Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Foto galerie
Video galerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Uživatel nepřihlášen.
OnLine: 0 | 4
Přihlášení
Invia - first minute
© 2006 Cestujeme Evropou
webmasterrecko.name

Na mopedu u sousedů.

Autor:
Zařazeno:
Polsko
Napsáno:
09.01.10 09:28
Fotografií:
8
Návštěv:
3735
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 20:00
6 °C
Oblačno
SSZ, 3.1 m/s
Opět originální původní cestopis z doby ,kdy jsme mohli pouze do NDR,Maďarska, Rumunska a Bulharska.Do Polské republiky už bylo nutné,zajistit si pozvání.)
Před návštěvou Polska jsem se necítil moc nadšen.Počasí nestálo za nic a podle zpráv od lidí,kteří tam buď byli,nebo o Polsku slyšeli,tam pěkně není.Obraz,který jsem si vytvořil než jsem vyjel však vypadl nakonec docela jinak.Celé Polsko,hlavně však při moři,žije tzv.pobaltskými melodiemi.Jsou to tklivé,sentimentální melodie, hrané na harmoniku,většinou ve vyšších tóninách.Slyšíte je v rádiu,v hospodě i z okna soukromého bytu.Setkal jsem se s nimi na severu skoro všude.
Rozhodl jsem se procestovat v sedmdesátém roce střední a západní část.Počasí bylo nestálé,ačkoli byl červenec,ale sotva jsem vyjel,udělalo se pěkně,přímo parno a počasí vydrželo po celý týden cesty.Cestoval jsem na nejmenším motocyklu,který jsme právě začali vyrábět „Mustang-50 ccm.“Vzhledem k tomu,že mi počasí přálo,cesta byla příjemná.Hranice jsem mínil překročit v Českém Těšíně.Cesta do Těšína mi vyšla právě na 2 dny nepříliš rychlé jízdy.Těšín je město rozdělené na dvě části,na polskou a českou.Uprostřed města protéká nepříliš velká říčka,něco jako pražský Botič,přes který v určité vzdálenosti stály můstky.Na jednom z nich byla polská a česká celnice.
Hraniční přechod působil velmi nezvykle.Při projíždění ulicemi přede mnou stála najednou závora.V první chvíli jsem si neuvědomil,oč běží.Najednou mne uniformovaný člen pohraniční stráže požádal o pas,celní prohlášení a obdobné formality.Dostal jsem razítko a převedl svůj minimotocykl,neboť v té chvíli se mi rozpadl karburátor a já jej musel na polskou stranu přenést v dlani.Tam jsem byl podezříván,že pašuji nedostatkové zboží.Po delším vysvětlování se mi podařilo objasnit,že to co svírám v hrsti je součástí mého motocyklu,a proto nejde o žádné nedovolené převážení.Po tomto objasnění jsem byl s razítkem v pase vpuštěn do Polska.Hned jsem rozbalil fidlátka na chodníku a jal se spravovat svůj motocykl.V tu ránu kolem mne bylo spousty lidí.Otázky se jen hrnuly,vzhledem k tomu,že Mustang byl motocykl,který se u nás právě dostal do prodeje.Proto v takovém Polsku to byla přímo senzace,neboť jejich padesátikubíkové motocykly značky „Komar“ byly jediné motocykly této třídy,vyskytující se v Polsku.Motocykl by však bylo příliš dobré označení mopedu,vyhlížejícího jako náš moped Stadion s max.rychlostí 40 km/hod.
Kolemstojící hádali napoprvé mému motocyklu obsah 125 ccm.Po ujištění,že jde o padesátku,slovy obdivu nešetřili.Ihned jsem musel objasňovat parametry,což jsem dělal po celou cestu.Vzhledem k tomu,že v Polsku je rovina,ostudu mi Mustang neudělal a dosahoval rychlosti až 80 km/hod.Při průměrné rychlosti 55 km/hod,bylo snadné zdolat větší vzdálenosti a cestu vhodně rozvrhnout v krátkém časovém úseku.Průměrně jsem dělal kolem 200 km za den.Na jednom místě mi byl nabídnut dokonce výměnou starší motocykl Junak 650. Po cestě,ještě v ČSR,se mi začal zasekávat karburátor a tato závada se obnovovala po celou cestu.Ovšem nebyla to výrobní vada karburátoru,ale špatně vystříkána nádrž,ještě lépe řečeno nastříkaná barva uvnitř při úpravě vnějšku.Z vnitřku se odlupovaly drobné kousky,šupinky barvy,které ucpávaly přívod a zasekávaly jehlu. Avšak tato vada nebyla tak zlá,spíše otravná.Při předpokladu šroubováku zastrčeného v kapse,byl zaseklý karburátor vždy vyčistěn v několika vteřinách. Město Cieszyn nebo vlastně polovina města Těšín se od české části lišila pouze nápisy.Jiné nápisy na obchodech,jiné ukazatele směru.Vymotal jsem se z Těšína a zamířil na centrum hornické oblasti,Katowice.Celá hornická oblast,jak jsem si ji představoval,špinavou,začazenou a nevlídnou na mne působila pravým opakem.Ba mohl bych říci,že to byla jedna z nejpěknějších částí Polska.Ze střední a západní části Polska na mne tak pěkným dojmem zapůsobila pouze oblast Kujavských jezer.Ale o tom později. Katowice jsou největším městem pětiměstí Chorzow, Sosnowice,Bytom,Gliwice a Katowice.Něco jako Porůří.Chorzowský park je velmi krásný a je pravým opakem hornické oblasti.Uprostřed je hvězdárna,lanová sedačková dráha projíždí nad záhony květin různých druhů,podobně jako ve Vídeňském Dunajském parku.
Nedaleko Katowic jsem navštívil příbuzné mých známých z Ostravska,kteří po mne poslali vzkaz,tak jsem měl možnost poznat život malého městečka poblíž Katowic. Mohu potvrdit,po tom co mne jejich syn večer protáhl po místních hospodách,že se život běžného městečka a jejich lidí od toho našeho neliší. Z Katowic jsem zamířil přes Czestochowu na Lodž.Czestochowa je velmi známé poutní místo,něco jako u nás Svatá Hora v Příbrami.Je zde spousty lidí z celého Polska,většinou z venkova, kde jsou lidé dosud velmi pobožní.Velmi často je vidět na venkově v malé vísce kříž s klekátkem,na kterém je čistě vypraný ubrousek.Lidé se sem chodí pomodlit.
Mezi městem a vesnicí jsou v Polsku dosti velké rozdíly.Veměstech jde život svými kolejemi a neliší se od městského života u nás.Na vesnici si mnoho lidí vydržuje soukromé hospodářství.Kráva,slepice,králíci,popřípadě kůň,na poli se dělá od rána do večera.Děti jsou nuceny pomáhat také,zbývá jim jen málo času na studie.Chybí také peníze,proto se jim dostává pouze nižšího,vyjímečně průměrného vzdělání.
Pravidelným jídlem zemědělců je vše,co dá skromné políčko a domácí zvířectvo. Polévka,která je obvyklá,obsahuje pravidelně spoustu vařené zeleniny,mrkev,řepu, cibuli,hrách,rajské jablko,doplněno mlékem nebo smetanou.,něco jako ruský boršč.
Mohu říci,že takto připravená polévka,podávaná horká,velmi občerství a zahřeje. Případně se připravují jako nakupovaný produkt ryby „slediky“,které se prodávají i dále od pobřeží. Prostí lidé jsou na venkově velmi pohostinní.O lidech ve městech se to říci nedá.Na mnoha místech Polska nejsou vesnice jako takové,ale existují zde zemědělské usedlosti,roztroušené po kraji,mezi borovými a březovými háji,na písčité půdě dávno ustoupivšího pravěkého moře,obklopené lukami a poli.Krajina již zde má častokrát drsnější severský ráz.Takováto krajina však okouzluje čistotou ovzduší i krásou přírody. Další zastávkou na mé cestě byla Lodž,druhé největší město Polska.Vzhledem k tomu,že jsem měl ve městě známé,podařilo se mi poznat Lodž blíže.Je to město ve kterém se prolíná zeleň s betonem.Jako většina měst severu působí svoji čistotou a množstvím zeleně.Je to ale město moderní,poměrně bez památek,pulsující mládím a životem,oproti například Krakowu,dýchajícím historií bývalého hlavního a královského města.Při jedné ze svých cest jsem měl možnost navštívit i Krakow ,který má spousty památek,jež zaberou mnoho času k prohlídce. První kroky turisty směřují na hrad Wawel,sídlo králů,dnes klenotnici vzácných goblénů,královských klenotů i vzácných obrazů,jako je „Dáma s lasičkou“ (hranostajem) od Leonarda da Vinci včetně dalších historických děl.Velmi známo je hlavní náměstí zvané „Sukienice“,neustále zaplněné holuby,připomínající tímto trochu náměstí Sv.Marka v Benátkách.Avšak jako i jinde tak i zde se dostává k slovu moderní výstavba.Nedaleko od Krakowa je městečko Wieliczka ,proslavené svými solnými doly.Doly stojí opravdu za shlédnutí.Je tu plno soch,uměleckých děl, vytesaných do soli lidovými umělci,horníky zdejších dolů.Léčí se zde hluboko pod zemí také různé nemoci cest dýchacích.Ovzduší prosycené solí zde pomáhá vyléčit, popřípadě zmírnit průběh obtížných nemocí.Při čekání na prohlídku solných dolů jsem se dostal do zvláštní situace.Pocítil jsem potřebu navštívit sociální zařízení. Vydal jsem se rychlým krokem směrem,ve kterém jsem vytušil tuto místnost.Dveře před kterými jsem se zastavil,postrádaly však označení „Dámy“ a „Páni“.Místo toho byl na jedněch dveřích nakreslen trojúhelník,na druhých kolečko.Dosud jsem se s takovýmto označením nesetkal,takže jsem se nemohl rozhodnout kam zamířit, abych neporušil etiketu,popřípadě nenavodil nějakou trapnou situaci.Jako naschvál do onoho zařízení dlouho nikdo nevstoupil a u mě začínala být situace kritická.V poslední chvíli vyšel nějaký pán ze dveří označených trojúhelníkem a já jsem zjistil správné označení.Později jsem se s podobným označováním sociálních zařízení setkával i na jiných místech Polska již bez problémů.
Odbočil jsem ale od své cesty,která se zastavila v Lodži.Při odjezdu mne přátelé vybavili mnoha dárky,mezi nimiž nesměla chybět pravá „Wodka Wyborowa“ani chalva,hranolek zvláštní chuti vyráběný ze semene sezamu. Cesta rovinou,ve které se střídají borové háje se zemědělskými usedlostmi na lukách,rychle ubíhala.Malý motocykl dosahoval v určitých chvílích sedmdesáti až osmdesátikilometrové rychlosti,samozřejmě s větrem v zádech.Pro překročení šedesátikilometrové rychlosti mne zastavila silniční kontrola místní policie.Místo pokuty obdivovali můj stroj dosahující s tak malým obsahem tak vysoké rychlosti se slovy „Jak možno či pan tak šybko jedě“.S novým strojem se dalo na rovině docílit vysokého průměru.K večeru jsem sehnal nocleh v malé osadě asi sto kilometrů před Wroclawí.Přespal jsem v čistém podkrovním pokojíku.K večeři jsem dostal jídlem obložený stůl,na kterém nechyběla ani mísa čerstvě natrhaných borůvek.Ráno jsem posnídal „herbatu“ (čaj), zaplatil hospodyni čtyřicet zlotých,našlápl jsem Mustanga a pokračoval v jízdě. Udělalo se velmi krásně,nebe bez mráčku,slunce pálilo.Ve Wroclawi nebylo k vydržení.Slunce rozpalovalo dlažbu i vzduch.Stmívalo se,když jsem dorazil do Klodzka.Je to lázeňské městečko s čilým ruchem.Zdejší nocleh nebyl tak příjemný jako předchozí.Lidé jsou zde zvyklí pronajímat pokoje lázeňským hostům a této možnosti bohatě využívají.Všechno bývá většinou obsazeno.Byl jsem nucen přespat na kanapi,které bylo příliš krátké na moji postavu,ačkoliv jsem průměrného vzrůstu. Ráno mne bolela celá páteř.Cesta k hranici probíhá v horách,proto jsou tu samé lázeňské místa jako Polanica Zdroj,Duszniky Zdroj,Kudowa Zdroj.Hranice Kudowa Slone a po pár set metrech jsem v Náchodě. Zakrátko po první cestě podnikám cestu druhou,opět přes hranice v Náchodě.Moje tělesná schránka je ještě ochotna vydržet drncání na dvou kolech,často v nepohodě, dešti a zimě.Je v tom ale určitá romantika,ovšem jen za pěkného počasí,takže je to romantika jednostranná.Projíždím opět známými lázeňskými místy,projíždím Klodzkem.Před Wroclawí mne vítá velký vojenský hřbitov.V každém rohu hřbitova je umístěn na podstavci tank,uprostřed rozmístěna děla.Jsou zde pohřbeni padlí za druhé světové války,většinou sovětští vojáci.Wroclaw působí opět trochu jiným dojmem,když ji vidí člověk k večeru a za jiných okolností.Velký železný most přes řeku Odru,starobylé domy.Je to staré město.Bylo dlouho obsazeno Němci,kteří zde zanechali také svoji kulturu.Přespávám několik kilometrů za Wroclawí,na stanici červeného kříže.Zdravotní sestřička se právě rozešla se snoubencem,po příjemně prožité noci mi slibuje na ráno sňatek.Ráno platím 40 zlotých doktorskému páru a vystrašen potichu rychle opouštím „Ošrodek zdrowia“,abych proboha neprobudil sestřičku ze spánku.Motocykl našlapuji až na silnici.Cesta na Poznaň probíhá rovinatou krajinou beze změn.Poznaň,veletržní město,má moderní centrum s velkými bulváry.Za Poznaní začíná oblast Kujawských jezer.Příroda postrádající doposud větší množství vody,najednou vodou přímo oplývá.Kolem cesty se začínají objevovat jezera různé velikosti.Zastavuji pár kilometrů před Zninem u jezera Glemboczek.Než jsem se stačil vykoupat,byly mi ukradeny hodinky „Poběda“,které jsem si neopatrně položil na svlečené šatstvo.Velmi mne to mrzelo,neboť hodinky byly důležitou potřebou při mé cestě.Čas jsem musel nyní neustále sledovat od kolemjdoucích chodců.Zastavil jsem ve městečku Znin,abych se v bufetu posilnil.Po krátké době co opouštím bufet zjišťuji,že mi chybí pumpička.Záverem z toho vyplývá,že oblast Kujaw je sice velmi pěkná,ale člověk si musí dávat zvýšený pozor na osobní věci,neboť krádeže jsou tady celkem časté,ale možná,že je to jen shoda neblahých náhod. Přespávám v rodině zedníka,kde právě oslavují nějaké výročí.Jsem nucen zasednout a popíjet s nimi.Zubrovku střídá vodka a tu zase nějaká ořechovka.Ráno mne bolí po oslavě hlava.Nic naplat,musím pokračovat dále.Platím nocleh,našlapuji minimotocykl a najíždím další kilometry.Projíždím Bydgošč a blížím se k Wisle.Po celé cestě do Gdaňska poprchává.Před Gdaňskem se vyjasnilo.Hlavní přístavní město Polska mne vítá kamennou dlažbou.Mustang poskakuje po kostkách,div,že duši nevytřepu. Přijíždím do centra.Gdaňsk je starobylé hansovní město ,za války velmi poškozené, ale po válce opraveno do původního stavu.Dugi Targ,hlavní náměstí,dýchá historií. Starobylý přístavní jeřáb nad Motlavou ,dodává Gdaňsku letitosti.Gdaňsk je zajímavé a velmi pěkné město.Dnes patří k trojměstí Gdaňsk,Sopoty,Gdyně.Sopoty žijí festivaly populárních písní,Gdyně má své písečné pláže a kluby jachtařů. Za návštěvu stojí Gdaňská radnice,Artušův dvorec,kostel „Nanebevzetí Panny Marie“ i nedaleký poloostrov Westerplatte,hrdinsky bráněný polskými vojáky před Němci v roce 1939.Opouštím trojměstí a mířím na západ.Původně jsem chtěl k moři,ale začíná pršet,tak se snažím ujet,co se dá.Přespávám poblíž Leborku v rodině železničáře.Jeho děti mají plnou hlavu seriálu „Čtyři v tanku a pes“.Později byl televizní seriál uveden i u nás.Vyprávíme si navzájem zajímavosti.Povečeřel jsem osmažené sledě a šel jsem spát.Čerstvé osmažené sledě jsou zde výtečnou pochoutkou.Jedl jsem je na několika místech,pokaždé mi výborně chutnali.Ráno opět prší.Jsem proti dešti vybaven a proto opět ujíždím k západu.Projíždím Slupsk a Koszalin,déšť už je nepříjemný.Konečně před lázeňským městem Kolobrzeg se trochu vyčasilo.Je sice spíše zataženo než polojasno ale neprší.Procházím se po pobřežních plážích.Na plážích je prázdno.Nacházím na břehu kousek jantaru.Je to zkamenělá pryskyřice,která je zde často vyplavována.Dělají se z ní broušené suvenýry poměrně značné ceny.Přespávám na poloviční cestě z Kolobrzegu do Štětína.Zastavuji u samoty,poblíž skládky dřeva.Potkávám ženu středních let,její pohled je podmračený a zakaboněný.Ptám se na nocleh.Chvíli si mne prohlíží,pak pokývne hlavou a vede mne do dvorce.Vysvětluje mi,že hlídá v noci spolu s malým synem místní skládku dřeva.Jsem uveden do pokoje,ve kterém jsou dvě postele,poblíž starodávný krb.Nad postelemi je velký obraz Panny Marie,omítka stěn je oprýskaná.Na jednom místě je dokonce vytrženo kus stěny.Pokývnutím hlavy se paní domu rozloučila a odchází hlídat skládku dřeva,přičemž mne zamkla zvenčí. Setmělo se a začalo pršet.Kapky deště bubnují do oken a já pomalu usínám.Zdá se mi divoký sen.Ve snu se mi zjeví matka a nabádá mne:“Dej si pozor,ať se ti něco nestane,nebuď tak důvěřivý k cizím lidem“.Ve snu jsem se vylekal a probudil jsem se celý propocený.Venku tma jak v pytli,prší.Nade mnou se line ostrá,žlutozelená záře.Nahoře nad hlavou poblíž krbu slyším mnoho nepravidelných drobných úderů, podobných ťukání.V polospánku jsem se vyděsil ještě více,a chvíli mi trvalo,než jsem zalarmoval rozum.Nejprve jsem šmátraje po stěně,rozsvítil.Záře nade mnou ihned zhasla.Na stěně visí panenka Maria.Prohlížím si ji a zjišťuji,že je natřena fosforem,podobně jako bývají hodinky.V noci vydává poměrně silnou záři.Potom otvírám dveře do kuchyně,procházím chodbou a otvírám dveře na půdu.Drobné mnohačetné ťukání se zesiluje.Vystupuji po schodech,rozsvěcuji a co nevidím. Spousty žlutých kuřátek po celé půdě zobají rozsypané zrní,hlavně kolem komína.
Odhalil jsem všechny zvláštnosti starého domu,konečně jsem mohl jít klidně spát Přeci jen se ale ještě zamykám zevnitř na závoru.Ráno přichází paní se synem.Zaplatil jsem,rozloučil jsem se a pokračuji opět dále.Počasí mi moc nepřeje.
Tady na severu má člověk vždycky „kliku“,je-li jasná obloha.Většinou zde prší. Přijíždím do Štětína .Největší mořský přístav na Baltu,mohutné stavby pomořanských knížat,spousty kostelů ale také nová moderní sídliště,to je dnešní Štětín.Turisté většinou vyhledávají blízské Svinoústí,známé lázně a nejhezčí pláže na baltickém pobřeží Polska.Zdržuji se poměrně krátce.Za Štětínem nabírám směr na jih.Moje cesta se pomalu obrací k domovu.Poblíž Gorzowa dostávám nocleh v rodině cestáře. Horká polévka z červené řepy mne trochu rozehřála.Byl jsem celý zkřehlý,neboť po cestě neustále mžilo.Stěny ložnice jsou vyloženy koberci různých druhů i velikostí. Cestář má pět dětí,které jsou velmi zvědavé.Musím jim proto vyprávět o celé cestě.Na oplátku mi nejstarší zahrál několik melodií na harmoniku.Ráno se mi nechce z postele,obloha je zatažená,a zase poprchává.Vydávám se na další cestu velmi rozmrzen delším putováním v nepříznivých podmínkách.Západní Polsko se mi moc nelíbí,je tu hodně opuštěných samot.Zkrátka pohraniční oblast,o kterou bývaly v minulosti tahanice,neoplývající příliš přírodními krásami.Projíždím městem Zelená Hora a počasí se začíná zlepšovat.Čím více se vzdaluji od moře,tím více se začíná obloha vyjasňovat.K večeru jsem se dotrmácel do pohraničí.Dostávám lepší náladu,protože se blížím k domovu.V obci Lwowek jsem díky obdivovateli mého malého motocyklu opět sehnal nocleh.Chtěl mi vyměnit svoji šestsetpadesátku Junak za moji padesátku.Vysvětlil jsem mu,že to díky zákonům jaksi dost dobře nejde. Přesto mne ubytoval na poslední noc u svých rodičů.Vysvětlil mi,že pracuje jako vedoucí výzkumu rostlin.Na svém Junaku objíždí pole v oblasti Lwowku,bere vzorky rostlin a zjišťuje další možnosti zvyšování výnosů,výsadby a podobně.Ráno,když jsme se loučili,odešel do vedlejší místnosti.Za chvíli se vrátil a podává mi hrst trávy. Koukal jsem na začátku trochu vyjeveně.V zápětí se však situace vyjasnila.Vysvětlil mi,že to není obyčejná tráva,ale zubrovka.Roste jenom na jednom místě Polska poblíž Bialystoku.Mám dát jedno stéblo do láhve vodky a nechat ho tam týden až 14 dní.Za tuto dobu vodka zezelená,dostane chuť této traviny a pak už se nazývá zubrovka.Doma jsem to vyzkoušel a mohu potvrdit,že se to osvědčilo.Od té doby jsem dělal a pil jenom samou zubrovku,dokud jsem tu trávu nespotřeboval.Našlápl jsem motocykl a po několika kilometrech dojíždím do města Jelení Hora.Krajina se začíná vlnit a přede mnou jsou Krkonoše.Szklarska Poreba je plná turistů toužících po horských túrách.Kousek před hranicí zastavuji a dávám si na louce u lesa v poledním sluníčku šlofíka.Na hranici proběhne krátké odbavení a já přijíždím do Harrachova.Konečně doma.po několika dnech odpočinku zapomínám na déšť a nepohodu a byl bych ochoten vyrazit na podobnou cestu na mopedu znova.

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
 
Komentáře (4)
 
30.08.16 15:28 Adam (nepřihlášený uživatel) 90.178.213.***
Tyjo mate muj respekt ja jsem na mopedu jezdit na chalupe na ryby a stacilo dal bych s tim asi ani jet nechtel kdyztak tak ten skurt uz se mi zda lepsi. :-) ja mam kentoya znacku a spokojenost
11.01.10 14:41 Trochy
Bohužel,digitální foťáky,neexistují moc dlouho,záznamy nejsou,musel bych naskenovat pouze staré pohlednice.
11.01.10 12:42 admin
A nějaké fotky k cestopisu by nebyly ?
10.01.10 16:19 hancaM
Jirko, pěkné čtení:-) a zajímavé cestování na tehdejší dobu. Díky.
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
RNYaw
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
 
˝Trochy˝ a jeho/jí aktivity
 
Cestopisy35
Galerie388
Hotely7
Diskuze6
Příspěvky
 
Venus Trade and Tours