Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Foto galerie
Video galerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Uživatel nepřihlášen.
OnLine: 0 | 4
Přihlášení
Invia - first minute
© 2006 Cestujeme Evropou
webmasterrecko.name

Celá Francie

Autor:
Zařazeno:
Francie
Napsáno:
05.06.07 13:06
Fotografií:
28
Návštěv:
8691
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 20:00
8 °C
Jasno
V, 2.6 m/s
Sobota 27. května 2006 : Metz - Nancy

Do Francie jsme se vypravili přes Německo a tedy přes hraniční přechod v Rozvadově. Dále jsme pokračovali přes Norimberk, Mannheim a Saarbrucken na hranice Francie.

Metz

Prvním francouzským navštíveným městem bylo město Metz. Parkování jsme nalezli v podzemním parkovišti v centru města, které je součástí rozsáhlého nákupního centra.
Řada ulic v centru města je pěší zónou. Nejprve jsme dorazili k honosné katedrále St. Etiénne. Ta byla vybudována mezi 13. a 16. stoletím. Vyznačuje se 42 metry vysokou chrámovou lodí a je tak třetí nejvyšší ve Francii.
Vzhledem k tomu, že se město nachází na soutoku řek Seille a Moselle, nachází se zde celá řada mostů a proto je město při troše představivosti možné přirovnat k Benátkám.
Naše cesta nás dovedla k nejstaršímu francouzskému stálému divadlu na náměstí Komediantů, které zkrášluje překrásná fontána.

Po necelých dvou hodinách v městě Metz naše cesta pokračovala směrem na Nancy, kde se na okraji města nachází autokemp Camping le Brabois.


Neděle 28. května 2006 : Nancy - Remeš - Paříž
Vzhledem k dešti, který se nad ránem spustil, jsme se rozhodli vstát poměrně brzy a již krátce po osmé hodině opouštíme autokemp.

Nancy
Směrové tabule nás směřují do centra města i když cesta trvá asi dvacet minut.
Nakonec parkujeme v jedné z postranních ulic nedaleko centra.
Město vzniklo již ve 12. století kolem tvrze vévodů lotrinských. Změnou vzhledu však prošlo v 18. století, kdy bylo za vlády Stanislase Lesczynského, polského krále, dokonale přebudováno. Chloubou města je především náměstí Place Stanislas, které bylo zařazeno organizací UNESCO na seznam památek světového kulturního dědictví.
Náměstí nás hned od počátku uchvátilo zejména svou bílou dlažbou a obrovskou plochou. Uprostřed náměstí dominuje socha Stanislase obklopená několika paláci z 18. století, v rozích náměstí se pak nacházejí nádherné zdobené fontány s pozlaceným zábradlím a bránami z tepaného železa. Na náměstí se nachází celá řada restaurací a kaváren a tak je velká plocha náměstí je pokryta stolky a židličkami.
Vkusnou branou, která napodobuje pařížský Vítězný oblouk vstupujeme směrem k vévodskému paláci.

Zatímco se počasí vylepšuje, opouštíme město Nancy a míříme do kraje šumivého moku - Champagne.

Reims
Parkujeme v centru Remeše nedaleko katedrály Notre-Dame. Hned naproti katedrále se nachází vinotéka nabízející především výrobek typický pro tento kraj - pravé šampaňské. Při pohledu na cenu za jednu sklenku tohoto moku jsme raději pokračovali dále ke katedrále. Ta je přístupná zcela zdarma. Celou si ji prohlédneme a její návštěva stojí opravdu za to.
Katedrála se začala stavět v roce 1211. Byla však poničena požárem, poté však byla navržena přímo pro korunovace, proto došlo k jejímu rozšíření. Rozhodně se tak nešetřilo na konstrukci ani na výzdobě. Katedrála, zejména její skleněné výplně utrpěly v průběhu druhé světové války. Proto jsou mnohé výplně nově vytvořené ve druhé polovině dvacátého století.
Zajímavostí katedrály je také skutečnost, že ačkoliv byla několikrát dostavována a přestavována, celá je postavena v gotickém slohu.
Pokud máte zájem shlédnout korunovační klenoty, navštivte biskupský palác Calais du Tau hned v sousedství katedrály. Z druhé strany katedrály se pak nachází městské informační centrum, kde je bezplatně k dispozici plán města.
S plánem v ruce jsme pak vyrazili k nedalekému divadlu a po pěší zóně pak dále na náměstí Pl. Drouet d'Erlon, kde se nachází opravdu zajímavá fontána. To je pravděpodobně poslední místo, které chceme v centru kraje Champagne vidět a odjíždíme směrem k hlavnímu městu Francie k Paříži.

Dálnici opouštíme výjezdem číslo 5 směrem na čtvrť Champigny a dle plánku jsme zamířili k autokempu Paris-Est. V Paříži se dle dostupných informací nacházejí pouze dva autokempinky. Ten druhý je nedaleko centra města v Boulognském lesíku. Do kempu Paris Est jsme přijeli, abychom zde strávili dvě noci pod stanem. Při pohledu na ceník jsme se nakonec rozhodli pronajmout si na dvě noci bungalov pro dvě osoby. Noc pro dvě osoby s autem a stanem zde totiž přijde na 20,5 euro za noc ve dvoulůžkovém bungalovu zde přijde pouze o padesát centů dráže na 21 euro. Vzhledem ke studenému počasí jsme se rozhodli zaplatit 42 euro za dvě noci v bungalovu. Ten sice nebyl příliš exkluzivně vybaven, ale bylo zde elektrické vytápění, což nám přišlo opravdu vhod. Webové stránky autokempu jsou na adrese http://www.campingparis.fr/.

Pondělí 29. května 2006 - Paříž
Paříž
Ráno jsme tedy vstali o půl sedmé ráno a vydali se do recepce kempu. Zde jsme nakoupili celodenní jízdenku na pařížskou městskou dopravu.
Jinak je systém pařížské hromadné dopravy velmi kvalitní a stabilní. Pařížské metro má celkem třináct tras a spojuje v podstatě celé město. Stanice metra se v centru nacházejí přibližně na každých dvou stech metrech. Trasy metra jsou označeny čísly, přehledné plánky tras jsou na každé stanici, v papírové podobě si je můžete zdarma vyzvednout v kancelářích na každé stanici.
Trasy příměstských vlaků RER jsou značeny písmeny. My jsme nejprve jeli linkou A až na konečnou La Défense.
La Défensezcela moderní čtvrť Paříže s mrakodrapy. Celá tato čtvrť byla pojmenována dle sochy stojící na centrálním náměstí symbolizující obranu (défense) Paříže v roce 1870.
Největší prostor zaujímá mohutná pěší zóna, kterou kráčejí každodenně tisíce úředníků do práce.
Ústřední stavbou čtvrti je kolosální Grande Arche. Tento monument byl dokončen v roce 1989 k 200. výročí Revoluce. Tato obrovská dutá krychle obložená sklem a mramorem je v jedné přímce s Vítězným obloukem, ale i s Óbelisque na Place de la Concorde či Pyramidou v Louvru.
Odtud asi po hodině naše cesta pokračovala metrem k Arc de Triuph, tedy Vítěznému oblouku. Podchodem pod snad nejrušnější pařížskou křižovatkou se dostáváme k tomuto významnému francouzskému pietnímu místu. Zajímavostí je, že přímo z tohoto náměstí se paprskovitě rozbíhá dvanáct ulic. Oblouk je 50 metrů vysoký a na své fasádě má čtyři hlavní plastiky. Ty zobrazují vítězné bitvy z dob Revoluce roku 1789. Po zaplacení vstupného je možné shlédnout v muzeu krátké filmy o historii oblouku nebo se podívat do patra s panoramatickou vyhlídkou na Paříž.
Pod Vítězný oblouk byl v roce 1920 pohřben neznámý vojín. Každý den v 18:30 se v těchto místech koná pietní akt.
Dále jsme pokračovali po populární Champs-Elysées. Tato jedna z nejslavnějších tříd světa směřuje k Louvru a v něčem mi připomínala spíše pražské Václavské náměstí.
Asi po dvaceti minutách chůze jsme odbočili kolem paláců muzea přes most až před palác Invalidovna, který je dnes luxusním hotelem. Kolem hotelu se dostáváme na Marsova pole a otevírá se nám tak úžasný pohled na dominantu celé Paříže - Eiffelovu věž.
Tato více jak tři sta metrů vysoká věž se tyčí na prostranství bývalého vojenského cvičiště a byla postavena v roce 1889 u příležitosti stého výročí Velké francouzské revoluce. Věž byla postavena třemi sty dělníky za necelé dva roky. Na stavbu bylo použito více jak 2,5 miliónů nýtů. Po nějakou dobu po svém dokončení byla věž nejvyšší stavbou na světě. Během jednoho roku provozu se vrátily veškeré náklady spojené s její výstavbou.
Do prvního patra je možné se dostat po 360 schodech či některým ze tří výtahů umístěných ve třech ze čtyř pilířů věže. Musíte však počítat s tím, že si na vstupenky a následnou cestu nahoru vystojíte i několika hodinovou frontu. My jsme zde čekali asi hodinu. Výtahem se z přízemí dostanete přímo do druhého patra. Pokud máte zájem vidět Paříž opravdu z ptačí perspektivy, je možné přestoupit ve druhém patře na výtah do třetího patra. Nad sebou pak uvidíte pouze televizní antény. Pohled na město z výšky 300 metrů je opravdu impozantní. Vstupenka do třetího patra stojí 11 euro.
Když jsme se vrátili opět nohama na pevnou zem, zamířili jsme k nejbližší stanici metra a vyrazili směrem k Moulin Rouge. Vystupujeme na stanici metra Blance a hned u východu z metra nás zaujme mlýn Moulin Rouge. Pokračujeme dále po ulici de Vpichy pokračujeme směrem k náměstí Pigalle. Cestou procházíme okolo celé řady erotických salónů a sexshopů. Náměstí Pigale bylo však pro nás zklamáním, protože zde kromě nijak nevýrazné fontány nic zajímavého není.
Popojíždíme jednu stanici metrem do stanice Abbesses, odkud vystupujeme do kopce na populární Montmartre, což je vlastně jediný kopec v Paříži. Nejen že je odtud nádherný výhled na město, ale nachází se zde také katedrála Sacré-Ceur. Ještě zbývá dodat, že je možné v případě potřeby se na vrchol Montmartre dostat také malou lanovkou, která je zmenšenou podobou petřínské lanovky. Tato lanová dráha je součástí pařížské městské dopravy, takže v případě, že máte celodenní jízdenku, můžete využít svezení se lanovkou.
Bílá bazilika Sacré-Ceur rozhodně stojí za návštěvu. Vstup do kostela je bezplatný. V jejím okolí se nachází řada malířů a dalších umělců, kteří Vám mnohdy neodbytně nabízejí možnost zvěčnit Vás na papír či plátno. V okolí se dále nachází také celá řada restaurací a kaváren.
Z Montmartru jdeme zpět na stanici metra a odjíždíme do stanice Concorde. Tomu uprostřed vévodí přes 3000 let starý egyptský obelisk. Odtud je také pěkný výhled přes Champs-Elysées až na Vítězný oblouk.
Z náměstí Concorde pokračujeme do zahrady předcházející Louvru. Procházíme okolo fontán, upravených cest až k samotné světoznámé galerii. Procházíme zmenšenou podobou Vítězného oblouku až před prosklenou Pyramidu, novodobou dominantu Louvru. Pyramida slouží jako vstupní hala do všech expozic, ke kterým se dostanete podzemními chodbami.
Od Louvru přicházíme k břehu řeky Seiny a dostáváme se až na ostrov Ile de la Cité a míříme ke katedrále Notre-Dame - chrámu Matky Boží. Tato katedrála byla vystavěna ve dvanáctém a třináctém století. Revoluce v 18. století pak však započala její chátrání. V devatenáctém století však započala její rekonstrukce a dnes je katedrála opravdu chloubou Paříže.
Metrem pak ještě odjíždíme na náměstí Bastile, kde si prohlédneme obelisk a míříme na svým způsobem zajímavé náměstí Pl. des Vosges. Toto náměstí je upravené do podoby parku, ale především zaujme zcela jednotnou zástavbou okolo celého náměstí.

Úterý 30. května 2006 - Versailles - Mont Saint Michel
Versailles
Zahrady ve Versailles jsou opravdu unikátní a rozhodně stojí za návštěvu. Vstup do parku je bezplatný a pohybovat po něm je možné buďto pěšky nebo zde existuje možnost pronajmout si elektromobil či vlastně jakési vozítko, které se pravděpodobně používá více na golfových hřištích. Cena za pronájem takovéhoto vozítka činí 28 euro za hodinu.
Zámecké nádvoří se v době naší návštěvy rekonstruovalo, proto jsme se raději hned vydali do zahrad.
Zámecký areál vzdálený 17 kilometrů od Paříže se rozhodnul postavit v roce 1661 Ludvík XIV.
Ústředním prvkem je vodní nádrž neboli také Velký kanál s Apollónovou fontánou, která znázorňuje koňské spřežení vynořující se z vody a mířící směrem k zámku. Velký kanál je možné využít i pro relaxaci v podobě projížďky loďkou. Za pozornost rozhodně stojí také množství živých plotů, soch či menších fontán.
Ačkoliv jsme si nestihli celou zahradu dostatečně prohlédnout, vypršel již po dvou hodinách čas, na který jsme měli zaplacené parkování. Proto jsme byli v poledne nuceni se vrátit zpět k autu.

Naše cesta pokračovala směrem na Bretaň, kterou jsme si vybrali za další místo své zastávky.

Mont Saint Michel
Okolo 16:30 jsme dorazili na parkoviště přímo před klášterem Mont Saint Michel. Toto místo spojuje s pevninou pouze silnice, která jako jediná zůstává při přílivu nad mořskou hladinou. Nebo respektive alespoň většinou. Jak jsme se dočetli v průvodci, přibližně třikrát ročně se pod vodou ocitne i tato silnice. Nicméně parkoviště, které je umístěno i něco níže než tato silnice, je při přílivu zaplaveno.
Toto malebné místo jsme navštívili v době odlivu. V této oblasti je charakteristické, že v době odlivu voda ustupuje až několik desítek kilometrů od pevniny. Proto byl Mont Saint Michel v době naší návštěvy jakýmsi ostrovem uprostřed nekonečného množství písku a bláta. Moře bylo zcela v nedohlednu. Mnozí této skutečnosti využívají a procházejí se po dně moře.
Nejprve jsme si prohlédli samotné městečko, poté jsme vydali přímo do kláštera. Vstupné činí 8,5 euro za osobu, ale prohlídka není rozhodně nezajímavá. Otevřely se nám nejen mnohá místa kláštera, ale i zajímavé výhledy do okolí a moře, které zde v tuto chvíli jaksi nebylo. Prohlídka kláštera je naprosto individuální bez jakéhokoliv průvodce.
Ačkoliv je dnes místo obklopené davy turistů, stále zde plyne klášterní život.

Středa 31. května 2006 - Saint Malo - Cap Fréhel - Morlaix- Quimper - Carnac
Saint Malo
Město se nachází na skalnatém výběžku a je v podstatě nedobytnou pevností. Celé staré město obehnané hradbami je tak úchvatné a autentické, že se ani nechce věřit, že po bombardování během druhé světové války muselo být celé město kámen po kameni znovu vybudováno.
Chvíli jsme se toulali městem, poté jsme si město i výhled na moře prohlédli z hradeb, abychom navštívili i jednu poklidnou typickou francouzskou kavárničku. Asi po dvou hodinách jsme se vrátili zpět k autu. Za parkování jsme zaplatili přibližně 1 euro za každou hodinu a vydali se podél pobřeží dále na západ.

Cap Fréhel
Naší další zastávkou byl jeden z nejkrásnějších severních výběžků v Bretani. Je to mys Cap Fréhel. Zde je možné sledovat blankytně modré moře omýlající skaliska. Obdivovat je možné také maják, který má prý dosah světel až 110 kilometrů a pochutnat si na některé místní specialitě v místní restauraci. Mys se nachází na nejsevernějším výběžku malého poloostrova v severní Bretani na pobřeží Cota d'Emeraude (Smaragdové pobřeží).


Morlaix
Toto město se vyznačuje zejména obrovským železničním viaduktem z roku 1863 tyčícím se nad samotným centrem města. Nedaleko hlavního náměstí se nám podařilo přímo u malého přístavu zaparkovat zcela zdarma. Viadukt jsme měli přímo na dohled, tak jsme se k němu hned vypravili.

Prohlídka města netrvala dlouho a tak jsme se za necelou hodinu vydali opět dále.

Quimper
Tomuto nádhernému starobylému městu dominuje ohromná gotická katedrála Saint-Corentin13. století s chrámovou lodí umístěnou neobvykle šikmo od kůru.
Okolo náměstí se nachází celá řada zajímavých domků s obchůdky. Při cestě z náměstí do kopce zpět k parkovišti jsme ještě navštívili malou botanickou zahradu, kde nechyběly palmy ani banánovníky. Krátce po osmnácté hodině jsme již byli v autě a studovali v autoatlasu cestu do kempu.
Východ a západ slunce je oproti našim středoevropským zvyklostem v Bretani zhruba o hodinu posunut a stmívat se tu tudíž začíná na počátku června až po dvaadvacáté hodině. Proto jsme měli dostatek času na vyhledání toho nejvhodnějšího autokempu. Jelikož bude další naší zastávkou oblast okolo obce Carnac, rozhodli jsme se kempovat poblíž carnackých menhirů.

Čtvrtek 1. června 2006 - Canrac - Villandry - Chenonceau
Carnac Menhiry
Menhiry, které se nacházejí v především v okolí obce Carnac, jsou tisíce kamenných mohyl a chodbových hrobů vytesaných z tvrdé žuly a uspořádaných do různých seskupení tajemnou neolitickou civilizací. Jak a nebo proč, se s určitostí dodnes neví. Z těchto všech staveb jsou pak vytvořeny nejúžasnější kamenné kruhy a řady v Carnacu. Vzhledem k tomu, že kameny byly pravděpodobně postaveny už v době 5 000 let před naším letopočtem, jsou mnohé z nich starší než proslulý Stonehenge a v dnešní době jsou považovány za nejvýznamnější prehistorické naleziště v Evropě. Některé z těchto kamenných řad mohly být původně až 4 kilometry dlouhé a sestávaly z tisíce menhirů. Stavba takovéhoto rozsahu musela být pro civilizaci, která ji budovala, zcela nepochybně nesmírně důležitá. Archeologové všeobecně upřednostňují teorii, že tyto stavby tvořily jakousi astronomickou observatoř.
Samotná pole plná menhirů jsou dnes oplocena, jelikož v minulosti docházelo k rozkrádání kamenů. Kamenů bývalo v minulosti dokonce 15 tisíc, dnes je jich okolo deseti tisíc.

Po více jak hodině odjíždíme přímo do městečka Carnac, kde bylo naším cílem místo zvané Tumulus Saint-Michel, neuvěřitelně staré pohřebiště založené asi 4 tisíce let před naším letopočtem. Na vršku u malé kapličky s výhledem na moře je orientační tabule s popisem celého okolí.

Pokračujeme přes Nantes, odkud se dálnice již stává placenou, na Angers směrem na Tours. Poslední úsek však pokračujeme po hlavní silnici mimo dálnici a jedeme přímo údolím řeky Loiry, která se na nějakou dobu stala další oblastí, kterou hodláme malinko prozkoumat. Řeka Loira je nejdelší francouzskou řekou. Mnohokrát hrála významnou roli v dějinách země. V jejím širokém údolí vyrostly pevnosti a zámky, jež sloužily panovníkům k obraně před nepřáteli, ale také jako místo odpočinku, bujarých radovánek a milostných pletek.

Villandry
Naší první zastávkou v údolí řeky Loiry je překrásný zámek Villandry
Jeho největší chloubou je opravdu úžasná zahrada. Ta je uvedena do původního stavu v renesančním stylu ze 16. století s květinami, zeleninou a bylinami vysázených do nejrůznějších geometrických obrazců.
Zahrady se dnes nacházejí ve třech úrovních a jsou propojeny stinnými pergolami a fontánami. Na horní terase je vodní zahrada, ve které je obrovská nádrž. Pod ní je zeleninová zahrada s ovocnými stromy a bylinami uspořádanými do geometrických tvarů. Na jižní terase je okrasná zahrada věnovaná lásce, jejíž květinové záhony uspořádané v geometrických útvarech znázorňují plameny, motýly, srdce a dýky, symbolizující různé podoby lásky.

Po více jak dvou hodinách opouštíme Villandry a pokračujeme přes město Tours k zámku Chenonceau, kam dorážíme před osmnáctou hodinou.

Chenonceau
I zde je podobně jako u zámku Villandry parkování na parkovišti před zámkem bezplatné. Vstupné však platíme okamžitě ještě před vchodem do zámecké zahrady. Vstupné do zámku a zahrady stojí 9 euro. Chenonceau je druhým nejnavštěvovanějším francouzským zámkem hned po Versailles. Původně tu stávalo nevelké opevněné sídlo. Teprve v šestnáctém století započalo postupné přebudování. Na mohutných pilířích, které původně nesly mlýn, začala vznikat téměř čtvercová budova s okrouhlými věžemi na nárožích. Výstavba byla dokončena v roce 1621.
Říká se, že zámek je možná nejromantičtější ve Francii.
K nádvoří zámku vede platanová alej. Vpravo je hlavní věž ze 13. století se zdobeným renesančním vchodem. Komnaty zámku jsou okázale vybaveny malovanými stropy, velkolepými krby, gobeliny či mnoha obrazy. Za pozornost rozhodně stojí rozsáhlá zámecká kuchyně, která nabízí mimo jiné celou řadu kuchyňského náčiní a nářadí a množství krásně vyleštěného měděného nádobí.

Po dvaadvacáté hodině odjíždíme dále do obce Mesland, kde by měl být autokemp. Tam také přijíždíme okolo třiadvacáté hodiny. Všude je již ticho, nikde nikdo, přesto zůstala brána do kempu otevřená. Najdeme si tedy vhodné místo. Ani nerozbalujeme stan a přespíme v autě. Autokemp se jmenuje Parc Val de Loire. Na internetu jej můžete najít na adrese http://www.parcduvaldeloire.com/ . Ubytování pro dvě osoby, stan a auto by mělo přijít na 16,3 euro. My jsme však do kempu přijeli pozdě večer a odjeli brzy ráno, takže jsme zde přespali bezplatně.

Pátek 2. června 2006 - Caumont - Chambord - Rocamadour
Chaumont
Parkujeme hned vedle zámeckého parku, kam míříme s něčím k snědku, abychom se zde nasnídali. V parku se nachází řada nejrůznějších stromů, je odsud výhled nejen na zámek, ale také přímo do údolí Loiry. Zámek Chaumont je totiž jedním z mála, který je na kopci.

Vzhledem k tomu, že je poměrně časně a zámek otevírá své brány až v 10 hodin, odjíždíme dále směrem k jednomu z nejvyhledávanějších zámků Chambord.

Chambord
Parkování na centrálním parkovišti u zámku je bezplatné, bezplatně lze navštívit také okolní park a zámek tak obdivovat alespoň zvenčí. Vstupné do zámku činí 8,5 euro.
Chambord je největší ze zámků na Loiře. Uvnitř se ukrývá 440 komnat a 85 schodišť, na střechách se tyčí 365 komínů - jeden krb pro každý den v roce.
Hlavní schodiště stoupá hlavní věží nahoru až do věže s lucernou. Je postaveno jako dvojitá spirála a bylo vybudováno zřejmě dle návrhu Leonarda da Vinchiho. Nejobdivuhodnější je však střecha. Nachází se zde množství věží a vížek, je zde i několik střešních teras, které nabízejí výhled do širokého okolí.

Po prohlídce zámku již vyrážíme směrem na jih.

Rocamadour

obr=443Vesnice získala na věhlasu po 12. století poté, co zde byly nalezeny ostatky mužského těla, o kterých se věřilo, že patří Zacheáši, manželi sv. Veroniky, který byl překřtěn na sv. Amadoura. Proto se sem začali scházet poutníci z nejrůznějších míst.
Velmi navštěvovaná je dnes svatyně Černé Madony v kapli nahoře v pevnosti. Projít si samotnou pevnost je nejen bezplatné, ale i velmi zajímavým zážitkem, jelikož je pevnost přilepena přímo na skálu a celé to působí velmi nezvykle. Samotná socha Černé Madony pochází pravděpodobně z 12. století.

Po devatenácté hodině přicházíme zpět k autu a rozhodujeme se, zda se ubytovat v některém z kempů v nové části obce Rocamadour nebo pokračovat ještě dále. Nakonec odjíždíme a jedeme ještě dále na jih, cestou sledujeme, zda není v blízkosti nějaký autokemp. Nakonec opět najíždíme na dálnici, ale hned následujícím výjezdem ji opouštíme a míříme k městu Cahors. Do města však ani nedojedeme. Ještě před tím totiž nalézáme autokemp Quercy Vacances, internetové stránky kempu jsou na adrese http://www.quercy-vacances.com/ .

Sobota 4. června 2006 - Carcassonne - Camargue - Pont du Gard
Carcassonne
Carcassonne je dnes nejpůsobivější středověkou citadelou v Evropě. Jádro města tvoří Chateau Cintal z 12. století. Je možné se projít po hradbách kolem středověkého opevnění. Jsou zde zachovany strážní věže či otvory pro lití oleje a vrhání kamenů na dobyvatele. Uprostřed středověkého města uzavřeného v pevnosti se nachází románsko-gotická katedrála St. Nazaire s nádhernými vitrážemi a kamennou deskou ze 13. století, na které je vyobrazeno obléhání Carcassonne v roce 1209.

Opět sedáme do auta a hledáme výjezd z města směrem na dálnici a pokračujeme směrem na Narbonne, kde se odděluje dálnice na jih směrem na Barcelonu. Směrové tabule s kilometrovníky BARCELONE 230 km zní hodně lákavě. Nenecháme se však zvyklat a pokračujeme po dálnici směrem na Lyon. Dálnice je to šestiproudá a poměrně hodně frekventovaná. Je to jeden z nejdůležitějších francouzských a evropských dálničních tahů. Jezdí tudy kamiony ze Španělska směrem do Německa, Polska, pobaltských republik nebo dále přes Itálii do Chorvatska, Slovinska nebo dokonce Turecka. Proto zde potkáváme kamiony snad ze všech evropských zemí. Kousek za městem Montpelier z dálnice sjíždíme a míříme směrem k národnímu parku Camargue. Překvapuje nás velmi silný vítr, který zde u jižního pobřeží vane. Způsobuje určité problémy při řízení, ale vše zvládáme bez větších komplikací.

Camargue
obr=429Jedeme podél planin či jezer. Žádné plameňáky, kvůli kterým sem jedeme, však zatím nevidíme. Přijíždíme přímo do centra národního parku městečka Santa Meries de la Mer. Zde se nachází informační centrum, kde získáváme nejen mapu, ale i mnohé zajímavé informace.
Tento jedinečný ekosystém je domovem velkého množství divoké zvěře, zejména pak mnoha druhů obojživelníků a vodního ptactva, především pak plameňáků. V mokřadech se kromě toho pěstují různé druhy rýže.
Na pastvinách se zde dle průvodců mají pást stáda bílých koní. My jsme zde však žádná stáda koní neviděli. Viděli jsme pouze poměrně dost rančů a stájí, kde je možné si koně pronajmout na projížďku. My jsme se rozhodli si tuto nádhernou scenérii projet autem. Měli jsme štěstí na několik hejn plameňáků, které jsme mohli přibližně z desíti metrové vzdálenosti uctivě sledovat. Vždy jsme autem popojížděli od mokřadu k mokřadu a podobně jako ostatní turisté jsme zastavovali u krajnice a kochali se pohledem na úžasnou scenérii.

My jsme však této romantické příležitosti nevyužili a pokračovali jsme směrem na Avignon.

Pont du Gard
Ještě než dorazíme do Avignonu odbočíme směrem k další významné památce - římskému akvaduktu Pont du Gard.
Až před devatenáctou hodinou přijíždíme na velké centrální parkoviště. Hned u vjezdu jsme získali parkovací lístek a přicházíme ke komplexu, který je informačním centrem, muzeem, restaurací či promenádou současně. V informačním centru získáme mapu. Možnosti prohlédnout si muzeum či shlédnout film o historii této překrásné památky využít nemůžeme vzhledem k poměrně pokročilé době. Pokračujeme tedy ještě dalších dvě stě metrů a otevírá se nám překrásný výhled na unikátní památku z doby Římanů.
Posláním akvaduktu, který je dodnes funkční, bylo zásobování Avignonu a okolí vodou. Voda byla přiváděna z pramene od Úzes, vzdáleného zhruba 48 kilometrů, systémem akvaduktů, příkopů a tunelů vyhloubených do tvrdé skály. Celkový spád činil 17 metrů a technické dovednosti potřebné k uskutečnění tohoto projektu, byly ohromující.
Akvadukt se svými třemi ohromnými patry oblouků stojí dodnes téměř neporušený a překlenující řeku Gordon. Její břehy jsou obklopeny koupajícími se a opalujícími lidmi, takže návštěva tohoto místa opravdu stojí za to.

Zanedlouho vjíždíme do Avignonu, kde jsme se v autokempu Camping de Leux Rhone rozhodli přespat

Neděle 5. června 2006 - Avignon - Fontaine du Vacluse - Gordes - Village des Bories
Avignon
Přijíždíme do Avignonu a hledáme nějaké vhodné parkování. Bohužel jsme přehlédli bezplatné parkoviště a proto míříme k podzemnímu parkovišti přímo pod Papežským palácem, na které nás navádějí značky.
Zaparkovali jsme auto a na povrch jsme vylezli přímo před Papežským palácem. Je krátce před půl devátou a tak je město naprosto prázdné. Procházíme náměstím a vcházíme do zahrady nazvané Rocher des Doms. Odtud je překrásný výhled nejen na město a řeku Rhone, ale především na proslulý avignonský most, který končí uprostřed řeky. Tento most ze 12. století byl v 17. století výrazně poničen, když jej zčásti odnesla řeka. Z původních 22 mostních oblouků se dodnes zachovaly pouze čtyři.
Své vrcholné období prožíval Avignon ne 14. století, kdy zde mělo své sídlo několik papežů. Vracíme se zpět na náměstí a opět si prohlížíme nádheru a ohromnou vznešenost celého Papežského paláce. Ve skutečnosti se jedná o dva paláce, jejichž základy byly položeny v roce 1334. Interiér je po drancování za Revoluce nezvykle prázdný. Přesto je možné palác navštívit a celý si jej prohlédnout.
Touláme se uličkami starého města. Blíží se desátá hodina a město začíná pozvolna ožívat. My jsme však s prohlídkou města skončili opět na placeném parkovišti pod Papežským palácem.

Pokračujeme dále venkovem kraje Provence. Projíždíme malými vesničkami. V některých z nich snad kvůli tomu, že byla neděle, probíhaly právě místní trhy. Prodíráme se davy lidí i aut, krokem popojíždíme v koloně a dostáváme se do vesničky nazvané Fontaine du Vaucluse

Fontaine du Vaucluse
Projíždíme celým městečkem, než dorazíme na placené parkoviště. Obsluze u vjezdu zaplatíme 3 euro a jdeme do města, které je romanticky položené v horách přímo na říčce, která poháněla a dodnes pohání mlýny. Dochovalo se tu tak několik mlýnských kol a dokonce vodní papírna, kterou je možné dokonce navštívit a seznámit se s jejím principem. Procházíme kolem mnohých stánků s nejrůznějším sortimentem, mezi kterým nechybí především levandule, jako typická rostlina, která se v kraji Provence pěstuje.
Pokračujeme dále za městečko asi 300 metrů k pramenu řeky Sorgue, která vyvěrá v zimě a na jaře z hlubokého podzemí až 300 metrů tmavě zelené tůně.

Asi po dvou hodinách strávených v těchto místech se vracíme opět k autu a odjíždíme dále. Asi po půl hodině jízdy po klikatých silničkách přijíždíme do jedné horské vesničky, která byla postavená přímo na skále a zaujala nás již při svém příjezdu.

Gordes
Gordes je historické městečko rozprostírající se v kopcích Provence uprostřed vápencového pohoří Lubéron. Vesnice je postavena přímo na skále, takže je odsud překrásný výhled do celého kraje. Nahoře na nejvyšším místě obce se nachází hrad, kde se nachází výstava současného francouzského umění. Procházíme se poklidným městečkem a kocháme se výhledem.

Village des Bories
Po necelé hodině opouštíme Gordes a jedeme k nedaleké vesnici Village des Bories. Tato vesnička je natolik ukrytá, že do těchto míst nevede ani kvalitní zpevněná silnice. Dostáváme se sem po úzké cestě, kde by se dvě auta spolu vyhýbala jen velmi těžko. Proto je silnice jednosměrná, opačným směrem je cesta vedena trochu jinudy. Parkování u vesnice je naprosto divoké a nijak neorganizované na volných prostranstvích přímo na skále. Celá vesnice je však obehnána specifickou kamennou zdí a vstup do skanzenu je zpoplatněn. Platíme tedy 5,5 euro za každého z nás a vstupujeme dovnitř.
Je to vlastně skanzen obydlí vybudovaných na neolitických principech, z nichž některá byla soudě dle údajů uvedených v jakémsi muzeu ve skanzenu obydlena ještě na sklonku šedesátých let dvacátého století. Dozvídáme se zde také to, jakým způsobem se zde žilo i to, jak probíhala rekonstrukce těchto opravdu zvláštních staveb. Domy jsou zde postaveny jako skládačka z kamenů poslepovaných spolu snad pouze blátem. Stavby byly většinou bez oken a představa bydlení zde mi přijde naprosto neskutečná.

Nyní nás čeká poměrně dlouhá cesta krajem Provence po vedlejších silničkách. Bez zdatné navigátorky a podrobnho autoatlasu by jsme se velmi těžko dostávali směrem ke kaňonu řeky Verdon, konkrétně k jezeru Lac de Ste Croix, kde se chceme ubytovat. Přejeli jsme most a ještě asi pět kilometrů pokračovali podél jezera, až jsme narazili na autokemp. Jmenuje se Camping Des Ruisses a cena za noc je zde 11,1 euro. Ubytujeme se, uvaříme něco k jídlu a jdeme spát.

Pondělí 6. června 2006 - Lac de Ste Croix - Gorges du Verdon
Ráno se probouzíme jako obvykle okolo osmé hodiny a krátce po deváté hodině opouštíme za slunečného počasí kemp. Ještě před tím si v recepci zakoupíme croisanty a bagetu, které vzápětí sníme u nedalekého jezera Lac de Ste Croix, kde jsme si udělali takovou malou snídani v přírodě.

Gorges du Verdon
Poté již vyrážíme na cestu podle kaňonu řeky Verdon. Silnice se začíná klikatit do kopců, na odpočívadlech, která podél cesty nalézáme zastavujeme a obdivujeme nádhernou scenérii kaňonu zeleně zbarvené řeky hluboko ve skalách. Tento nejhlubší a nejširší kaňon v Evropě, přírodní div a jedinečné prostředí, je oblastním přírodním parkem poskytujícím útočiště neobvyklé flóře i fauně. Geograficky se tato soutěska nachází v průsečíku Alp a středozemní krajiny, přičemž výsledkem je obrovská rozmanitost přirozených prostředí a množství rostlin a živočichů, včetně rozličných druhů kapradin či dravců, které nenajdete nikde jinde.
Průjezd kaňonem nám s mnohými zastávkami trvá téměř tři hodiny. Zastavujeme se za mostem Pont de l´Artuby, kde se nachází restaurace a prodejna se suvenýry. Jsou zde také tzv. balkony, tedy vyhlídkové plošiny, odkud je nádherný výhled dolů do několika set metrového srázu s říčkou dole.

Krátce po poledni opouštíme kaňon a postupně se přibližujeme do úplně nejjižnějšího cíle naší cesty do St. Tropez. Přijíždíme do městečka Sté Maximé, kde se nám otevírá nádherný pohled na moře. Zde se již také dostáváme do kolony aut, která opravdu krokem popojíždí posledních 15 kilometrů k St. Tropez, kam přijíždíme po patnácté hodině. Hned na okraji města odbočujeme vpravo na silnici číslo 93 vedoucí do Ramatuelle. Jedeme po silnici asi 10 kilometrů a objevujeme odbočku na autokemp La Croix du Sud. Ten na internetu naleznete na stránkách http://www.campeole.com/ .

Úterý 7. června 2006 - St. Tropez - Orange
St. Tropez
St. Tropez bylo až do dvacátého století malá nijak nevýznamná rybářská vesnice snadněji dostupná z moře než z pevniny. Dnes je to jedno z nejvyhledávanějších míst nejen na celém Azurovém pobřeží.
O popularitu tohoto městečka se zasloužila především v padesátých letech 20. století Brigitte Bardotová, když v ulicích města natáčela film A bůh stvořil ženu, který proslavil nejen ji, ale i St. Tropez. Pro české turisty je St. Tropez známo spíše sérií filmů o místní četnické stanici s legendárním Luisem de Funesem.
Dnes zde celebrity kotví své jachty či zde mají své vily, což přitahuje množství turistů.
Naše návštěva tohoto městečka začíná v přístavu, kam nás zavedly směrové tabule na parkoviště. U přístavu se totiž nachází obrovská parkovací plocha a i když zde parkování není nejlevnější, je to asi nejlepší místo pro zaparkování. Přímo v centru města je, jak jsme později zjistili, parkování ještě dražší. Procházíme tedy přístavem, s obdivem si prohlížíme řadu luxusních lodí a postupně se dostáváme na nábřeží. Odpoutáme se od moře a procházíme úzkými uličkami města, které naše kroky vedou na kopec k citadele ze které musí být nádherný výhled na město. Platíme tedy vstupné 2,5 euro za osobu a vstupujeme do pevnosti.
Asi po půl hodině sestupujeme dolů a procházíme si ještě město, pomalu směřujeme k legendární četnické stanici, která si zahrála ve filmu. I tu po chvíli nalézáme. Jsme jen překvapeni, že budova působí opuštěným dojmem, četníci zde již nyní i přes nápis Gendarmerie Nationele asi nesídlí.

Jedeme opět směrem na S.té Maximé a opět v koloně aut. Vypadá to, že St. Tropez je neustále zaplaveno kolonami aut. Jakmile se však odpoutáme od pobřeží, situace se změní. Silnice jsou volnější. U města Le Muy se napojujeme na dálnici A8 a pokračujeme směrem na Avignon a dále na Lyon. Naší další zastávkou bude město Orange.


Orange
Přijíždíme do města vzdáleného asi 20 kilometrů severně od Avignonu. Zaparkovali jsme bezplatně v centru města na parkovišti u obchodního centra Lidl a vydali jsme se přímo k památce, kvůli které jsme do města zavítali.
Tou památkou je úchvatné římské divadlo.
Město Orange bylo za císaře Augusta vzkvétajícím městem, asi třikrát větším než dnes, s chrámy, lázněmi, stadionem a dalšími úžasnými budovami. Divadlo je nejzachovalejší římskou stavbou vůbec a ještě dnes se může pochlubit většinou ze svých osmi tisíc míst, několika sloupy a oblouky i úžasnou zadní stěnou jeviště zastiňující sochu Augusta. Je zde prý skvělá akustika a dodnes se zde konají koncerty a opery každoročního červencového hudebního festivalu.
Dozvídáme se zde, že divadlo zažívalo svou slávu zejména v prvním a druhém století. Nic však netrvá věčně a proto doslova katastrofou pro něj byla Revoluce, kdy bylo divadlo poničeno. Poté až do devatenáctého století stály přímo v areálu divadla domky, nalepeny na jednotlivá patra ochozů jako vlaštovčí hnízda. Procházela tudy jedna z ulic města. Teprve ve druhé polovině devatenáctého století dochází k obratu a divadlo se začíná zachraňovat a opět probouzet k životu.
Poté si procházíme celý areál a pouštíme si do ucha anglický respektive italský výklad.
Po prohlídce divadla odjíždíme na druhý konec města, kde je další římská památka, kterou je Vítězný oblouk. Ten byl postaven kolem roku 20 př.n.l. na památku vítězství Julia Caesara nad Řeky u Kaseiny (Marseille) a je nádherně vyzdoben výjevy z bitev. Oblouk si fotíme a vzápětí opouštíme Orange.

Ještě jsme se rozhodli, že asi tak hodinu a půl pojedeme, poté začneme hledat vhodný kemp. Sjíždíme z dálnice a máme štěstí, že asi o dva kilometry dále jsme narazili na autokemp Beausejour s telefonním číslem 04 74 84 31 01.

Středa 8. června 2006 - Colmar - Strasbourg
Najíždíme na dálnici a pokračujeme na sever směrem na Lyon. Ten objíždíme velkým obloukem, když nás dopravní značky již navádějí na Strasbourg. Máme před sebou více jak pět set kilometrů, takže trávíme velkou část dne na silnici.Krátce po patnácté hodině sjíždíme z dálnice a vjíždíme do města Colmar.

Colmar
Procházíme uličkami starého města a směrovky nás navádějí k informačnímu centru, kde jsme zdarma získali plán města.
Colmar byl ve středověku významné opevněné město. Dodnes si zachovalo mnoho ze svých starobylých kostelů i většinu svého středověkého centra. Hrázděné domy se pyšní barevnými střešními taškami .
Procházíme uličkami města s množstvím různobarevných domů, které působí jako pestré divadelní kulisy. Vzhledem k tomu, že se město nachází nedaleko německých hranic, nachází se zde poměrně velké množství německých turistů.

Opouštíme Colmar a míříme jen o několik desítek kilometrů dále na sever do Strasbourgu, tak trochu do hlavního města Evropské unie.

Strasbourg
Nejprve jsme uvažovali o tom, že se pokusíme najít ubytování a navštívíme ještě naposledy nějakou typickou francouzskou restauraci. Projíždíme městem a nejen že nenalézáme žádné směrovky na autokemp, ale navíc se ve městě trochu zamotáváme. Především probíhá velmi usilovně výstavba celých čtvrtí na zbořeništích jiných čtvrtí města, takže pohyb a orientace po městě je dost komplikovaná. Přejíždíme most přes řeku Rhein a najednou spatřujeme evropskou vlajku s nápisem Bundesrepublik Deutschland. Zcela nečekaně a bez varování jsme se ocitli v Německu. Okamžitě jsme zde objevili směrovky na autokemp. Dojeli jsme se tedy k němu podívat a nutno přiznat, že onen německý kemp vypadal pěkně. Nocleh by nás přišel asi na 22 euro, ale především jsme si chtěli zajít do francouzské restaurace a zítra pak posléze nakoupit ve francouzském obchoďáku suvenýry domů. Proto jsme se rozhodli pro návrat zpět na francouzské území do Strasbourgu. Přejíždíme tedy přes most a jsme zpět ve Francii.
Vyrážíme do ulic a za chvíli se již ocitáme před chloubou celého města před katedrálou Notre-Dame. Katedrála byla budvována mezi 11. a 15. stoletím. Jediná dokončená věž je po rouenské druhá největší v zemi a je vysoká 142 metrů. Chrámová loď je 103 metrů dlouhá a 34 metrů vysoká. Samotný interiér kostela je nám již v této pokročilé době uzavřen, ale máme štěstí, protože ještě na poslední chvíli jako poslední návštěvníci stíháme vylézt na vyhlídku nad městem, odkud je jak později zjišťujeme naprosto fantastický výhled na město. Nejprve však musíme překonat 350 schodů, takže nahoře hluboce oddychujeme, ale pak se již pouze kocháme. Je odtud dokonce krásný výhled na všechny ty evropské instituce. Procházíme se ještě starým městem a poohlížíme se po nějaké stylové francouzské restauraci.
Tu po nějaké době bloudění ulicemi nalézáme a usedáme ke stolu. Po cečeři jsme se autem ještě asi hodinu proháněli po Strasbourgu a okolí, abychom se poohlédli po nějakém Carrefouru, kde by jsme následný den ráno nakoupili všechny potřebné věci a suvenýry domů. Nakonec unaveni zajíždíme na parkoviště před velkou prodejnou nábytku a zaleháme přímo v autě. Je to naše poslední noc ve Francii.

Čtvrtek 9. června 2006 - cesta domů
Ráno se probouzíme před sedmou hodinou. Parkoviště je zatím poklidné, po chvíli začínají přijíždět první auta, pravděpodobně zaměstnanců. Proto odjíždíme půl kilometru na nedaleké parkoviště před hypermarketem Cora. Ten otevírá své brány až o půl deváté. Více jak hodinu čekáme. Pak vcházíme dovnitř. Nejprve V obchoďáku trávíme více jak dvě hodiny, u pokladny platíme více jak 60 euro a jdeme k autu.

Opouštíme Strasbourg a o hodinu později i Francii. Přes Německo projíždíme v poklidu. Jedem na Karlsruhe a na Nürnberg. Německem projedeme za 5 hodin a po sedmnácté hodině již přejíždíme hranice v Rozvadově.

Tím naše dovolenkové cestování končí. Alespoň pro tentokrát.

Tento cestopis v kompletní podobě, doplněn o mapky, plánky, podrobné ifnormace o cestování a fotogalerie naleznete na http://www.francie.iipardubice.cz/

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
 
Komentáře (0)
 
Zatím nikdo nenapsal komentář. Buďte první.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
EUxUK
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
 
˝Honzin111˝ a jeho/jí aktivity
 
Cestopisy4
Galerie1
Příspěvky
 
Venus Trade and Tours