Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Foto galerie
Video galerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Uživatel nepřihlášen.
OnLine: 0 | 2
Přihlášení
Invia - first minute
© 2006 Cestujeme Evropou
webmasterrecko.name

Agder/Telemark

Autor:
Zařazeno:
Norsko
Napsáno:
27.02.08 17:16
Fotografií:
3
Návštěv:
3975
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 03:50
6 °C
Skorojasno déšť
ZJZ, 21.1 m/s
Západní Skandinávie – norským jihem do vnitrozemí v srpnu 2005.

Rozhodnutí bylo velmi rychlé a tím pádem trochu zbrklé a neorganizované.Počítal jsem původně s nějakým jihem,po zajištění auta jsme plánovali opětně Švýcarsko.Ráno před odjezdem však padl návrh,což takhle se podívat na sever, je to prý velmi drahé,ale něco jsem měl naspořeno ze služebních cest.Padlo tedy rozhodnutí - Norsko a všechny peníze sebou.Naspořeno jsem měl asi 580 EUR a podle 10 let staré příručky tam stál převoz za osobu asi 180 NOK,což ovšem, jak zjištěno později, byl velký nesmysl.
No místo správných pohorek,gumovek a větrovky s kožichem jsem vykročil v sandálech,
s plavkami v batohu.Příliš jsem si naděje na počasí sice nedělal,protože dle zkušeností byl měsíc právě v „novu , což většinou vždy znamená nízký tlak,a tím pádem déšť a chladno zde ve střední Evropě.
Vyrazili jsme poměrně pozdě,skoro až k polednímu,tedy před obědem a dle předpokladu se tedy nedalo udělat ten den mnoho kilometrů.Vzhledem k tomu,že jsme ještě doplňovali zásoby a informace po cestě,vše se protáhlo.Nakoupili jsme asi za 900 kč zásob,tedy polévek,nudlových omáček,rýži,kolínka,okurky,různé papírové a plastové kelímky a misky
a podobné potřebnosti.Vydali jsme se tedy směrem severním,rovnou přes Prahu na Teplice.
V Teplicích jsme se zastavili v internetové kavárně na zjištění bližších informací o trajektu a
zašli si na oběd do čínské nebo vietnamské jídelny.Počasí nám zatím přálo,bylo teplo a polojasno.Teplo bylo až moc,což se projevilo dodatečně na východoněmeckých rovinách mezi Drážďanami a Magdeburgem.Po překročení hranic jsme zamířili k Drážďanům a začali
teprve kalkulovat náklady na cestu a ostatní situaci.Rozhodli jsme se vyměnit ještě nějaké koruny za EUR,což se ukázalo jako problém a bylo to možno prakticky pouze v německé Reisebank na hlavním nádraží v Drážďanech.Tam nás ještě navíc pěkně natáhli,takže za 3000 Kč nám vyměnili pouze 85 EUR.
No vydali jsme se šikmo k severu,tedy po dálnici směrem Lipsko,Halle,Magdeburg,tam jsme to stočili úplně na západ,přes Braunschweig do Hanoveru,kde jsme se opravdu již otočili k severu na Hamburg.Vše po dálnici,cesta byla nudná a vleklá,eura za benzín ubíhaly a
kilometry přibývaly.K večeru jsme se dostali k Hamburgu a začli projíždět pod Labem tzv. „Elbtunelem“.Pomalu se dávalo do deště a přeháňky se střídaly s chvilkami sucha.Za Hamburgem pomalu končila dálnice a začínaly mokřiny a slaniska tzv. „marše“.Přiblížili jsme se k Husumu a už bylo pomalu opravdu skoro tma a navíc vítr a pršelo.Nezajížděli jsme proto nikam k pobřeží a utábořili jsme se na pastvině poblíž kanálu a pasoucích se býků mezi dvěma farmami a větrnými elektrárnami. Provedli jsme běžné úpravy interiéru vozu,povečeřeli a zalehli očekávajíc příští den s kapkami bubnujícími na střechu našeho pojízdného obydlí.
Ráno se trochu vyjasnilo do polojasna,ačkoli celou noc pršelo.Protože jsme byli asi 50 km od dánské hranice,připravil jsem se na nejhorší v představě neskonalých potíží,které mi připravili Dánové asi před 10ti lety.Přiblížili jsme se k hranici, já celý nervozní v očekávání věcí příštích,ale nic se nedělo.Nějací dělníci již rozkopávali krumpáčemi základy celní budky a já si uvědomil,že jsme vlastně všichni již v EU.První překvapení bylo vcelku příjemné a otevřelo nám další cestu k severu.Benzin se pohyboval v podobné relaci jako v Německu kde stál cca 1,23 – 1,25 euro.V Dánsku se pohyboval od 7,86 dánských korun na vedlejších okreskách,později zpět kolem dálnice již byl dražší od 8,80 až 9,90 DK.Uvědomili jsme si,že Dánové jsou sice v EU jako my ale také jako my mají ještě svoji vlastní měnu zachovánu.No nebyl to celkem problém,protože u pumpy přijímali euro.V obchůdcích u moře měli zase kasy,které jim automaticky na euro přepočítávaly,ti co tyto kasy neměli brali pouze „Scheine“, nebo-li peníze papírové a vraceli v dánských korunách zpět.
Vydali jsme se po pobřeží severního moře,tj. Nordsee,kde to sice foukalo ale příroda s dunami a chaloupkami zapadlými mezi duny ,zastřešenými,rákosem nebo-li došky byla nádherná,což vypadalo, jak okomentoval syn, jako chýše hobitů.Průjezd kolem pobřeží
Severního moře byl malebný ,ale pomalejší,takže nám trval skoro celý den,nazpět po východní dálnici jsme zvládli Dánsko za několik hodin.Cestou k severu jsme navštívili ještě město Hanstholm ve „řvoucí zátoce“,příhodně pojmenované,kde byl tak ledový vítr ,zima a velké vlny,že jsem i v hustém svetru a větrovce promrznul na kost za několik minut.Obrátili jsme se směrem do vnitrozemí a navštívili ještě po cestě ptačí rezervaci Vejle s pozorovatelnou vybavenou dalekohledem,museem vycpávek a přehledným popisem a informačním systémem,vše zadarmo.Představili jsme si,že u nás,především ty dalekohledy na prvém místě by zde nevydržely a přestože na tenkém řetízku přivázané, jistě by zde týden nepřečkaly.K večeru jsme dorazili na horní výběžek jutského poloostrova nebo-li Jyllandu do města Hirsthals,odkud vyjíždí pravidelné trajekty norské společnosti Color Line do Norska a také do Anglie, jako podobně zpět z Norska do Dánska a Anglie.Je to přímá ale jedna z nejdelších cest,tedy i pěkně drahá.
Při přejezdu z Dánska do Švédska mosty nebo trajektem to vyjde zhruba na třetinu nebo čtvrtinu.To jsme se dozvěděli až po zkušenostech s cestováním ve Skandinávii.Chcete-li však do středního lesnatého Norska v oblasti Telemark nebo Agder přes Švédsko,ujede člověk navíc asi 1000 km,takže zase ztrácí čas.
No dojeli jsme do Hirsthals a nasměrováni do přístavu jsme zajeli k molům na odbavení trajektů.Velká budova společnosti Color Line dominovala přístavišti,takže jsme zaparkovali a vydali se na výzvědy.Nezbylo mnoho času na promýšlení nebo kalkulování,odhadoval jsem to tak na 6000 kč,syn na to,že do 8000 kč to vezmeme.Budova připomíná letištní odbavovací halu asi o 4 patrech.Od prospektů ve vstupní hale je občan nasměrován do prvého patra,kde jsou odbavovací kukaně jako na letišti.Po požadavku informace jsme byli vráceni a vyzváni ať si vyzvedneme lístek a počkáme na naše číslo, jako v bance.Lidé se hrnuli,rovnou kupovali lístky a za chvíli na nás přišla řada,měli jsme číslo 101 jako od naší chalupy. Dohadování v angličtině i němčině s blonďatou slečnou norského původu nepřineslo moc informací ani řešení,pouze tvrdou realitu.Můžeme si zakoupit zpáteční lístek pro auto i pasažéry rovněž v euro,což po přepočtu dělalo bez 3 euro 350 EUR, v norských korunách to ukázalo 2540 NK.No lekli jsme se, moc času na přepočtení a uvažování jsme neměli, jak zblblí jsme kývli hlavou a pak jsme teprve začali mít obavy.Spočetli jsme,že jsme už utratili asi přes 100 euro za benzin sem.Tato položka nás vytočila a zbylo nám asi 200 euro.Začali jsme se obávat o zdařilý návrat,ale nádrž jsme měli plnou, jízdenku koupenu, bylo 19.00 a v 19,30 odjížděl trajekt.Zapsala nás do počítače a nasměrovala k celním budkám na nábřeží.
Tam jsme podali zpáteční jízdenku,podle ní a počítače nám vystavili „pasengers tickets a vehicle ticket“ a zařadili nás do řady „number one“.Naváděcí manipulant od nás převzal při nalodění „vehicle ticket“ a rozjeli jsme se do útrob lodi.První 4 spodní patra sloužily k nalodění kamionů,karavanů,osobních vozů a případných motorek a kol.
Úplně dolů směřovaly kamiony jako těžiště,posuvné zvedací podlaží nabíhaly a zařazovali jsme se za sebe k parkování v lodi.Po vyzvednutí nezbytných příručních zavazadel ,zabrždění a zařazení rychlosti jsme opustili tyto prostory do pátého podlaží a po vyplutí byly prostory vodotěsně uzavřeny.Od pátého do devátého podlaží nebo-li „decku“,a následně desátého otevřeného vyhlídkového „sun decku“ bylo možno se volně pohybovat po lodi, mimo placené kabiny cestujících.Loď byla vybavena v šestém podlaží nákupním střediskem, v sedmém velikou restaurací s teplým bufetem, něco jako bývalá Koruna v Praze, dále kino, místnost na hraní pro děti, sedací „šláfcimry“ pro cestující.Přeplavba trvala 4,5 hodiny.Vlny byly poměrně velké,ale ne tolik aby rozhoupaly výrazně loď.Zvracet se zřejmě nikomu nechtělo a nám taky ne.Lidé si dopřávali v restauraci,neboť byli většinou norského nebo dánského původu,popřípadě německého a trochu holandského.Oznámení probíhala pouze ve skandinávských řečech, jenom hlášení vážnějšího rázu ještě v angličtině a němčině. Cítili jsme se jako Maďaři,nebo lépe řečeno lidé nerozumící těmto lámavým řečem.Setmělo se a nevlídné moře řečené zde Skagerrak jsme zdolávali potmě na spacích sedadlech, nebo procházkou po palubách a obchodě.Před půlnocí jsme se přiblížili Norsku,tato skutečnost nám byla oznámena a byli jsme vyzváni k nástupu ke svým vozům.
Kristiansand svítil světly do noci,loď se otáčela na přistání v rejdě a mi všichni plní netrpělivosti čekali, než se loď ukotví,přiváže,otevře,nastaví litinové plotny a vše se dá do pohybu.Pomalu jsme byli postupně vyzýváni k opouštění podpalubí a vyjížděli jsme na nábřeží již norské a směrováni k výjezdu kolem zavřených pasových budek k celnici.
U celnice stála celnice ve žluté vestě a odbavovala vozy,namátkově každý pátý odstavila do celních prostor k bližších kontrole.Samozřejmě se dostalo taky na nás, jestli to byla náhoda,nebo neobvyklý vzhled našeho vozu,nás a čísla vozu nevím,ale přikládal jsem tuto skutečnost spíše druhé verzi,což jsem již zvyklý.
Nabouchaný celník,jinak řečeno skandinávská vazba, si nás vzal do parády,chtěl otevřít kufr a vyptával se po kolikáté jsme v Norsku,kam směřujeme ,kde budeme spát a podobně.No spaní jsme nasměrovali na kempink a dnes jsme s obavami potvrdili,zkrátka dnes přespíme v autě.Trochu zaváhal,ale byl to sympatický chlapík,mávl rukou a pronesl „so long“ a pokračovali jsme již bez omezení do vnitra osvětleného nočního města Kristiansand.Podle dokonalých směrovek jsme zamířili okamžitě do údolí Setesdal a začli hledat místo pro přespání.Předměstí nevěštilo nic příhodného a tak jsme pokračovali a pokračovali až najednou koukáme,ujeli jsme již 8 km a v tom se naskytla odbočka do lesa nad jezírkem u benzinové pumpy poblíž.Zajeli jsme tam a začali urychleně připravovat autonocleh,na to následně spokojeně usnuli.

Ráno kolem třetí hodiny jsme se probudili zimou a tak tomu bylo již skoro pořád až na jednu
výjimku,kdy bylo přes noc tepleji.Jinak se teplota v noci pohybovala okolo 5 C , což nebylo mnoho a způsobovalo to prochladnutí nebo lépe řečeno zledovatění vrchní vrstvy spacáku. Polystyrenová karimatka hřála ze spodu výborně, ale nahoru jsme si měli vzít ještě nějaký přehoz.Vzpomněl jsem si zpětně,že jsme používali takto za našeho mládí s manželkou ještě jeden rozkládací spacák nahoru a pak to bylo teprve bez chyby.No tak velký problém to nebyl,abychom ho nezvládali,ale trochu to rušilo k ránu ze spaní.Ráno
v Norsku bylo chladnější a celé to připomínalo předjaří u nás,kdy se všichni těšíme na zvýšené teploty ale sluníčko jen hřeje ale nepálí.No vydali jsme se s chutí a optimismem směrem severním po známém a inzerovaném údolí Setesdal.Příroda hezká, jezera, lesy, louky,chatky a drobné vesničky,spíše osady s roztroušenými obydlími,ticho,klid,málo obyvatel i hluku.Příroda připomínala vcelku Střední Povltaví ve velkém,což je oblast nám Čechům se zamlouvající a proto se nám líbí i v Norsku,myslím,neboť ta nám známá krása je zde umocněna a zveličena i o příslušné vedlejší produkty jako jsou borůvky,houby a dostatek ryb v jezerech a řekách.Údolí Setesdal se vine prakticky kolem jedné větší řeky nazývané
Odra ale taky Opra a nebo Otra.Vyskytuje se takto psáno různě v mapách i příručkách, potažmo reklamách.Řeka je to krásná a ve své střední části tvoří oblast zvanou Bygland.
Připomíná kanadské řeky s čistou prudce proudící vodou přes žulová plata a okolními krásnými panoramaty.Rozšiřuje se v dlouhý fjord nazvaný Byglandfjord,něco jako přehradní jezero a celá oblast se platí mýtem v délce asi deseti km podél fjordu s jedním tunelem.
Mýto stojí 25 NK nebo 3 EUR a vhodí se do kasičky,kde po naskočení zeleného světla vyskočí lístek a otevře se závora.Drobné jsme neměli a tak jsme využili informace níže,že po zmačknutí knoflíku bez peněz vyjede také lístek s číslem konta na které máme zmíněnou částku doplatit u norské banky.Tolik důvěra v občany.Tuto možnost jsme chtě-nechtě museli využít a tak se dostat dále.Po opuštění oblasti Byglandu jsme navštívili inzerovaný Mineral Park při cestě,kde se vystavovaly různě skulptury zvěře z žuly zarámované ve skanzenu znázorňující bydlení a život v minulých staletích.Po ujetí asi 200 km jsme dorazili do městečka Valle,kde jsme si v informačním středisku zajistili přehlednou mapku pěších túr v okolních horách a ihned jsme na jednu vyrazili..Mimo údolí a cestu jím se vinoucí se směrem k moři rozkládaly už jenom hory a pohoří pouze s pěšími stezkami.Je to značně opuštěná oblast,kde se potulují jen pěší turisté a případně ovce z nějaké farmičky.
Vyjeli jsme asi 900 m nad údolí a městečko Valle, do osady nazvané Berg,odkud jedna túra začínala.Jakmile jsme v těchto místech zabrousili do lesa , ihned všude mraky hub,většinou
křemenáčů a špičníků provázejících zakrslejší březiny.Vydali jsme se pěší stezkou k chatám Svartenut ,Bosbu a Stavskar.Mapka určovala délku túry k chatě Stavskar 2 hodiny,chatě Bosbu 3 hodiny a další 2 hodiny k obhospodařované chatě Svartenut.První kilometry jsme procházeli rašeliništi a vřesovišti mezi zakrslými břízkami přes mokvající potůčky.Jedině po kamenech se dalo překročit,jeden chybný krok a boty byly plné vody.Ještě ,že zrovna nepršelo.No užili jsme si své,prošli jsme kolem malé chatky a horského jezera Roennesvatnet až skoro k první chatě,kde už se válely mlhy a bylo poměrně chladno a surově.Vrátili jsme se nazpět,po cestě nás zastihl liják asi tak na 5 až 10 minut,čímž rašeliniště a mechy spolehlivě nacucaly vláhu a dávali nám to najevo.Šlápnete-li do takového mechu s probořením se do cca 30 cm,stačí vám to ke spokojenosti.Přišli jsme promočeni a řádně unaveni,což je prý v Norsku na horských túrách normálka.Byli jsme rádi,že takto úspěšně skončil den,odbočili jsme ze Setesdalu na vedlejší cestu směrem do jiného údolí a zaparkovali na opuštěném lesním parkovišti,kde jsme si připravili večeři nezbytné houby s kolínkama nebo rejží ochucené nějakou polévkou nebo omáčkou.Velmi dobře jsme se najedli,pojedli ještě hromady borůvek,nechali boty vysychat venku a uložili jsme se k dalšímu dobrodružnému spánku v divočině.
Rána jsme se dočkali prochladlí ale svěží.Ihned jsme začali shánět topivo na oheň,kterého bylo všude dost,tedy tak se to jevilo.Jelikož jsme ale byli na severu,tak veškeré suché stromky ,roští a dřeviny obsahovali hodně smoly a tím pádem byly hodně houževnaté,což jsem měl zanedlouho bezpečně zjistit.Přeskočil jsem mokvající potůček do lesa a chytil se první soušky,stromku asi metr vysokého a suchého napůl nahnutého.Souška však nepovolila při mé představě ulomení,zkroutila se ,vymrštila,praštila mne horním koncem do oka a já upadl do mechu a rašeliní v potůčku.Mokro mi nepřidalo.Za nadávání už jsem byl podruhé opatrnější a dřeva jsem pečlivě vybíral a hlavně přístup k nim.
Po vydatné snídani jsme sbalili saky a paky taky a vydali se dále.Krajina se změnila na horskou Kanadu západního typu.Krásná jezera mezi hvozdy a skálami,tu a tam příjezdové cesty k samotám tvořeným malými sruby s travnatou střechou skandinávského typu.Lidé si zde na velkou společenskost a hluk nepotrpí.Krajina se zdá opuštěná,ale když se lépe podíváte tu je ukryta chata a tam zase srub,nenápadně,dosti daleko od sebe,takže neruší pocit samoty,ale přesto nadosah.Je těch Norů jen asi 4 miliony a na samotu si potrpí,však mají dost prostoru.Asi po 20 km jsme dojeli do místa zvaného Grimsdalen s chatou Grimdalstunet,což je nějaké významné místo,rodiště a bydliště známé sochařky,která má své veřejné práce v Oslu.Zde je,tak jak už to bývá v Norsku,museum v přírodě se starými domy a selskými dvorci a mezi tím jsou dokonale opracované sochy zvířat z žuly,většinou medvědů a medvíďat v různých pozicích a hrách,poblíž stojí obrazová galerie.je to nádherné,všichni se tu na cestě zastaví,dají si v galerii kávu,porozhlédnou se a jedou zase dále.Nad střediskem je vyhlídková stezka,která je na různých místech označována tabulkami s informací o zvěři ,stromech a rostlinstvu zde se vyskytujících.Je to pěkné, poučné a nikdo to nerozbíjí.Všude okolo zase u stezky plno hub,křemenáčů i pravých hřibů a nikdo do nich nekope.No udělali jsme pár fotek a pokračovali dál.Neměli jsme moc informací a průvodce o okolní krajině,takže jsme nepokračovali do několik km vzdáleného Dalenu,známého jako výchozí místo slavného plavebního kanálu v Telemarku ale zabočili jsme napravo na vedlejší vozovku,po které jsme se jali sjíždět hory do dalšího údolí.Kdybychom měli více informací namístě,jistě bychom navštívili poblíž Dalenu krásné městečko Rjukan s vodní soutěskou a slavnou elektrárnou a nedalekou nejslavnější a nejkrásnější norskou horu Gausta s vyhlídkami po celém okolí až k Oslu a norskému moři u Stavangeru.No sjeli jsme hory krásnou cestou do vísky Skafsa,což bylo zálesácké hnízdo připomínající Dawson na Aljašce.Jedna Store,dřevěný kostelík a několik rozházených chaloupek,vše dřevěné a nádherně natřené barevně s odstíny do hněda.Hladoví a unavení jsme zakotvili v krámku,kde jsme se vrhli na čerstvý , vonící chléb a vybalili zbytky norských korun a eur.Po lámaném dohovoru,kdy žena prohlašovala 18 a my jsme chápali 8,jsme nakonec pochopili a protože eura nechtěla a měli jsme jenom těch 8,tak jsme chtěli chléb vrátit.Ale protože jsme ho neustále matlali a obraceli v ruce,mávla rukou,vzala 8 a mi celí šťastní popadli chleba a s radosti nad tím,jak jsme vydělali,na prvním parkovišti jsme si dopřávali tento chléb s různými pomazánkami a paštikami naší provenience,až jsme ho dočista sbaštili.No později níže ve větší civilizaci jsme zjistili,že ten samý chleba se dá v supermarketu ve Sparu koupit opravdu levně niko-li za 18,ani za 8 ale dokonce za 5 NOK.Ovšem drsný sever je sever a supermarket je supermarket.

Definitivně jsme se obrátili k jihu opět další soustavou širokých údolí zvaných Nissedal.
Hlavní údolí je jaksi širší,světlejší a plné velikých a širokých jezer.No rybaření tu musí být pohádka,však jsou všude rybáři k vidění.Klesali jsme nádhernou horskou přírodou do mohutného údolí.Prakticky jsme si podle názvů připadali jako doma,protože jsme se pohybovali v oblasti dvou mohutných údolí a to údolí řeky Otry a údolí podél jezera Nissy.Přejmenovali jsme to na výpravu Odra/Nisa.Velmi pěkným a příjemným pomocníkem na cestě byly na každém parkovišti informační tabule s velkou mapou oblasti a prospekty map v malém provedení,které upozorňovaly podrobně na cestu a zajímavosti kolem,které stojí za to navštívit.Každý okres nebo-li „Kommune“ má svůj znak,nebo-li heraldiku. A také svoji podrobnou mapu.Toto vše nám bylo příjemným pomocníkem a informátorem na cestě.
Musím však uznat,že pouze v oblastech vzdálenějších hlavnímu městu,neboť okresy do cca 20 km od hlavního města měly informační prospekty rozebrány nebo příslušenství mírně zdevastováno.No vyhnuli jsme se mohutnému a dlouhému jezeru Fyresvatn a zamířili podél jezera Vravatn a Vradal k jihu k jezeru Nissevatn,dávajícímu jméno celé oblasti Nissedal.
Jezero je velmi dlouhé a marně jsme hledali větší místo,kde by bylo něco jako větší civilizace,tedy banka,pošta,obchod a případně ke koupi i pohledy..Po zastávkách u jezera,kdy jsme absolvovali sběr hub a borůvek a rovněž případnou koupel jsme zastavili asi ve dvou třetinách jezera na velmi příhodném místě,odbočce do lesa s výhledem na jezero v zapadajícím slunci,kde měli dřevaři zřejmě něco jako stanoviště pro svoz dřeva. Zde jsme rozbili tábor a začalo typické vaření a ostatní kempové přípravy a relaxace,což nám zabralo celé pozdní odpoledne,zakončené přípravou na noc a spánek.
Bylo pěkně a jezero v zapadajícím slunci včetně táboření na východní straně nám dopřávalo sluneční paprsky až asi do půl desáté večer.Ráno jsme se probudili zase trochu prochladlí,což jsme však brzy rozhýbali přípravou snídaně.
Vydali jsme se dále a u jižního konce jezera jsme konečně narazili na větší zálesácké sídlo nazvané Treungen,odpovídající naší představě plně obslužné vesnici se vším vybavením.kde byl malý supermarket „SPAR“,banka,pošta i infocentrum,kde mimo jiné prodávali i pohledy a známky.Vyměnili jsme nějaké eura za NOK a nakoupili v supermarketu potřebné produkty jako mléko,chleba atd.,což nebylo ani tak drahé s výjimkou piva,které chtěl syn ochutnat,nejlevnější stálo 25 NOK,což bylo řádně předražené.Nakoupil jsem pohledy a známky a konečně rozeslal pozdravy několika známým.Bylo zrovna poledne,takže jsme po ujetí několika kilometrů zastavili u nějakého menšího jezera vybaveného parkovištěm se stolečky a lavičkami pro rybáře,rozbalili jsme všechny naše starší i nově nabyté lahůdky nakoupené v obchodě a vydatně jsme se najedli.Po jídle jsme vyrazili pomalu dále a kde bylo něco pěkného jsme zastavovali abychom se porozhlédli.Kolem páté hodiny odpolední jsme dorazili do Amli,sídelního městečka dalšího,sousedního okresu.Bylo to příjemné městečko,které jsme si prošli a za řekou na západní straně jsme objevili trekovou cestu vedoucí po žulových plotnách,krásně značenou a vybavenou opětně informačními tabulemi o stromech a květeně zde se vyskytující.Stezka vedla po žulových plotnách až na mohutné vrcholy,žulové,hladké hory s výhledem na údolí i okolí,bohužel,vybrali jsme si hodinu nevhodnou,tj.asi mezi 4 až 5 hodinou odpolední,kdy v Norsku proběhly pravidelně krátké ale vydatné nepravidelné tří až pětiminutové přeháňky,které nás vyhnali ze stezky,kde jsme dosáhli asi čtvrtého pozorovacího stupně celé trasy,která měla asi 21 zastavení,z nichž to předposlední mělo název „Hitlerova vyhlídka“.Na Hitlerovo jméno jsme v souvislosti s turistikou narazili asi 3x,tady to zřejmě není moc profláknuté a zakázané jméno,protože Norové byli za války s němcema a u nich se žádné pogromy proti lidskosti jako ve střední Evropě tedy zřejmě asi nekonaly.
No stezku jsme neabsolvovali,což byla škoda,vypadalo to vše seversky exoticky a nás to nakonec mrzelo,protože jsme vyrazili dále ale počasí se tak jako vždy po páté umoudřilo a udělalo se příjemné hřejivé polojasno opětně až do deseti.Už jsme se nazpět nevraceli a zakotvili jsme asi kolem šesté či sedmé zase u menšího jezera,opětně na větším place v lese poblíž silnice,kde jsme se věnovali relaxaci,sběru borůvek a následnému vaření večeře.Ráno jsme zase vyrazili pomalu dále a protože jsme vyrazili poměrně brzy,stačili jsme ještě absolvovat sběr hub u jednoho jezera,kde jsme prováděli ranní toaletu,a to množství hub nás opětně tak ohromilo,že když jsme měli každý plnou náruč,tak jsme to radši přestali sbírat a nechali jsme to tam pro zvířata.Chtěl jsem to fotit ale došel nám film,tak jsme to jen procházeli a pozorovali.Zajímavý,že i ty největší křapáče nebyly červivý,zřejmě je to tím severským počasím.Pak jsme se vydali směrem k moři,syn se ale rozhodl,že odbočíme z hlavního tahu do městečka Grimstadt,rodiště slavného norského spisovatele Henrika Ibsena o kterém se učil ve škole a nějak mimořádně na něj zapůsobil.No udělali jsme dobře,ačkoli jsem tomu nebyl ze začátku moc nakloněn.Grimstadt je opravdu velmi pěkné a příjemně působící přímořské městečko.Po ránu zde byl klid a ticho,jasná obloha,trhovci s ovocem a zeleninou připravovali své krámky k prodeji.Prošli jsme přístav,vystoupili na místní kopec s kostelem a výhledem z přilehlého parku na přístav a město.Pěkný parčík vybaven keři,cestičkami,sochami a středověkými děly.Zpět jsme se vydali od kostela ve skále vystříleným tunelem asi kilometr dlouhým,který ústil dole do města poblíž našeho parkoviště.Nakoupili jsme letní jablka a fascinovalo mne,tak jako i později v hlavním městě Kristiansandu,že všechno ovoce i zelenina byly perfektní,čerstvé,čisté a prvotřídní,nikdy žádný zmetek nebo i vzhledový či chuťový nedostatek,přestože jablka byly např. z Jižních Tyrol.Nějak tu kvalitu ještě oproti zboží prodávanému u nás upřednostňují.Podobně mne později nadchly perfektní,dokonale zralé a veliké banány a dokonce levnější než u nás (5NOK/1kg), v přepočtu asi 25 kč,vzhledem k tomu,že Norsko není ještě v EU.Další městečka po pobřeží směrem do Kristiansandu už nebyla tak útulná a příjemná jako Grimstadt,dálnice po pobřeží dokonalá,dokonce zase s úsekem,kde se platilo mýto,což jsme tentokrát demonstrativně zaplatili.U jednoho supermarketu u benzinky v jednom příbřežním městečku jsme opětně nakoupili a zjistili jsme,že většina prodavaček i nakupujících dívek jsou blondýnky,ale takové typické severské typy,opravdu bílé.Zachutnal nám tady chléb i mléko,nevím jestli byly tak dobré,nebo jestli nám těmi zážitky tak trávilo.Chutnalo nám mléko naopak tučnější oproti místním,kteří většinou kupovali mléko bez tuku ač dražší.Po vyzkoušení jsme to nechápali,mléko chutnalo jako bílá voda,zřejmě jim záleželo na linii a zdravé výživě.Odpoledne jsme dorazili do Kristiansandu,a opětně jsme museli platit mýto.Když jsme proštudovali proč,zjistili jsme,že se mýto platí při každém vstupu do města,zřejmě za použití městských komunikací.Jakmile motorista opustí město musí platit při vstupu znovu.Ve městě jsme zaparkovali dobře,protože asi po páté byly všechny zákazy stání a parkování,které byly skoro všude, uvolněny.Procházeli jsme se tedy městem,zastavili se v přístavu abychom si ověřili a prověřili odplutí a všechny souvislosti,dobili jsme mobily v plavební společnosti Color Line,prošli pobřeží až k pobřežní promenádě a pevnosti, přetvořené po vyhoření v sedmdesátých letech na přepychový hotel,kde se pořádají svatby a kde se zrovna jedna konala.Pevnost byla asi z 16tého století,vybavená tradičními středověkými děly a sloužila původně místní vojenské osádce k obraně přístavu.
V moři plavaly obrovské zrzavé meduzy,připomínající velké rozkřáplé houby rejpanky a zřejmě se živily z přístavních odpadů,protože byly vidět v každém přístavu.Mezi nimi proplouvaly labutě žebrající o potravu a meduzy jim zřejmě nijak nevadily ani je nežahaly,protože je labutě příliš v úvahu nebraly.
Po příjemném odpoledni jsme zjistili,že jsme to moc dokonale neproplánovali a zbývají nám ještě 2 dny do odplutí,což jsme mohli původně využít a jet ještě dál na sever.Zamířili jsme proto z města na západ po pobřeží a asi po 20ti km jsme zabočili k severu do oblasti dalších malých jezer a hlubokých lesů.Ujeli jsme celkem asi 50 km a začli hledat nocleh.Našli jsme ho u jezera Hoyesvatnet,poblíž rychlíkové trati Kristiansand-Stavanger,kde projížděl 2x denně tiše a dobře fungující rychlovlak,něco jako naše Pendolino.Zdrželi jsme se tu celé 2 dny a podnikali vycházky podél jezera nebo krátké vyjížďky do okolí do blízké vsi Oyslebe.
Opět všude plno borůvek a po páté hodině,tradičně,když se příroda uklidnila a udělalo se typické hřejivé babí léto každý den do deseti,bylo zde v přírodě báječně.
Vyrazil jsem okolo jezera k přítoku na druhé straně podél silnice,kde se vléval do jezera mohutný,tedy spíše široký potok.Na okraji pronikali do potoka z jezera malí lososi a v určitou dobu,což bylo právě asi mezi pátou až sedmou hodinou,lovili zřejmě nízko létající mušky nebo muchničky nad potokem.Zahnal jsem nebo spíše řečeno podařilo se mi zahnat jednoho malého lososa do tůňky mezi kameny a tady ho ulovit do dlaně.Byl velký asi 5 až 6 cm a velmi krásně vybarvený,olivově hnědý hřbet,brčálově zelené břicho a karmínově červené ploutvičky a tlamu..Velmi pěkný pohled,škoda,že jsem sebou neměl foťák,protože potom později se mi už žádného chytit do ruky nepodařilo,byla to spíše náhoda.V jezeře vyskakovaly obrovské kusy,zřejmě lovily zase ty malé.Rybáři by si určitě přišli na své.
Když jsem se vracel zpět,projížděl po pobřežní silnici osamělý cyklista a v tom tichu bylo slyšet jen šustění galusek,jak se opíral do pedálů,rytmické šš..šš..šš.V ten moment si člověk uvědomil jak dokonalé je zde ticho.Toto narušil akorát 2x denně projíždějící rychlovlak,jak už jsem vzpomenul dříve,projíždějící ráno a večer.
No když se završil čas poslední den,vydali jsme se dopoledne zpět do Kristiansandu.kde jsme měli odplouvat v pondělí ve 13,00.Přijeli jsme tam asi v 10,00,takže jsme se ještě potulovali po přístavu před naloděním a pak už to šlo ráz naráz.Po nalodění začal zase život ubíhat a klid a ticho místní přírody zůstaly za námi.Plavba tentokrát probíhala ve dne a při klidném moři.Necelých 5 hodin se nám zdálo pomalých a už už jsme koukali abychom byli v Evropě,tedy střední.Paradoxně nás Dánsko přivítalo špatným počasím,tedy zataženo,déšť a nevlídno.Nechtělo se mi zde zdržovat,ačkoli syn měl ještě chuť navštívit místní mořské akvárium s faunou severního moře,nově otevřeného,ale vysoké vstupné (cca 20 eur) nás odradilo a když jsme zjistili,že na dánských dálnicích se neplatí,podobně jako v Německu, rozjeli jsme se přímým směrem vnitrozemím Dánska domů na jih.Cesta po dálnici ubíhala příjemně a velmi rychle,takže jsme oproti cestě po pobřeží,kde jsme strávili objetím Dánska celý den,tentokrát překonali Dánsko během několika hodin,a když se začlo před devátou stmívat,tedy dříve než v Norsku,byli jsme již v Německu.A čím dále do Německa,tedy Schleswigu a Holštýnska,lilo jako z konve.Nabrali jsme v jedné vesničce benzín. A zjistili poblíž pumpy nově rozestavěnou silnici,uzavřenou a chráněnou proti hluku a civilizaci drobnou vegetací.Odstavili jsme auta,rychle vytvořili lůžkovou úpravu a rychle a spokojeně usnuli.Druhý den jsem už měl být v práci,ale protože se vše zdrželo trajektem a nechtěli jsme utrácet za víkendový zdražený provoz,musel jsem zavolat do práce a prodloužit si ještě o den dovolenou.Cesta už probíhala přes Německo v poklidu,ačkoli nám vydržela na celý den a jakmile jsme opustili Schleswig/Holstein s Hamburgem,přestalo dokonce pršet a udělalo se polojasno,což potom vydrželo až domů,kde jak jsme se dozvěděli později,měli po celý týden oproti Norsku zataženo a lezavou zimu s deštěm.Cesta skončila úspěšně a paradoxně jsem oproti podobnému návratu z dovolené v jižních zemích byl ihned čilý a plný energie.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
 
Komentáře (2)
 
27.02.08 19:02 Trochy
Bohužel fotky nebudou,digitální foťák byl až o rok později v Řecku viz příbuzný server recko.name/galerie.
27.02.08 18:32 hancaM
No to je super čtení! Ty kvanta hub a borůvek mi připomněly naší cestu na sever z r.1989!!, škodou 120!, projeli jsme Dánsko, Švédsko, i část Norska, byli jsme na Nordkapu....severská krajina je nádherná! P.S. A co fotečky budou?
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
f8m1k
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
 
˝Trochy˝ a jeho/jí aktivity
 
Cestopisy35
Galerie388
Hotely7
Diskuze6
Příspěvky
 
Venus Trade and Tours