nás Castello - aragonský kastel, který se nachází vysoko nad místním přístavem. Dozvídáme se, že právě zde byl popraven Joachim Murat, švagr slavného Napoleona. Od návštěvy interiéru kastela nás odradí vysoké vstupné. Vynahrazuje nám to ale návštěva další církevní stavby - Chiesetta di Piedigrotta - malého kostelíka vytesaného do skály nad pláží v severní části města. V 17. století kostelík vybudovali námořníci z Neapole. Na konci 19. století tuto jeskyni zvětšil a vyzdobil ještě jeden místní umělec několika naivními sochami, které vytesal přímo do pískovce. Po jeho smrti pokračoval v tesání i jeho syn.
Po prohlídce města se jdeme posilnit do taverny, kde ochutnáme i Tartuffo - kouli z oříškovo-čokoládové zmrzliny naplněnou čokoládovým krémem a obalenou v kakaovém prášku. Tartuffo prý vynalezli přímo v Pizzu a jsou na to také náležitě pyšní. Nebylo to špatné, na můj vkus ale přece jen moc sladké.
Na zpáteční cestě se zastavujeme na jednom z místních hřbitovů. Vítá nás neuvěřitelná atmosféra (foto 23). Italové jsou silně věřící a většina z nich během života raději bydlí ve skromných obydlích a šetří na co nejkrásnější rodinnou hrobku.

Pátek a sobota, trh v Tropee
V pátek se sluníme a koupeme na pláži pod San Domenicou a v sobotu nakupujeme na trhu v Tropee. Je větší a barevnější než trh, který známe z městečka San Domenica. Opravdový zážitek. Odpoledne odpočíváme na jedné z dalších krásných pláží v okolí Tropey (foto 24, 25) a večer tiše obdivujeme kouzelné uličky tohoto úžasného městečka.

Neděle patří medúzám
"Naší pláž" objevují medúzy. Ze začátku je jich ve vodě jen pár, postupně jich přibývá. Najednou jich je všude plno. Několik lidí na vlastní kůži zjistí, že některé pěkně žahají. Sluníčko nemilosrdně praží a tak všichni s touhou hledíme na moře.
K večeru vyjíždíme autem do okolí Ricadi, kocháme se pohledem z několika menších vyhlídek a Kalábrie nás opětovně okouzluje dalším z nezapomenutelných západů slunce.

Pondělí a pivko za dvě
Jedeme zkusit štěstí na nějakou jinou pláž ležící mezi městečky Tropea a Ricadi, kterou ještě neznáme. Daří se nám. Nacházíme jednu moc pěknou s výhledem na kostelík, o kterém už byla řeč. Medúz je tu s námi jen pár, takže klidně můžeme řádit ve vlnách až do večerních hodin. Lidí je zde také málo, stejně jako v plážové restauraci s měkoučkým trávníčkem a velmi osvěžujícím pivkem (za 2 eura).

Úterý, dopravní sicilské šoky a sírové jezírko
V plánu je návštěva Sicílie. Naši pražští sousedé chtějí vidět krásné a starobylé město Taormina s výhledem na Etnu a my se zase Liparské ostrovy a Vulcano. Ze sicilského Milazza tam jezdí několikrát denně trajekt. Na Sicílii to byl kousek, asi 70 kilometrů. Dosahujeme samé špičky italské "boty" - města Reggio Calabria, naloďujeme se na trajekt a plujeme do Messiny (foto 26).
Tady na nás čeká skutečný a nefalšovaný dopravní chaos. Že nikdo nejezdí podle předpisů, to už dobře víme, ale s něčím podobným jsme se za dobu našeho pobytu v Itálii nesetkali. Počet aut vedle sebe daleko převyšuje počet pruhů vyznačených na silnici. Všichni předjíždějí vpravo i vlevo. S očima na stopkách se pomalu v koloně suneme přes celou Messinu, a to až k výjezdu na dálnici. Jenže v tom zmatku odbočujeme opačně. Musíme se vrátit. A pak si to všechno zopakujeme ještě jednou. Hrůza!
V Milazzu zažíváme další šok. U přístavu není kde zaparkovat. Jezdíme sem a tam, mezi tím Dita s Radkem kupují lístky na loď, která má odplout už za deset minut. Italové nám nabízejí parkování v soukromí, ale na domlouvání (rukama - nohama) není čas. Nakonec zaparkujeme v přístavu, kde se to samozřejmě nesmí a s omluvným výrazem ve tváři běžíme na loď. Celý den se modlíme, abychom večer auto našli tam, kde jsme ho nechali.
Cesta na Vulcano trvá necelou půlhodinku. Loď pokračuje na ostatní Liparské ostrůvky. Toužíme po cestě na vrchol, ale je příšerné vedro a navíc se nám nedaří najít správnou cestu. Zkoušíme tedy alespoň koupání v sirném jezírku, které podle zápachu najdeme velice snadno (foto 27). Voda byla tak teplá, že se nám zdá, že je vzduch studený a nechce se nám ven. Zjišťujeme, že z jezírka se dá přejít do moře, kde u břehu také vyvěrá několik dalších sirných pramenů. Celý areál je už bohužel oplocený (před pár lety ještě nebyl) a za vstup tu Italové vybírají menší vstupné. Na vrchol Vulcana jsme se nakonec nedostali - snad někdy příště. Výhled jistě bude stát zato.
Auto naštěstí večer nacházíme na svém místě. Po návratu si se sousedy vyprávíme zážitky z výletu. Taormina je prý úžasné historické město, takže máme další dobrý tip a důvod jižní Itálii znovu navštívit.

Čtvrtek a pátek ve znamení loučení
Jsme na "naší pláži", trochu se procházíme po okolí a pomalu se chystáme na sobotní cestu zpátky. Naposledy si zařádíme ve vlnách, které byly snad největší a nejdivočejší za celou dobu našeho "krátkého" pobytu v Kalábrii. V pátek večeříme v restauraci v městečku Tropea, kupujeme několik dárků, naposledy procházíme kouzelnými uličkami a v duchu se s tímto nádherným místem loučíme.

Sobota a vzhůru do Čech!
Od majitelů dostáváme malý dárek a zhruba před polednem vyrážíme do Čech. Zpátky jedeme skoro stejnými místy, jen konec měníme a jedeme přes Plzeň a Prahu až k nám na sever.

Tato dovolená patřila k těm nejhezčím, které jsme kdy prožili. Jižní Itálie nás okouzlila svou nádhernou přírodou, azurovým mořem, milými a hodnými obyvateli, vynikajícím jídelníčkem i vínem a sympatickou řečí. V průvodci o Kalábrii jsem našla ještě spoustu dalších krásných míst, které jsme nestihli navštívit. Proto se tam moc rádi vypravíme znovu.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (7)
14.07.16 13:50 michaln1
Capo Vaticano je fakt nádherné, byl jsem tam několikrát a mohu jen doporučit. Pár svých postřehů (tipy na nej pláže a rady na cestu) jsem sepsal na http://www.kalabrie.net
23.06.07 21:28 Iva
Práve vyberáme miesto na dovolenku. Veľmi ste nám pomohla! Len škoda, že nevieme názov rezidencie, kde ste boli:( Vyzerá veľmi pekne! Ďakujeme za krásne fotky.
07.06.07 13:29 Honzin111
škoda, že jste nakonec nenavštívili tu Taormínu. Ta opravdu stojí za to !!! Jinak v cestopise je uvedeno, že si nepamatujete ceny benzínu. Cena 1 litru beznínu Senza Pb 95 oktanů stojí v červnu 2007 v průměru 1,31 eur.
02.06.07 05:25 micák
Já jezdím spíše na "Jónské moře" , které je stejně krásné.Kalábrie mně učarovala i tu strastiplnou cestu jsem ochoten přežít.Také jsem to jezdil Feldou - ale byla "slabá" na italské dálnice.Nyní mám silnější auto a tak i cesta bude příjemnější a především rychlejší.
22.04.07 12:40 seat
Letos se také chystáve do calabrie jen by nás zajímali ceny potravin a ceny v restouracích děkuji
05.03.07 20:28 petan1
Netušil som že južná Kalábria je tak krásna. Bol som v Taliansku na severe, v Rimini ... a preto odvtedy iba Grécko alebo Španielsko... ale mením názor vďaka Vám :))) Ďakujem za cestopis a za nádherné foto. :)) Petan
14.02.07 23:55 Háňa
Děkuji za příjemné oživení vzpomínek. Tato místa jsme navštívili v roce 2002 a patří také k našim nejhezčím dovoleným. Hezké fotky a příjemné čtení. Tak ať se tam jednou vrátíme! Háňa
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
SDxnM
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Jolka˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy2
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací