Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Foto galerie
Video galerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Uživatel nepřihlášen.
OnLine: 0 | 4
Přihlášení
Invia - first minute
© 2006 Cestujeme Evropou
webmasterrecko.name

Polsko - Litva

Autor:
Zařazeno:
Polsko
Napsáno:
01.03.08 09:05
Fotografií:
0
Návštěv:
5600
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 20:00
6 °C
Oblačno
SSZ, 3.1 m/s
Cesta do Polska a Litvy červenec 2007

Cesta do Litvy mne naplňovala trochu obavami.Bylo to z toho důvodu,že se jednalo hlavně o cestu do Polska a Litva popř.Lotyšsko měly být už jen jako třešnička na dortu.Všechny dřívější objevné cesty,s výjimkou opakovaných turistických cest do středomoří byly vždy poprvé a šlo tedy o první dojmy.
Zatímco u cesty do Polska šlo o cestu opakovanou.A protože kdysi na mne zapůsobilo Polsko svojí neporušenou přírodou,způsobilo mi toto rozhodnutí trochu obavy, neboť se říká „nevracej se dvakrát na stejné místo kde ti bylo pěkně „ a nebo „ nevstoupíš dvakrát do stejné řeky „.Bohužel tyto přísloví mají pravdu.Kdysi jsem jako mladý kluk absolvoval Polsko 3x, z toho 2x na malém motocyklu Jawa Mustang 50 ccm a rozdíl byl velice znatelný. Životní úroveň poláků od té doby sice velice stoupla a přiblížili se tedy ostatní globalisované Evropě ale z pohledu cestovatele nemusí toto všechno být nutně klad.Z pohledu cestovatele jsem si pokazil doposud krásné vzpomínky,přesto však po některé stránce byl dojem hezčí a tedy kladný a to hlavně u památek,jejich renovované architektury a případných městských parkových úprav.Polsko je hlavně o přírodě, lesích,loukách, řekách, jezerech a bažinách.
Památky a architektura by se daly sdružit hlavně do překrásných kostelů v městečkách i na vsích.Polsko jako tradičně velice náboženská země věnovalo v minulosti této oblasti zřejmě dosti prostředků a proto se historie a památky projevují v tomto směru.Brzy ráno uvidíte ve venkovských kostelích někdy již po šesté hodině dosti lidí zasedlých do lavic na ranní modlení.To se v Čechách nevidí.Příkladem renovace architektury i parkových úprav je jistě Wroclaw.Krása starého města Wroclawi na Odře s přilehlým parkem je příkladná. Renovovaná katedrála má dostavěné věže a z jedné z nich je překrásný výhled na celé město.Je to město,které se dá lehce srovnat se starými německými historickými městy a mnohé zřejmě předčí.Návštěva Wroclawi zkrátka stojí za to.
Polsko je však hlavně o přírodě, a tam dostala celá krajina pořádnou ránu. V prvé řadě
se jedná o dopravu.Při mé první cestě se jednalo hlavně o bryčky a povozy a přesto kvalitní silnice s minimem provozu osobních aut.Dnešní situace je jiná.Povozy zmizely a silnice jsou přecpané provozem nejen osobních aut ale hlavně kamionové dopravy. Kamionová doprava před lety v podstatě neexistovala.Po otevření hranic na východ se k mezinárodní přepravě přidaly další pobaltské státy a všechny silnice dostaly na frak.Většina vedlejších silnic je poškozena vyjetými kolejemi kamionů,někde 10 možná i 20 cm.Ostatní hlavní tahy jsou tedy neustále v opravě za provozu, po určitých úsecích je doprava omezována na jeden pruh, čímž dochází k zácpám a omezením zpomalujícím neúměrně provoz,což se v horkémlétě velice znatelně projevuje i na nervozitě řidičů. Doprava tedy není vždy rychlá,spíše kaskaderská při kličkování mezi kamiony a místní řidiči si nedělají hlavu s dopravními předpisy a jejich porušováním,tedy hlavně značky omezení rychlosti jim nic neříkají a někdy až trojí předjíždění je pro ně normální.
Přestože mnohé vesnice dnes upozorňují na kontrolu radary a radary jsou v těchto vesnicích viditelné,velmi málo to řidiče odrazuje. Zřejmě jsou některé kamery slepé nebo jen na oko.
Druhá velká nevýhoda a tedy i zklamání cestovatele jsou dnes skoro veškeré oseté plochy obilím případně jinými plodinami.Kdysi se jednalo pouze o pastviny a louky mezi jezery a lesy.Samozřejmě dnes je Polsko velkododavatelem Evropy v levných zemědělských produktech a zřejmě nemá v podstatě v Evropě konkurenci.Lidem je materiálně lépe,ale romantiku a poklid nahradily stresy a globalisovaná krajina.Dříve řídce osídlená krajina mezi městy také změnila svou tvář.Dnes je všude plno lidí a vesnice mnohdy přecházejí v další vesnici bez přerušení.Polsko je pro cestovatele romantika dnes velkým zklamáním.Všude plno lidí,dopravy,rozjetých silnic,omezení a zácp na silnicích a příroda se stahuje do pozadí.Přesto je však v Polsku spousty lesů a hlavně na severovýchodě,kde jsem byl tentokrát poprvé, ještě lesy,jezera i řeky uchvátí svou rozlohou a neporušeností.Jedná se hlavně o rozsáhlý komplex Augustowského Pojezeří,kde ještě pěkné dojmy přetrvávají.
I sem však již zasahuje globalisace a zvýšený cestovní ruch.Pochybuji,že by dnes ještě stáli na vesnicích o ubytování cizinců za levný peníz jako dříve.Naopak jak Polsko tak i Litva skoro vyrovnali svůj kurs s evropskou měnou aby nebyl přechod tak krutý a ačkoli si myslím, že jsme na vyšší úrovni,hlavně co se cest a dálnic týče,jejich kurs je nasazen výše a je zde tedy poměrně skoro stejně tak draho jako všude jinde.Na hranici vyměňují sice Pzl. za 8 kč ale ve středním Polsku již za 11 kč a v severovýchodním Polsku dokonce za 12 kč. Výměna korun za litevský Lita přijde zhruba na 9 až 10 kč.
Polské dálnice neodpovídají svojí infrastrukturou evropské normě a proto se na nich neplatí mýtné.Až na výjimky s kterými jsme se nesetkali.Jedná se prý o dálnici Katovice – Krakov a ještě 2 úseky dálnic.Dálnice totiž nemají parkoviště,ústí na ně kdejaká silnice i polní či lesní cesta a v mnohých místech jsou vyznačeny přechody pro chodce.Mnohdy vidíte babku s kolem jak čeká na vhodnou příležitost přejít dálnici zatímco se ženou ve dvou pruzích tam i zpět nepřetržitě auta i kamiony.Z hlediska bezpečnosti je to tedy minimálně na pováženou.
Myslím,že jsem o změnách již řekl poměrně dost a přejdu tedy k cestě jako takové.

První a druhý den

Vyrazili jsme tradičně až v 9 hodin, až se syn vyspal,předtím měl náročný den.Tím jsme však ztratili nejcennější hodiny,tedy klid a pohodu na silnicích a chladnější a tedy příjemnější cestování.Na hranici v Kudova Slone jsme tedy dojeli až někdy kolem poledne přes Prahu, Hradec Králové a Náchod.Samozřejmě v Praze byly uzávěry kvůli opravě silnic a posunovali jsme se tedy krokem a přískoky od Zbraslavi až k jižní spojce.Tam to bylo lepší a cesta pak již utíkala.Na hranici to šlo rychle,nebyly fronty,ani nám nedělali potíže.Ihned za hranicí jsem vyměnil 200 kč za zloté,dostal jsem 25 Pzl.Měli jsme hned vyměnit vše a ušetřili bychom moc.Neměli jsme však představu o potřebě a spotřebě a syn předpokládal,že to bude dále lepší,ono to bylo naopak.Projeli jsme pozvolna lázeňskými středisky a uviděli po straně na vrchu v lesích zámek s vyhlídkou.Vedla k němu odbočka z městečka či vesnice Szcytno. Zámek se vypínal na pískovcových skalách zde v Stolových horách běžných.V zámku je útulek pro postižené a pod věží je modlitebna.Poblíže je restaurace,vyhlídka a prodej suvenýrů.Působí to zde příjemně a pohodově.Po krátké prohlídce a vyhlídce na okolí jsme pomalu pokračovali dále,hlavně jsme se pomalu seznamovali s moderním Polskem a zákonitostmi místního provozu na komunikacích.Asi kolem čtvrté hodiny jsme dorazili okolo Kladska do Wroclawi.Protože je Kladsko utopené mezi Čechy,dlouho ještě převládal na mobilu český signál.Wroclaw nás navedla přímo k centru,kde jsme zaparkovali a vydali se pěšmo na obhlídku starého města.Plán jsme měli dobrý,bylo příjemné počasí a cesta kolem Odry procházela parkem s mohutnými stromy,kde trávili čas místní občané všech kategorií. Po všech stranách se vypínali mohutné stavby kostelů a klášterů,kterých je tu ale požehnaně.Jako cíl jsme si vybrali hlavní objekt katedrálu,ihned v sousedství chrámu Sv.Kříže.Katedrála byla krásně renovovaná od doby,kdy jsem jí spatřil naposled a chyběli jí tehdy obě věže,proto jsem si to uvědomil až dodatečně.Prohlídli jsme si okolí a vnitřek,potom se vydali točitýmj schody někam na kůr,kde byla budka s lístky vstupu na věž a výstava afrického umění z Keni a z návštěvy papeže Jana Pavla v Keni.Ten jim zřejmě tuto expozici daroval.Ve věži byl potom výtah o asi 6 poschodích,jedno prý asi 9 m dle portýra.Tento výtah nás vynesl nahoru do levé věže,kde byl ochoz chráněný pletivem s výhledy na všechny strany Wroclawi.Stálo to za to vstupné 4 Pzl.Po krátké době jsme se vrátili opět na zem,ještě se chvíli prošli přilehlým parkem a pokračovali jsme v jízdě směrem na Lodž.Cesta už se vlekla díky prvním zácpám a kamionům a také vzdálenostem.K večeru jsme dojeli před Lodž a podle mapy se vyskytovalo poblíž velké jezero na řece Wartě,tak jsme k němu zamířili.Popojížděli jsme podél po silnici a ihned z kraje zahnuli k jezeru,kde jsme rozbili tábor.Postavili stan,zaparkovali a opláchli se v jezeře.Polská jezera mají tu výhodu,že jsou tak jako celé Polsko v podstatě na písčinách původního moře,proto jsou poměrně průzračná i když je v nich spousty vodních rostlin a po písku se příjemně chodí.Zde se vyskytovalo nejen hodně vodního rostlinstva ,ale i početné kolonie různého vodního ptactva,které dávali dlouho do setmění o sobě vědět a byly tak čilé,že o nějaké ptačí chřipce zde nebylo ani vidu ani slechu.Spal jsem poprvé po letech opět ve stanu a byl to pro mne tak trochu šok.V noci jsem se vzbudil vyděšen a trochu v šoku,jak to tělo nebylo zvyklé po té dlouhé únavě a sedění na ten styl a moje první zkušenost ze stanu byla hororová,takže jsem se asi v jednu hodinu v noci přestěhoval do auta a v klidu,sice pokrouceně přespal až do rána.Mělo to zase tu nevýhodu,že jsem další den pociťoval různé důsledky pokroucení a otlačení,takže bylo o čem uvažovat.No ráno jsme vyjeli pár kilometrů do blízkého městečka Warta,kde jsme nakoupili prvé potraviny a vyměnili na poště další finance.Potom jsme se vydali ráno dále směrem na Lodž.Po průjezdu předměstími Lodže ,kde bylo mnoho silnic z tzv. kočičích hlav, nám najednou začal motor mít zvuk jako soutěžní vůz a po krátkém zastavení jsme zjistili,že nám upadl zrezivělý výfuk,lépe řečeno jeho zadní část.Prostě trubky se oddělili někde před nádrží a zadní část balancovala na příchytech.Museli jsme ji upevnit,abychom za ni nechytli při cestě a neudělali ještě větší škodu.Naštěstí jsem našel kus vázacího drátu ,který jsem prozřetelně schoval od události podobné kdysi v minulosti.Podařilo se nám v jakési vsi primitivním způsobem na heveru sdrátovat obě části výfuku tak,že vytvářeli alespoň představu,že na sebe navazují.Přesto to prdělo jako závoďák,jenom při ubírání a harmonické jízdě to bylo snesitelné.Rozhodli jsme se,že s tím zkusíme jet dále alespoň po Polsku,jinak by naše cesta musela skončit.No celkem to šlo,nedělali jsme nikde ani velký rozruch,tak jsme pokračovali,dále.Po nějaké době jsme dojeli do Sochačeva poblíž Varšavy,kde se poblíž vyskytovalo působiště a rodný dům hudebního skladatele Chopina ve vesničce Želazowa Wola.Zastavili jsme na parkovišti se vstupným,vstup byl také placen,menší do zahrady a parku,další vstup do rodného domu.Všude samé placení.Místo bylo hojně navštěvované zahraničními turisty a tedy již značně globalizované až tzv.“profláknuté“,kde chtějí všichni jen peníze.Park byl hezký rozsáhlý,upravovaný ,uvnitř i řeka,něco podobného jako Průhonice u Prahy,skladateli se zde muselo příjemně skládat.Uvnitř domu jsme nebyli,ale linula se odtamtud neustále Chopinova hudba v klavírním provedení.Zrovna začaly občasné přeháňky,tak jsme zakotvili u suvenýrů,kde si syn jako sběratel samozřejmě vybral drahou sadu mincí,kde byly 2 mince s papežem,zřejmě pozlacené pamětní v hodnotě 2 Pzl. Bylo tam v polštině i angličtině napsáno 2 zlaté mince.Oba 2 nás to zmátlo,mysleli jsme že mince jsou zlaté,ale byly pouze v hodnotě 2 Pzl..Sada byla za 25 EUR.Zkrátka koníček něco stojí.
Přestalo pršet,bylo opět polojasno a teplo,vydali jsme se okruhem kolem Varšavy dále a dobře jsme udělali.O provozu ve Varšavě jsme se poučili na zpáteční cestě.Přes Legionovo jsme najeli na severovýchodní směr kolem uměle vytvořeného jezera Zegrzyňského na řece Narew a Bug a postupovali pomalu k severovýchodu.Cesta byla zacpaná kamiony a zdržením ve formě výluk a oprav na silnici.Posunovali jsme se celý den po trase dále přes Pultusk,Ostroleku a Lomžu.Cesta za Ostrolekou už nabírala příjemnější severský charakter s malebnějším okolím a menší přelidněností.Přejeli jsme Grajewo,dorazili do Rajgrodu a měli toho dost.Byl večer a cestování neustále v horku na silnicích,při různých výlukách nám dalo zabrat.Rajgrod působil příjemně a hlavně vedle se vyjímalo velké jezero s příjemným klimatem.Zabočili jsme dle návěští do Agrokempu k jezeru.Tím skončil náš druhý den. Ubytování v Agrokempu vyšlo na noc za vše 30 Pzl.Byly zde sprchy,záchody,pitná voda a kousek k jezeru.Byl zde ale také velký vítr,který se večer uklidnil.Vítr byl teplý a voda v jezeře též.Bylo to příjemné zakončení dne.

Třetí den

Spal jsem tentokrát v autě,poměrně spokojeně až do rána.Ráno jsem se vydal na průzkum okolí.Došel jsem pěšky kolem jezera až do města k překrásnémukostelu.Přeptal se na půjčovnu kajaků a zašel zase zpátky.Byla to příjemná ranní procházka.Když se syn probudil absolvovali jsme vše autem ještě jednou a zašli do již otevřeného kostela.Bylo zde spousty možností vodních aktivit a mohl bych zde strávit týden příjemné dovolené na vodě.Museli jsme ale dále.Tedy nemuseli,ale rozhodli jsme se,že když už ten výfuk vydržel a jsme tak blízko hranice,že by byla škoda nezkusit to ještě do Litvy,Lotyšsko jsme kvůli výfuku již definitivně zavrhli.Brzy ráno jsme dorazili do Augustova,známého města Pusty Augustowské.
Zde jsme získali nějaké informace o okolí a vydali se směrem na severovýchod k litevské hranici v Ogrodnikách.Musím říci,že tato cesta přes hluboké lesy,močály a jezera pusty byla nejkrásnějším úsekem cesty.Také zde nejezdily kamiony a provoz byl mírný,lépe řečeno neznatelný.Všechno nám však vynahradil překupník ve směnárně při cestě, zvané zde „kontor“.Kalkuloval přepočet korun na zloté a potom opět na litevské litas.Za zlotý chtěl 12 kč a české koruny viděl poprvé.Tak se to zamotalo,že syn vyplatil za hotovost směnárníku místo tisícovky tisíc pětset a směnárník ať už neúmyslně nebo úmyslně vyplatil protihodnotu za tisícovku.Přišli jsme na to až v Litvě.Místo 165 Litas jsme dostali 105 Litas.No stalo se,stalo, člověk někdy přijde o víc.
Na hranici v Ogrodnikách jsme připrděli k okénku kde spolu s postarším polákem dirigovala provoz asi 40tiletá litevka.Naše soutěžní vozidlo na ně tak zapůsobilo,že chtěli technický průkaz od vozu a povolali nějakou šarži.No měli jsme na mále,nakonec je ten postarší polák ukecal a mávli na nás,že můžeme dále.Velmi opatrně a harmonicky jsme se rozjeli aby prdění bylo neznatelné.A byli jsme v Litvě.První dojem byl příjemný,tedy lépe řečeno, pokračovala silnice s malým provozem bez větší civilizace.Okolí bylo podobné jako v Polsku a nevykazovalo nějakou markantní zaostalost či odchylku,jakož i po celé části Litvy co jsme projížděli.Naopak vítězila zde příroda a tradice v dobrém slova smyslu.Co se zde ale projevovalo to byl dosti značný vliv blízkého Ruska,jak v kultuře tak i jednání lidí.Není se čemu divit,vždyť Litva byla součástí Ruska dlouhá léta a dodnes vývoj v určitém smyslu v tomto směru v myslích lidí zřejmě pokračuje.Lidé mluvili litevsky,popřípadě rusky.Jinak nikdo nekomunikoval ani se nesnažil až na několik moderních mladých děvčat v turist.informacích,zřejmě ze zkušenostmi ze zahraničí,které uměly anglicky.Takže propagační informace z našeho tisku o tom,že rusky nechtějí komunikovat a snaží se jedině německy či anglicky vyzněly zcela opačně.Obrátili jsme se opět na jih k běloruské hranici a řece Němen do známého střediska a lázní Druskininkai.Druskininkai má základ od slova Druska,což je litevsky sůl.A sůl opravdu z pramenů teče.Napil jsem se z venkovního pramene,lépe řečeno,dobře,že jsem se nenapil a pouze ochutnal.Byla to stoprocentní koncentrovaná kuchyňská sůl.Syn zašel do hotelu na kolonádě a říkal,že tam to je ředěno asi jedna ku šestipro lázeňské účely.Lázně působí příjemně,celkové klima i rozložení působí jako Františkovy Lázně u nás, s mohutnými parky okolo až k řece Němen.Sem tam do staveb zasahuje tzv.architektonický směr socialistického realismu,který se však ale projevuje celkem všudei v jiných městech.Zkrátka určitá poplatnost době je znát,ale paradoxně,nepůsobí to vyloženě ošklivě,spíše to doplňuje východní styl.Samozřejmě mimo nové ultramoderní stavby a kolonádu jsou zde hlavní dominantou kostely.Jeden kostel je katolický kostel panny Marie z první poloviny dvacátého století a druhý starší pravoslavný kostel z poloviny století devatenáctého.Pakliže jsou zde turisté jsou to poláci.Jinak se zde mluví jak již jsem řekl litevsky a rusky.Na poště se zeptá paní středního věku při předložení pohlednic s označením „czech republic“ – „kudá“,odpovíte „republika češskaja“ a je v obraze a zařadí pohledy do příslušné přihrádky.V restauracích se s vámi nebaví,když na ně začnete anglicky nebo německy,zřejmě z rozpaků,že nerozumí,přestanou se radši zajímat a nechají vás čekat.Pak se k vám přibližují s obavami jako k exotům.Začnete-li však rusky,nabydou ztracené sebevědomí a komunikace se obnoví.Musím říci,že se jednalo většinou o dívky,obsluhovaly všude většinou ženy.Takže jsem obnovil a začal lámat pozapomenutou ruštinu,ačkoli jsem se jí asi 10 let učil i na gymnáziu.No celkový dojem nebyl nepříjemný,bylo to prostě něco jiného,tu jejich řeč bych se asi učit nechtěl,ale bylo tam celkem příjemně.Po stráveném dopoledni v lázních a vybojovaném obědě v restauraci jsme se vydali dále.Navštívili jsme ještě jejich největší a vlastně skoro ojedinělý supermarket „Maxima“ pro doplnění potravin a vydali se do lesů ještě blíže běloruské hranici.Zde jsme narazili na umělecký park nazvaný „Drožiniu Expozicija“ což byl park vyřezávaných skulptur ze dřeva umístěný v lese.Vstupné 4 Litas,penzisté a studenti 3 Litas.Zastávka to byla zajímavá.Tomuto oboru se litevci dost věnují a působí zde v lesích jako přírodní národ dosti spjatý s lesem a se dřevem.Pokračovali jsme dále lesy podél běloruské hranice nahoru směrem na město Varena.V těchto místech prochází cesta přírodním parkem Dzukia a je zde opravdu pěkně.Většinou borové lesy zde proti sousednímu Polsku i nám mají místo podloží ,které se u nás vyznačuje travou,jehličím a mechy,zde jsou na zemi různé lišejníky stříbrošedých odstínů a působí to zajímavě,Bylo by to něco pro soby.Naráželi jsme na vesničky,kde byly všechny domky ze dřeva,zkrátka „děrevnji“,starší babky měly ještě krojované zástěry a u kostelíka v lese se objevil i hřbitov mezi stromy,což bylo zvláštní.Tyto lesní hřbitovy byly leckde.U nás se to nevidí,dá se říci,že jsem to ještě neviděl,pomníčky v normálním hustém lese mezi stromy.Za Varenou jsme nabrali směr na Vilnijus.Když jsme si udělali skore při našem cestování,době co nám zbývá a utrženém výfuku,museli jsme začít být realisté a vyhnuli jsme se Vilnijusu a zamířili do blízkého národního parku Traku,kde se vyskytuje starobylý hrad na jezerech zvaný Trakai.
Hrad je na jednom z ostrovů,propojený mostem.Dorazili jsme tam k večeru asi kolem půl šesté.Než jsme se zorientovali a zaparkovali bylo šest a u brány hradu jsme zjistili ,že v 6 zavírají,Pouštěli ještě lidi ven,ale dovnitř již ne.Celá atmosféra kolem hradu byla zase již pěkně turisticky zglobalizovaná a zprofanovaná.Za všechno se platilo vysoké vstupné,všude prodej suvenýrů a všelijakých zbytečností.Kolem se potloukali malí kluci a pískali na píšťaly podobné flétně a žebrali bakšiš.Když jsme je bojkotovali,byli značně drzí,hodili za vás na zem kožený měšec,strčili do vás a naznačovali spropitné.No někteří rusky mluvící občané se ještě dobývali do hradu,což jim bylo po domluvě ochrankou umožněno,ale pouze na nádvoří bez prohlídky vnitřních prostor.Udělal jsem totéž,vyfotil si nádvoří a byl jsem zrovna tak utahán,že jsem měl všeho dost.Vyrazili jsme tedy dále a uvažovali o noclehu.Kaunas jsme si chtěli nechat na ráno,dohodli jsme se tedy,že zabivakujeme někde před Kaunasem poblíž velkého přehradního jezera.Dostali jsme se kousek před Kaunas na poslední sjezd z dálnice do místa zvaného Rumšiškés,kde se hned u cesty nacházel skanzen s parkovištěm.Protože bylo po šesté,pokladny byly opuštěny a vstup volný,to se asi u nás už stát nemůže.Vydali jsme se proto na prohlídku skanzenu,počasí bylo příjemné,udělalo se skoro jasno,tak jsme se věnovali prohlídce.
Skanzen byl rozdělen na různé oblasti,vyznačující se v Litvě svéráznou vesnickou architekturou,jakými jsou Žemaitija,Aukštaitija,Dzukija a podobně.Komplex byl rozsáhlý, vybrali jsme si tedy okruh Žemaitija,který jsme celý prošli.Chtěli nám tam ukazovat výrobu kovářskou,nebo i textilní,pro nedostatek času jsem však odmítl.Byly tam i volně koně,které jsme krmili,stromy se známými letními jablky pobaltskými.Bylo to moc příjemné,strávili jsme tam asi dvě hodiny a pak hledali poblíž nocleh.Nalezli jsme v nedalekém lese mýtinu,kde byl rozvod plynu,což nebylo zrovna ideální ze strany bezpečnosti,byli zde i komáři,ale postavili jsme stan,syn mi nabídl nafukovací matračku a sám si lehl na karimatku a musím říci,že tentokrát jsem se výborně vyspal až do bílého rána.



Den čtvrtý

Probudili jsme se časně,složili stan,srovnali vše do vozu a vyrazili dále.Do Kaunasu bylo nedaleko,byli jsme tam asi za půl hodiny.Zaparkovali jsme v centru,parkovné se zde platilo až od osmé hodiny.Překvapilo mne,jak je Kaunas velký a rozlehlý.Zaparkovali jsme tak výborně,že hned vedle byla centrální pěší zona zvaná alej Laisvés .Byla to krásná pěší zona s dvojím stromořadím ,lavičkami a květinami,lemovaná po obou stranách širokými bulváry,používanými zároveň pro zásobování postraních obchodů.Na konci aleje se vyjímal jako dominanta obrovský pravoslavný chrám Sv.Michaela archanděla.Ve své velikosti působil imposantně a musím říci že mimo přestavěnou Agia Sophia v Istanbulu jsem tak velký pravoslavný chrám zatím neviděl.Prošli jsme si pomalu pěší zonu až k chrámu v ranním poklidu.Okolo připravovali obchodníci otevření obchodů.Po pravé straně křižovala alej velká ulice mířící k mostu přes Němen.Most ústil na ostrov,sloužící jako park k promenádě,zatím byl zřejmě celý areál ve výstavbě.Na druhé straně průběžné ulice jsme se dostali k velikému vojenskému museu ve stylu soc.realismu.Kolem musea kanony a děla,před museem velký pomník s tzv.věčným ohněm.Přijela nějaká rekreace penzistů a ženy chodily k ohni, natahovali ruce do ohně a pak si jimi jakoby utírali tvář,odbíhali a vraceli se k opětovnému úkonu.Nějaký prapodivný zvyk,zřejmě sloužící k duchovní očistě. Vyfotografovali se a odjeli. My jsme pokračovali dále k velikému vrchu na němž se vypínal obrovský katolický kostel Nanebevstoupení Ježíše Krista postavený v letech 1932 až 1940.
Dle internetu je to největší monumentální basilika v Pobaltí.Musím přiznat ,že církevní památku tak monumentální jsem ještě neviděl.Od úpatí vrchu vedla nahoru lanovka
za 0,50 Litas.Ačkoli měli až od osmi,mašinfíra v kroji nás zval ochotně dál a vyvezl nás nahoru,přestože bylo teprve sedm.Ihned vedle byl kostel,obrovské dílo.Na terasu kostela se pořádali pravidelné prohlídky a odtud vyhlídky na Kaunas.Určitě asi stály za to,ale první byla až po osmé a tolik času jsme kvůli parkování neměli.Vrátili jsme se okruhem pěšmo opět dolů do centra,koupili a napsali pár pohledů,navštívili supermarket Maxima za účelem doplnění potravin a vyrazili dále.Vydali jsme se tentokrát přímo po hlavním tahu na Polsko přes Marjampole a Kalvariju. Přijeli jsme na hranici a projeli bez problému a bez čekání.Byli jsme rádi,že jsme nejeli touto cestou sem,protože byla ucpaná kamiony až někam do Suwalek,kde jsme zastavili v prvním supermarketu Kaufland,který jsme na své cestě uviděli a umyli si nádobí i sebe v teplé vodě a učinili i další hygienická a preventivní opatření.Opět jsme nakoupili a pokračovali na Augustow,kde jsem byl nucen vyměnit další peníze za účelem potravy pro auto.Chtěli jsme se vyhnout zácpám,volili jsme tedy zpáteční cestu přes Bialystok, sice asi o 40 km delší ale jeli jsme poměrně rychle bez zdržení omezení.Od Bialystoku jsme zabočili na Varšavu a po obědě jsme už toho měli zase dost,ujeli jsme asi přes 300 km,bylo horko a jasno,tak jsme zabočili k řece Bug,která se zde vlévala do řeky Narew a dále obě tvořily obrovské přehradní jezero.U řeky bylo velmi příjemně ,byli tam hlavně rybáři,řeka měla protipovodňový val a za ním byly písčiny a meandrující řeka.Přes klidný dojem byl silný proud a při odplutí asi 2 m od břehu již proud unášel člověka rychle pryč.Stačilo když jsem plaval proti proudu a byl jsem pořád na místě,zaplaval jsem si a vylezl jsem opět na tom samém místě.Zdrželi jsme se po celé odpoledne,koupání a slunění bylo příjemné na rozdíl od hluku a dopravy v horku po silnicích.Někdy kolem šesté jsme se vydali dál,že projedeme Varšavu a někde zaparkujeme na noc.Obě představy byly poměrně liché.Za prvé po Varšavě to byl horor.Nějak neuznávají ukazatele a uvnitř navigují pouze na různě čtvrti,které jsou nám neznámé,Motali jsme se tam asi 2 hodiny kolem, křížem krážem až jsme narazili na vnější okruh,který už měl směrovky.Zde se okruh nazývá „ochota“.No vymotali jsme se z Varšavy a už jen hledali nocleh,ale jeli jsme a jeli,všude přelidněno,nikde koutek k přespání.Až jsme zajeli na nějakou polní cestu a dojeli do polí,kde jsme rozbili tábor mezi bejkem a krávou na pastvě.Bejk se výhružně ozýval ale za chvíli pro ně přišel chasník a odvedl je oba domů.Stvořili jsme stan a ulehli k spánku spravedlivých.Zase jsme spali až do rána a brzy vyrazili dále.Byl to poslední den a cestování po Polsku už se nám s rozbitým výfukem a dopravními kolapsy celkem zajídalo.

Den pátý a poslední

Vyrazili jsme brzy a ukrajovali úspěšně kilometry.Před osmou jsme byli v Czestochove, poutním místu polských věřících.Protože jsme museli opět vyměnit nějaké peníze na benzín,doufali jsme že poslední,zastavili jsme se v centru a navštívili chrám panenky Marie Čenstochovské na náměstí papeže Jana Pavla II.Pak jsme vyměnili po určitých problémech peníze v bance a protože se to nedalo protahovat,rozhodli jsme se k návratu přes Opole,Nysu a Kladsko stejnou cestou zpět.Cesta byla ještě dlouhá a únavná, v poledne jsme dorazili do Otmuchowa k přehradnímu jezeru otmuchowskému na Nyse a už jsme měli asi 400 km najeto.Udělali jsme tam tedy přestávku,vykoupali se a pak teprve pokračovali dále do Kladska.Odtud to bylo již kousek na hranice a měli jsme radost ,že se již blížíme domů.Přejeli jsme poměrně bez problémů hranice a sháněli vepřo knedlo zélo po těch litevských a polských kotletách plněných zelím.Dobrý oběd jsme si dali až ve 4 u Hradce Králové a potom to bylo domů po dálnicích ještě dlouho ale radostně.Domů jsme dojeli v půl osmé, ještě na zprávy na Nově.
Co dodat.Ujeli jsme celkem 2500 km,tj. v průměru 500 km na den.Z toho vyplývá,že to byla spíše poznávací cesta „Letem,světem“.Na některé oblasti by to chtělo více času.
Souhrnem lze říci,že z měst stojí určitě za prohlídku Wroclaw.Historické staré město má co nabídnout.Určitě stojí za návštěvu oblast pojezeří.Hluboké lesy,jezera,řeky a plavební kanály plné vodního rostlinstva i živočišstva uspokojí milovníky přírody.Z řek stojí určitě za návštěvu povodí řeky Bug.Jak uvádí i příručky,je to zřejmě nejmalebnější řeka s krásným přírodním koloritem.
Aktuálně:polskou měnu je nejlépe vyměnit doma,přijde to nejlevněji.Jinak jsou ceny potravin podobné jako u nás,nebo i dražší ve snaze přizpůsobit se euru.Ceny vstupného do turistických objektů jsou většinou v poměru k nám i EU nižší.Rozdíl při nákupu benzinu v Litvě proti ostatní západní Evropě se řídí ruskou tradicí.Zaplatit předem u kasy obnos za sjednaný odběr v litrech.Potom je uvolněno na tuto částku čerpání.

( Fotky z cesty najdete ve fotogalerii pod názvem "Napříč Polskem" a "Litva". )

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
 
Komentáře (0)
 
Zatím nikdo nenapsal komentář. Buďte první.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
DvM1B
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
 
˝Trochy˝ a jeho/jí aktivity
 
Cestopisy35
Galerie388
Hotely7
Diskuze6
Příspěvky
 
Venus Trade and Tours