Na úvodní stránku
Napsat vlastní cestopis
Fotogalerie
Videogalerie
Recenze hotelů a apartmánů
Recenze míst
Recenze taveren
Diskuzní fórum
Přihlášení
Jste nepřihlášen
OnLine: 0 | 2
Ochrana osobních údajů
© 2006 Cestujeme Evropou

Cestou do Portugalska II

Autor:
Zařazeno:
Španělsko
Napsáno:
13.08.09 12:53
Fotografií:
5
Přečteno:
3671
Tisknout cestopis
Doporučit přátelům
Dnes 08:00
21 °C
Jasno
SZ, 4.1 m/s
Jak jsme se zajeli vykoupat do bazénu do Portugalska.

ŠPANĚLSKO
Tak jako mne Biarritz nadchnul,San Sebastian mne trochu zklamal. Nepřipadl mi až tak atraktivní jako na pohlednicích,ale třeba to byl jenom osobní dojem.Bylo zde totiž oproti Biarritzu nepříjemné horko,přecpáno lidmi a vše mnohem dražší než ve Francii.Jinak je samozřejmě San Sebastian velice atraktivní.Široká písečná zátoka ve tvaru mušle.Na každém konci vyhlídkový vrchol a uprostřed zálivu ostrov Santa Clara.Na ostrov se konají z přístavu pravidelné vyjížďky asi každou půlhodinu.Na ostrov jsme nejeli.Vybrali jsme si však jeden z pobřežních vrcholů, samozřejmě ten bližší Monte Urgull,vzdálenější má název Monte Igueldo.Při příjezdu do centra jsme zajeli samozřejmě do podzemní garáže v centru.Španělé to mají podobné jako Francouzi až na to,že vám počítají každou minutu,niko-li hodinu.Má to tedy výhodu,pakliže odjíždíte po hodině a půl,platíte hodinu a půl nikoli 2 hodiny jako ve Francii. Nevýhodou jsou v San Sebastianu a tedy i Baskicku najednou zřetelně vyšší ceny všeho až po benzín.Baskové si mohou regulovat sami ekonomiku v rámci Španělska a zřejmě toho využívají.V ostatním Španělsku jsou ceny přijatelné,nižší než ve Francii.Prošli jsme hlavní přímořskou třídou na nábřeží a po nábřeží se vydali ke kopci Urgull.Kopec je zalesněn a protkán cestami pro pěší.Při výstupu se vám naskýtají pěkné výhledy na město,záliv i moře.Nahoře je stará pevnost které dominuje socha Krista,zde nazvaná sochou svatého srdce.Právě probíhající opravy a rekonstrukce narušily dojem z vyhlídky,jinak je zde příjemně.Po sestoupení z hory jsme si ještě prošli uličky a měli jsme městských aglomerací tak akorát a zachtělo se nám do přírody.Vydali jsme se tedy po výpadovce z města ven.Překvapilo nás,že jsme asi po deseti kilometrech zastavili u mýta a těchto pár kilometrů dodatečně zaplatili bez předchozí výzvy.Uhnuli jsme tedy z dálnice k moři,že se někde vykoupeme. Oproti Francii je pobřeží skalnaté a mezi tím se vyskytují pláže,většinou hezčí a žlutější než ve Francii ale malé a často také placené.Není však kde zaparkovat.Lidé už předem parkují kde se dá a tak musíte pokračovat dále.Přiblížili jsme se k městečku Getaria,kde jsme konečně zaparkovali.Velká pláž byla placená,tak jsme skončili na místní pláži „public“ nic moc.Za osvěžení a přečkání těch největších veder,které nastupovaly tak od šestnácti do osmnácti to stačilo.
No byli jsme celkem Baskickem dost znechuceni,také proto,že jsme projížděli městečky a všude bylo dvojí označení ve španělštině i v baskičtině.Často se název španělský značně lišil od baskického a navíc ta baskičtina je nečitelná,něco jako velština,ještě horší na samé „x“ a podobně.Turista se zde cítí zmateně a komplikovaně.Navíc vám všude u dálnic přes přejezdy a mosty vyskakují aktivisté s popsanými plaketami za svobodné Baskicko a bůhví za co,protože se tam vyskytoval i hákový kříž.Byli jsme rádi,když jsme opět přejeli do Španělska,zde do oblasti Cantábrie.Musím říci,že Cantábrie na mne působila po celé délce velice příjemně,její hlavní město Santander mne okouzlilo a hory v Picos de Europa také.
Odbočili jsme k večeru do vnitrozemí po okresce a nocleh se nám hledal těžko. Nakonec jsme se naštvali a vydali se nějakou odbočkou do kopce.Byla to úzká silnička tak na jedno vozidlo,která se kroutila v serpentinách pořád nahoru.Auto už se nám přehřívalo a pořád nikde žádný plac ani místo k zastavení.Až najednou nahoře v kopcích někde zcela v opuštěném horském lese,česky by se řeklo lidově v pr…tam bylo najednou malé parkoviště tak na 2 auta.Cesta pokračovala dál a z ní zahýbala lesní cesta ještě dále do kopce.Bylo to docela náhodně příhodné místo.Syn rozbil stan pod stromy a já se ubytoval opět v autě.Bylo asi 10 hodin večer najednou se z kopce přiřítil kluk na motokrosové motorce a střemhlav se řítil dolů po cestě. Povídáme, to to pěkně začíná,asi za čtvrt hodiny se vrátil a pak už byl klid.Spalo se tu výborně,nádherný vzduch pod stromy,poměrně teplo,spali jsme až do rána.Ráno nás kolem sedmé vzbudili lesní dělníci.Přijeli nějakým Renaultem v montérkách a jeden se k nám blížil se sekerou.Říkám si to pěkně dopadneme,budou o nás psát v novinách v Česku,že se na nás podepsala baskická teroristická organizace.On však jen přišel,něco mlel baskicky,že musejí jít do lesa pracovat,zubil se pozdravil nás a odjel s kolegou off-roadem dále nahoru.Off –road se za čtvrt hodiny vrátil a zmizel serpentinami dolů bez pracovníků.My jsme se sbalili a začali sjíždět dolů.Proti nám najednou lesní náklaďák,no byl to horror vyhnout se mu ve srázu,ale náhodou tam bylo trochu místa bokem.Dole jsme potom najeli na dálnici směr Bilbao po baskicky Bilbo.Dálnice už pak placená nebyla,tak jsme pokračovali až se nám najednou zjevila značka,vítá vás Cantábrie.Byly zde vidět u pobřeží některá moc pěkná města s širokými písečnými zálivy ale pokračovali jsme dále,protože jsem chtěl uvidět Santander.Santander má výhodu,leží na dlouhém ostrohu,poloostrově směrem do moře,takže je roztažen od severu k jihu.Po jedné straně má hluboký záliv chráněný před příbojem, kde je většina přístavů.Provívá ho tedy větřík a je zde přijatelné klima. Santander končí na severním konci poloostrovem Svaté Magdaleny na kterém je veliký park a uprostřed královský palác Palacio Real,kde se konají různé shromáždění politiků,členů vlády a podobně.Zrovna při naší návštěvě tam něco v podobném stylu probíhalo.Na levé straně při vstupu na ostrov je zřízena malá zoologická s tuleni a tučňáky,kteří jsou zde v prostředí sobě vlastním,neboť jejich výběhy jsou propojeny s mořem a tedy čerstvou vodou z oceánu.Je zde velice příjemně.Přijeli jsme na hlavní nábřeží v centru,kde jsou jak jinak podzemní garáže.Dlouho jsme se však nezdrželi,protože jsme chtěli pokračovat na poloostrov,který je ještě poměrně vzdálen.Prošli jsme se přístavem a po promenádě,nakoupili v obchodě bagety a chorrizo,něco jako mastnější uherák u nás,nějaký ten džus a příjemně jsme posvačili.Pak jsme se vydali na poloostrov Santa Magdalena,kde jsme dopoledne ještě poměrně snadno zaparkovali v pobočné uličce.když jsme odpoledne odjížděli,bylo zde již přeplněno a místní marně hledali parkovací místo.Policisté na hlavní třídě odtahovali špatně zaparkované vozy.Jsou zde také nádherné písečné pláže,jak na západní straně tak v zálivu na straně východní.kam se místní obyvatelstvo stahuje po práci k tomu lepšímu strávení dne v koupání a opalování.V Santanderu jsem byl rád a zase bych si zde dokázal představit týden pobytu.Odsud jsme se vydali ještě chvíli po pobřežní dálnici a nakonec jsme odbočili do hor za naším dalším cílem,túrám v Picos de Europa.Picos de Europa jsou nádherné hory,krásou se vyrovnají Alpám,řekl bych že předčí Pyreneje,které jsem však viděl pouze v té nižší části tak to asi objektivně neposoudím.Picos de Europa na cantabrijské straně končí nebo začíná,podle toho z které strany to vezmete,soutěskou Hermida. kterou se dostanete do centra cantabrijské horské oblasti,tedy do střediska Potes,což je něco jako náš Špindl v místních podmínkách.Velice pěkné horské městečko.Zde jsme si venku na lavičkách se stoly udělali piknik a najedli se do sytosti.Mléko,chorrizo,kozí sýr,camembert s bagetami a zapili to džusem.Syn si dal i místní pivo,takže dále jsem pokračoval jako řidič já.Vyrazili jsme do horského centra této oblasti do Fuente Dé.Je to horský hotel a kemp s lanovkou,něco asi jako náš Sv. Petr v Krkonoších.Lanovka vás dopraví během několika minut do vysokohorské oblasti na plošinu El Cable. Zpáteční jízdenka sice stojí 14 EUR ale stojí to za to.Lanovka je moderní,kabinková pro 20 osob a pendlují 2 asi v intervalu 10ti minut.Horské štíty zde dosahují výšky okolo 2600 m.Po vystoupení z lanovky se můžete dát po značkách všemi směry,nebo se vrátit dolů pěšky,jsou to nádherné túry a v horku je zde příjemně. Pojedete-li večer dolů,nebudete to mít rychlejší.K večeru se vracejí turisté z túr a bývá nabito.Z toho důvodu tady platí pravidlo,že po šesté hodině večer aby nebyly fronty,každý kdo přijde,musí si říci o razítko pořadí.Na lístek vám vytisknou číslo a čekáte na odvoz.Když jsme přišli,byli jsme 360 tí odbavovali právě číslo 160.Jde to sice rychle,ale když máte takové číslo,čekáte na odvoz skoro hodinu.Zřízenec vyvolává každých 10 minut čísla zhruba po 40 ti.Po nás se to ještě nakupilo, byly tu čísla přes 600 až 700.Velice spokojeni jsme večer skončili dole,vrátili jsme se do Potes a hledali po cestě nocleh.Našli jsme příhodný kempink Mollinos ve vesničce Vega de Liebana za 14 EUR a rozbili jsme stan.Jídlo,sprchy,pivo a spali jsme nádherně až do rána.Příjemný kemp.Ráno jsme vyrazili za další atrakcí hor Picos de Europa.Jedná se o strž a stezku kolem řeky Cares.Je to něco podobného jako stezka Svatojánské proudy kolem Vltavy,avšak zase ve velkém.To znamená,že stezka se vine tunely a po římsách nad řekou v délce asi 12 km a ve výšce od 100 až 300 m tak asi do půl kilometru,skála pod vámi, skála nad vámi.Je to úchvatné,dosti známé,takže to absolvuje spousty turistů i s dětmi a psy,ale také dost nebezpečné.Stačí chybný krok, škobrtnutí nebo závrať a je to v háji.Už přístup do strže je náročný.Z Potes musíte horskými silnicemi přes sedlo Puerto Glorio až do Porta de la Reina.Potom horskou krajinou do dalšího sedla Puerto Pondetrave,odkud se dáte na sestup do osady Valdeon.Tam to však nekončí ani nezačíná. Odsud vede již velmi úzká cesta do údolí k řece Cares přes vyhlídku Mirador del Tombo.Za ní je cesta uzavřena kvůli rekonstrukci po celý den z výjimkou přestávek,tzn. od 12 do 14 hodin je možný průjezd a zpět až po 18té hodině.Sklon silnice je někde značen 20 a někde až 16 %.Jezdí se většinou v koloně.Jakékoli vyhýbání je problematické.Poslední štace je vesnička Caín,dnes ač zapadlé hnízdo,turistické centrum s předraženými restauracemi a suvenýry. Soukromníci vybírají na zahradách za parkovné, 3 EUR za den.Odsud se již všichni vydávají pěšky do kaňonu řeky Cares.Nejdříve vycházíte pomalu tunely se zábradlím asi do výšky 100 m nad řeku.Výška se neustále zvětšuje a zábradlí již chybí.Podél stezky je vybudován kanál s rychle tekoucí vodou ve skále,kudy se přepouští voda do vesniček v nitru hor.Postupně se dostanete nad srázy do velkých výšek.Roklí provívají různé prudké závany větru,nic pro lidi trpící závratí, jinak je to nádhera.U stezky se mnohdy pasou kozy a výšky jim nečiní problémy.Stezka křižuje několikrát kaňon přes umně vytvořené můstky.No měl jsem z toho nervy a brzy jsem toho měl dost.Vydržel jsem ani ne do půlky a pak jsem se vrátil.Syn absolvoval celou cestu, tedy 2x 12 km z Cain do Poncebos a zpět.Sešli jsme se před pátou u auta,něco jsme snědli a vydali se zpět.Byli jsme za vsí však zastaveni a museli čekat v koloně vozů do šesti,až skončí práce na silnici.Pak jsme se vydali zpět nahoru ven z kaňonu.Syn měl obavy o auto,ale nakonec to dobře dopadlo a oddechli jsme si,že jsme z té horské pasti pryč.Byl to velice náročný,ba řekl bych nejnáročnější den na naší cestě.
Venku jsme si oddechli na průsmyku a vydali se hledat stanování v horách.Zastavila u nás však parková ochrana a slušně ale nekompromisně nás vyhnali z hor,ačkoli to bylo už za hranící parku.Pokračovali jsme v cestě až k jedné řece,kde jsme našli příhodné místo na posekaném obilném poli odděleném keři od silnice.Zdálo se nám to velice příhodné,uvařili jsme večeři rozestlali a zalehli.Byla to ale nejhorší noc na cestě.Přes noc byl k ránu mráz minus 3.Ráno byl potažen stan kousky ledu,Klepal jsem se k ránu abych přežil,přestože jsem měl údajně kvalitní spacák do minus deseti.Syn pak někde vyčetl,že ta teplota ve spacáku se udržuje podle vnitřní teploty těla.No já byl vyčerpán a žádnou energii jsem nevyzařoval,takže spacák mi promrzal.
Ovlivnilo to naši další cestu,nadával jsem jako špaček a změnili jsme plán,kdy jsme chtěli poznat ještě značnou část severního Portugalska. Přes den jsem se sice rozehřál na španělských messetách až dost,ale zůstali jsme u zkrácené verze.Ráno jsme se vydali z hor směrem na jih a kolem přehrady Riaňo se dostali na španělskou messetu.Španělská messeta je rovina jako pravítko,dokonalá silnice se ztrácí na horizontu, všude okolo jsou pole a různé plodiny.Zastavili jsme u cesty u stánku soukromníka.Prodával zde melouny a pomeranče.Meloun stál 40 centů za kg,takže cena asi jako u nás,byl ale velice čerstvý.Pomeranče ale prodával po pytlích,asi jako u nás prodávají brambory.Pytel asi za 4 nebo 5 EUR.Nekoupili jsme sice,protože bychom to nesnědli ale asi to drahé v přepočtu nebylo.Asi kolem desáté jsme dojeli do Zamory.Je to historické město ve španělské rovině u portugalské hranice.Něco tady zrovna slavili,posledního července,Zamora měla fiestu.Všude novináři, potentáti, policie ve slavnostním i v historických kostýmech.U radnice pronesl radní proslov,blýskali fotoaparáty,natáčely kamery,všude po městě byli novináři a ptali se lidí jak se jim Zamora líbí.Na hradě hrálo houslové trio,přitom horko jako v peci.Zamora na mne zapůsobila velmi příjemně,horko mám rád.Prošli jsme centrem a kolem řeky Douro ke katedrále a hradu,které jsme si prohlédli a vrátili se k autu,které jsme tentokrát zaparkovali v centru bezplatně.Vydali jsme se do Portugalska.Cesta byla vyprahlá a čím více jsme se blížili k hranici,jakoby zapomenutá a ztracená.Byla to skoro polňačka v rekonstrukci,až jsme dojeli na její konec,kudy už to nešlo dál.Sedli jsme si a koukali bezradně na dole tekoucí Douro,když tu vyrazil z křoví nějaký Opel a odfrčel za chvíli za ním nějaký džíp.Šli jsme se podívat a tajemný průjezd se skrýval za křovím,kde byla po chvíli asfaltka a dovedla nás do vesnice,odkud už šla nádherná asfaltka,která vydržela až na hranice.Najednou se objevila cedule,Portugal-1 km a za ní údolí řeky Douro s přehradou a městečkem na skále jako orlím hnízdem.Projeli jsme přes přehradu a už jsme stoupali k městečku Miranda de Douro.Je to malé,hezké městečko jak vymalované.Prošli jsme ho zakrátko,z teras si prohlédli kaňon Doura a počkali do dvou,až skončí polední pauza pro informační centrum,kde jsme načerpali nějaké informační materiály a mapky.Pak jsme se vydali podél Doura,horko bylo jako v peci,takže když jsem zahlédl na kraji města značku „piscina“,tedy koupaliště, okamžitě jsme tam zabočili.Koupaliště bylo nádherné se svěží trávou pravidelně kropenou.Obsluhovali ho 3 mladíci.V kase a šatně byly 2 dívky.Vstupné bylo lidové 1 EUR na den.Zatím tam byli asi 3 lidi.Převlékli jsme se,rozřízli meloun,hodili tak zvaně záda,pohoda.Vydrželi jsme tam celé odpoledne, popíjeli džus,koupali se v bazénu,nádhera.Paradox,jeli jsme se koupat do bazénu až do Portugalska,kde to bylo nejpříjemnější.Vydrželi jsme tam až do šesti do večera.Bazén se zatím zaplňoval lidmi po práci a když jsme promluvili,lidi se divili co je to za řeč a kdo nás tam prsknul,když tam nezavítá cizinec.Neradi jsme ukončili toto příjemné lenošení,převlékli se a vyrazili dále.Na další cestě jsme se však setkali spíše s paradoxy.Chudé vesničky,dlážděné ulice a náměstíčka s kamenným křížem a babky posedávajíci na zápraží a štrikující nějaké výšivky.Na pohled pěkné a folklor,lidé milí.Zastavili jsme se ve vesničce Bemposta,kde nás navigovala šipka na vyhlídku,“Mirador del Douro“.Zaparkovali jsme na vršku vesnice u kostela a kapličky a chvíli koukali do údolí.Pod vyhlídkou byly háje s korkovými duby.Prohlédli jsme si tu specialitu,kterou se Portugalsko vyznačuje,totiž sklizní a pěstováním korku.Je to zajímavé.Potom za námi přiběhla babka,která se nabídla,že nám ukáže kostel.Mlela portugalsky, my česko,anglicko,německo španělsky,přesto jsme si rozuměli.Skočila k faráři pro klíče od kostela, pro malého vnuka a předváděla nám kostelík i s výkladem.Byli jsme tam asi čtvrt hodiny a než jsme se vrátili,málem jsme měli vykradené auto.Vypáčený zámek a snahu o vytlačení okénka na druhé straně.Asi jsme se vrátili příliš rychle a podle naší policie to byli nějaký blbci,prostě výrostci,kteří si s tím neporadili na štěstí pro nás.To,že se nám snažili vymáčknout okénko jsme zjistili až později,po průjezdu prašnou messetou zpět do Zamory,když se na okénka chytil červený prach,ukázal nám dlaň a prsty po celém obvodu okénka,které se snažili okénko vylomit.No zkušenost s návštěvou Portugalska byla rozporuplná, vrátili jsme se přes přehradu v Bempostě a vyrazili opět na Zamoru.Kolem Zamory jsme pokračovali na Valladolid a Burgos.Nedaleko byla sice Salamanca,universitní město,ale už jsme po tom zážitku v Portugalsku neměli chuť na poznávání.Byla to příjemná ale dlouhá cesta.V Burgosu jsme zajeli opět do centra,podobné parkoviště jako všude, a vydali se k proslavenému chrámu tedy katedrále v Burgosu.Je to opravdu lahůdka, mistrovské dílo architektury a stojí za to ji navštívit.Taky zde bylo spousty turistů ze všech zemí a u chrámu informační centrum s prodejem vstupenek na prohlídku chrámu.Dospělí 5 EUR,poutníci 2,5 EUR.Procházejí tudy již poutníci do Santiago de Compostela.Přesto můžete do chrámu běžně zadarmo,vstupné platí jen pro vnitřní prostory.Burgos stojí za to.Pokračujeme dále na Vittorii a Pamplonu.Za Pamplonou již stoupáme do Pyrenejí.Očekávám pořád velehory ale kde nic tu nic.Přijíždíme nakonec do horského střediska Roncesvalles,které je výchozím místem poutníků do Santiaga de Compostella v Pyrenejích.Je zde kostel s klášterem,různé restaurace nabízejí poutnické menu.Poutníci ze všech zemí a všeho stáří se povalují po trávnících,někteří již mají něco za sebou,někteří si ošetřují opuchliny na nohou.Po osobním poznání,křižování poutnických stezek v horku na španělské messetě autem nejsem tomuto sportu moc nakloněn a považuju je trochu za cvoky,nevědí co je čeká.Tento druh pěší túry mi nic neříká a docela je mi protivný.Ne všichni to dělají z náboženského zanícení,většina jenom z nudy a mladické nerozvážnosti.Jo pěší túry v horách mají svůj smysl.Toto je bláznovství.Značka na kraji Roncesvalles ukazuje 790 km do cíle.Vyjíždíme z Roncesvalles na průsmyk Ibaňeta.Tady je kaple a památník na vrcholu.Památník je poničen baskickou teroristickou organisací ETA.Žádná pěkná vizitka.Vracíme se do Francie.

(Fotografie k cestopisu naleznete ve fotogalerii pod názvy:Údolí řeky Douro, Burgos,San Sebastian,Roncesvalles,Picos de Europa - Río Cares,Santander,Zamora a Picos de Europa - Fuente Dé )

© na toto dílo se vztahuje autorský zákon, a proto není možné cokoliv z tohoto díla kopírovat a používat k jiným komerčním účelům.
Komentáře (1)
13.08.09 15:21 hancaM
Hmm, také pěkné čtení, ale nebylo tam určitě veselo....ale zas máte na kontě místa,která hned tak někdo od nás nenavštíví! Díky, Jirko.....pohoří Picos de Europa by mě bavilo :-))
Chystáte se napsat komentář jako nepřihlášený uživatel. U Vašeho jména bude zobrazena i IP adresa.
EmcWS
(opište bezpečnostní kód)
1. Komentář nesmí jakýmkoliv vulgárním způsobem urážet autora díla.
2. Nezpochybňujte komentáře od ostatních uživatelů.
3. Toto není diskuze. Chcete-li se na něco zeptat pište do DISKUZE.
4. Komentáře, které nesplňují pravidla budou vymazány.
 
˝Trochy˝ a jeho/jí aktivity
Cestopisy35
Galerie394
Hotely7
Diskuze6
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek s tímto souhlasíte. Více informací